K obecně zjištěným základním důvodům, pro které jsou některými jedinci androgenní anabolické steroidy zneužívány patří:

 - předpokládané změny ve složení těla / nárůst svalové hmoty a redukce tuku /. Tyto        

           účinky nejsou využívány pouze sportovci vrcholovými, ale zejména výkonnostními i

           rekreačními. Základním důvodem je budování atletické, esteticky módní postavy.

- předpokládaná narůstající síla, hmotnost , ale i vytrvalost se zvýšenou sportovní

          výkonností,

- předpokládané změny chování s narůstající agresivitou, pravděpodobně výhodné

          v řadě většinou míčových i úpolových sportů, kdy dochází ke kontaktu s protihráčem,

Existuje celá řada výzkumů popisující účinky anabolických steroidů na sportovní výkon. Již ze studií na zvířatech vyplývá, že steroidy mají určitou schopnost vázat se na cytoplazmatické receptory vláken kosterních svalů a stimulovat proteosyntetický aparát buněk. Kladné působení na narůst aktivní tělesné hmoty zde bylo zaznamenáno u jedinců s nízkou výchozí úrovní vlastních androgenních hormonů ( zejména u zvířat kastrovaných ). Podání sexuálně „nepostiženým“ samcům mělo malý nebo žádný vliv a pokud bylo zjištěno u zvířat zvětšení svalů, jednalo se o ty, které se vztahovaly k jejich sexuálnímu chování. Ukázalo se, že tyto svaly jsou daleko výrazněji ovlivněny steroidy než většina ostatních  typicky kosterních svalů.

U lidí se naprostá většina výzkumů zaměřila na zjištění svalové síly v závislosti na účinku podávaný anabolických steroidů sportovcům. Jejich závěry nejsou jednoznačné! Řada z nich popisuje významný nárůst svalové síly a naopak v jiných šetřeních nedošlo ke změnám žádným. Nesmíme zde zapomenout na další pro sportovce „výhodné“ změny způsobené příjmem anabolických steroidů. Současně se zvyšující hmotnost jedince ( jejich androgenní účinek vede k zadržení vody a některých iontů ), ale i změny chování s narůstající agresivitou a sebedůvěrou hráčů mohou být často nejdůležitějšími faktory ovlivňující výkonnost v řadě sportů, například v americkém fotbalu či u ledního hokeje.

Pouze sporadické výzkumy popisují vliv na vytrvalost u sportovců zneužívajících anabolické steroidy. Studie nezjistily většinou žádné změny u sledovaných jedinců. Je ale jisté, že příjem anabolik svým vlivem na tvorbu hormonu erytropoetinu ( EPO ) může zvýšit množství červených krvinek v plasmě a tím příznivě ovlivnit její transportní kapacitu pro kyslík, který je nezbytný v průběhu zátěže v zapojených svalových skupinách.

Pro rozvoj vytrvalostních schopností lze též přijmout tvrzení, že někteří sportovci, dle odkazů nejvíce běžci na střední a dlouhé tratě, pravděpodobně zneužívají anabolické steroidy i pro jejich účinek v období zotavení, který umožní vyšší tréninkové a soutěžní zatížení. Je zde urychlen nástup anabolické fáze svalového metabolismu, neboť po dlouhodobé fyzické zátěži dochází k výraznému poklesu koncentrace právě testosteronu, hormonu za tyto děje v organismu zodpovědného. Krátkodobé a intenzivní zatížení naopak množství uvolněného testosteronu zvyšuje.

Rychlost sportovce je samozřejmě ovlivněna vedle dědičnostních dispozic i jeho silovými schopnostmi. Jak vyplývá z výše popsaných výzkumných závěrů, nelze  nárůst síly v důsledku abusu anabolických steroidů jednoznačně potvrdit. Současně ani sporadické studie neprokázaly změny reakční doby po příjmu steroidů v průběhu rychlostně silového tréninku.

Na olympijských hrách v roce 1992 se u některých sportovců vyskytly první případy užití beta-2 agonistů ( byly zastoupeny zejména clenbuterolem ). Jejich předpokládaná anabolický efekt poté vedl Mezinárodní olympijský výbor k zařazení beta-2 agonistů na seznam dopingových látek.

Přesný mechanismus působení není zcela jasný a doposud pouze některé pokusy na zvířatech potvrzují možné zvětšení svalových vláken. Je jisté, že tento vliv není zprostředkován interakcí s testosteronem, s růstovým hormonem ani s inzulínem, ale stimulací beta-2 receptorů. Účinné dávky jsou, ale přibližně 100krát vyšší něž množství, které je indikováno k léčbě lidí.

Někteří sportovci nezneužili beta-2 agonisty pouze pro jejich předpokládaný anabolický účinek, ale nejvíce mezi plavci se rozšířil názor, že inhalace těchto sympatomimetických aminů před startem rozšiřuje dýchací cesty a tak může zvýšit přísun vzduchu do plicních sklípků. Následný prodloužený pobyt pod vodou, doprovázený pocitem menšího odporu, pak vede ke zkrácení soutěžního času. Je otázkou, zda je tento vliv u zdravého jedince větší, než samotná fyziologická dilatace, způsobená při fyzické zátěži aktivitou sympatického nervového systému.

DOPING V REKREAČNÍM SPORTU

Cílem sportování ve volném čase není podávání vrcholových výkonů, a proto by se dalo předpokládat, že doping zde nebude hrát významnější roli. Užívání dopingových látek je spojeno především s vrcholovým sportem, který i již vytvořil systém kontroly, represe a dotváří si i systém prevence, vycházející z především prožitkem pohybu a pozitivní emociální odezvou, nic obdobného nemá. Důvody zabývat se problematikou dopingu v masovém sportu nebyly považovány za tak vážné jako ve vrcholovém sportu.

Studie realizované na naší populaci mládeže prokázaly, že při body buildingu jsou často užívány preparáty stimulující nárůst svalové hmoty, že jsou návykové a tudíž hrozí riziko vzniku drogové závislosti. Tato studie při pravidelných návštěvách fit centra a posilovny, prokázala pravidelné užívání anabolických steroidů u 19,4% a dřívější experimentování u 23,3% sledovaných jedinců.

Protože nelze v krátké době odstranit vlivy sociálního prostředí svádějící k užívání podpůrných látek, je účelné rekreačně sportující alespoň seznámit se zdravotními i sociálními důsledky užívání dopingu, zejména anabolických steroidů.