Jakými nejzávažnějšími chybami může jezdec ohrozit ostatní závodníky v balíku?

Určitě nezkušeností. Triatlon se zkrátka jezdí s povolenou jízdou v háku a tak by se i závodníci mělo k tomuto pravidlu postavit. Tak jako existuje technika v plavání a v běhu, tak také existuje technika (určitá pravidla) na kole. V plavání a v běhu se ale nepohybuje závodník takovou rychlostí a hlavně při chybách nedochází k tak závažným následkům, jaké po pádu na kole můžou nastat.

Chyby ve skupině:

-          špatná výkonnost a tudíž nekoordinované pohyby při vyšších rychlostech

-          za každou cenu najít závětří a tudíž náhlé změny směru

-          neznalost pohybu ve skupině, kam se střídá, jak se překonávají díry, nerovnosti, předměty na silnici

-          neodhadnutí svých hranic – střemhlav z kopce dojedu ztrátu, kterou jsem nabral při  stoupání (v každém dalším kopci to nebude lepší a únava nakonec udělá své). V nejlepším případě ublíží jen sobě

-          z kopce nebrzdím, proč bych se nesvezl a podjíždím závodníky před sebou, což je nejnebezpečnější, jelikož se z kopce jezdí nejrychleji

-          neudržení stopy v zatáčkách, úzkých pasážích a opět podjíždění

-          střídání před ostrou zatáčkou, obrátkou

-          boj o první pozici v druhém depu, ale to už k tomu prostě patří :o)

Co podle tebe dělají mladí jezdci špatně? Jak by jsi jim poradil?

Já bych nemluvil o mladších, já bych mluvil o závodnících jako o celku. Asi největší problém vzniká, že se v závodě v kategorii ELITE ať už je to první skupina nebo další jezdí někdy opravdu rychle a to nelze v individuálním tréninku nasimulovat. Já doporučuji občas absolvovat trénink v cyklistickém balíku (opravdu specialistů cyklistů, kteří dokáží poradit, upozornit na chyby), v nejlepším případě si s nimi závodit – být v úniku 6-12 jezdců. Cyklistických závodů je v ČR ve všech končinách dostatek a tak člověk nemusí jezdit pro zkušenosti ani moc daleko.

To jestli něco dělají špatně je sporné, oni se tak necítí a když se jim člověk snaží pomoci, tak nadávají a je to začarovaný kruh.

Já jezdil v balících s Vabrouškem, Vodehnalem, Kulmanem, Chroustovským a viděl, slyšel, že pro svou vlastní bezpečnost dělali maximum a to hodně hlasitě, ale JÁ osobně jsem jim to nikdy neměl za zlé, jelikož se tím zvýšila bezpečnost ve skupině. V té době už jsem trénoval a závodil s cyklisty a tak jsem věděl, že to nedělají jen pro nějaké potěšení, nebo dokonce někoho urážet, nadávat mu, ale naopak, že to má tak nějak být výchova těch nezkušených, jak se ve skupině pohybovat, pracovat, střídat atd.

Já zdaleka nepoužívám tak ostrá slova jaká jsem slyšel od výše uvedených borců (moc rád ale na ty časy vzpomínám), já se snažil upozornit na chyby a snažil se poradit, povzbudit, ale výsledný efekt to má pouze v pomluvách, fňukání a to nemám zapotřebí.

Pro svou bezpečnost při cyklistické části, ale i v budoucnu budu dělat maximum.

Možná si někteří  vzpomenou na Nymburk 2005, kde jsem dokonce některé závodníky i tlačil a po závodě mi někteří děkovali, ale je to prostě o tom uvědomit si, že na tom můžeme vydělat všichni. Najde se ovšem jeden, který spolupracovat nechce a většinu co se snaží to naštve a začnou se šetřit, schovávat se také a tempo opadne, skupina (kolotoč) se rozpadne atd.

Můžeš popsat jak by měla vypadat ta nejefektivnější spolupráce triatlonistů při stíhání soupeřů či při úniků?

Nejefektivnější spolupráce je 100% spolupráce CELÉ skupiny, ale jak píši, to je hodně složité. Nejlepší je odjet ve dvou, třech či více lidech, kteří mají společný zájem a držet vysoké tempo, vyhovět si, hecovat se a být trpělivý. Znám to z kritérií a triatlonu v dobách dobrých cyklistů.

Vloni při závodě v Jablonci si nevlastní vinou okusil tvrdost asfaltu. Byl to jediný pád při závodě nebo byli i horší?

Ano byl to jediný pád, který jsem okusil při závodě. Naštěstí to nemělo velké následky jak na mém zdraví, tak ani na mém materiálu, ale rozhodně bych to opakovat nechtěl. Na kole trénuji sám, ve skupině cyklistů, se sparingem, také se zúčastňuji cyklistických závodů (silnice i MTB), ale nikdy jsem nelehnul. Když jsem s cyklisty začínal trénovat a závodit, byl jsem několikrát vytlačen mimo cestu, ale bez následků – byli to moje nováčkovské chyby, ale nikdy jsem nezpůsobil závažnou chybu, abych nějakého závodníka poslal k zemi.

V Austrálii jsem si zkusil závodit i v kritériu a první závod také nebyl z nejpovedenějších (i když jsem nakonec vyhrál), jelikož se muselo točit na pravou ruku. Jak při závodě, tak po závodě jsem si vyslechl své, ale já nikde neplakal, ale s kluky po závodě popovídal, zamyslel se nad jejich připomínkami a trénoval jsem prostě ostré zatáčky doprava aniž bych musel přibrzďovat. Ano používali ostrá slova jen za to, že jsem v jedné zatáčce přibrzďoval. Do té zatáčky se najíždělo ke konci závodu v rychlosti okolo 48-50km/h.

Je dobré „někdy“ nereagovat okamžitě na připomínky, rady od druhých. Je potřeba se zamyslet nad sebou, jestli náhodou není chyba ve mně v mém počínání na trati. To že někdo něco umí lépe neznamená, že ho budu pomlouvat, špinit.