XXmann Povrly 2007

13.07.2007 -
Jsou triatlony a duatlony, které nejsou součástí žádného „Poháru“ a přesto svoji kvalitou či zabezpečením převýší závod, který má „statusů“, že by je mohl prodávat. Extrémní dvojzávod – XXmann Povrly 2007 – je právě jedním z těch, kde na prvním místě je závodník. XXmann obsahoval: pátek železňák, sobota upravený sprint.
Necelých 14 dní po Moraviamanu jsem byl jedním z těch, který chtěl na vlastní nohy, ruce a hlavu „okusit“ jak chutná tento extrémní dvojzávod. V očích známých a  kamarádů po vyřčení své „touhy“ jsem byl označen za blázna a totálního magora J. Přemluvil jsem své vnitřní já, že jsem zdráv a že nejsem magor či blázen a společně s rodinou jsem odjel do Povrl na Ústecku. Dětem a  ani manželce se nechtělo, sliboval jsem jim krásný prodloužený víkend plný romantiky. Když se začalo auto plnit spacáky a sportovními hadry poznali, že romantika bublajícího potůčku či večerních procházek je bohapustá sci-fi J.

Prezentace byla v základní škole v jídelně, kde jsem vyfasoval vše potřebné a narvanou igelitovou tašku věcí, které budu další dva dny potřebovat. Po večeři v jídelně ZŠ jsme vyfasovali super matrace a hurá do 7.A J. Po úpravě lavic a židliček vzniklo apartmá 1+0. Do pozdních hodin jsem si připravoval vše potřebné – kdyby nebylo manželčina povelu „zhasni“, možná si to připravuji ještě dnes.
Nastal den D1 (nepleť si to s dálnicí…). Budíček ve 4:30 hodin. Proč nedělám šachy, či kuželky….

Do sebe jsem nasoukal – jiný výraz mne ani nenapadá – výživné tyčinky na kterých z obalu se na mne směje sportovec nabitý svaly a s ksichtíkem, že bych mu dal i Euro, které mi zůstalo na dně kabely z loňské sezóny. Spaní v ZŠ mám jednu obrovskou výhodu – četnost toalet na každém patře a z toho plynoucí nulové fronty čůrajících triatlonistů. Start na břehu nádrže v Povrlech byl vzdálen cca 300m, ale i přesto využívám služeb svého vozu a parkuji přímo u vody. Pak nastává klasika – depo, převléknutí do neoprenu. Na otázku zda neopreny ano či ne, okamžitě přilétne odpověď – nevím teplotu, ale mokré je to dost. Navlékám si svůj super rychlý neoprén a čekám na pokyn startéra, který je v roli závodníka až řekne „včil“. Pár minutek po 6-té hodině ranní (ano je to tak) je odstartován XXmann 2007. 

V tu chvíli zažívám něco nádherného, jsem první… Na pravou ruku byl ode mne Pavel Nový, na levou Jan Toulec, v nohách vždy připravený Petr Pasev. Za naší čtyřkou další XXmanni J. Byl to nádherný pocit, který může zažít plavec mých kvalit jen jednou v životě… U první boje ale bylo vše jinak. Krásný pocit zmizel a já na 3. pozici jsem levou rukou osahával bojku. Ve druhém okruhu u té samé bojky jsem byl už brambora, která své „kamarády – soupeře“ opouští v opačném gardu než jsem si přál. Plavání jsem přežil a brambora mi zůstala i při sednutí na svoji zelenou žabičku FORT.

Jelo se 7 okruhů na Děčín a zpět. Měl jsem jen obavy, aby mne někdo v Děčíně zastavil, nechtělo se mi dnes do Hřenska. Obětavé pořadatelky mne opravdu včas otočili a já jel co mi zelená žabička dovolila. Opět jsem využil tyčinku ze svalovcem a plno jiných „hejblátek“ co jsem si večer před závodem připravil. Po otočce v Povrlech jsem byl už bronzový, ne že bych někoho dohnal ze trojlístku soupeřů, ale Honza Toulec 2 x píchnul, tak pro něj XXmann skončil. Jo, holt : „kdo maže ten jede, kdo píchá,  nejede“ ( to byla myšlenka dne otce Furra). S rostoucími čísli na km computeru se i zvyšovala síla větru. Žádná velká únava během cyklistiky nepřišla, tak jsem si sám pro sebe říkal, že jsem dobrej, bomba triatlonista, prostě klasa – nejlepší po ránu J. Zelená žabička byla skokanem, takže v depu cyklistika/běh (šatna před jídelnou) jsem potkal svého stříbrného kolegu Pavla Nového. Společně jsme vyběhli ze školy, společně jsme vyběhli první kopec, společně (ať žijí Tři Sestry…) J. V náběhu do druhého kola maratónu už jsem byl opět bronzem pokrytý. Tato pokrývka těla mi zůstala až do cíle 1. dne závodu. Pokud se ještě vrátím k mému běhu, měl jsem ho krásný, ladný, krok alá Péťa Švarc či Vabruch. V tu chvíli mi bylo jedno, že jsem v Povrlech u hřbitovní zdi. Připadal jsem si jak na posledních kilometrech Ironmana (třeba Germany…). V nohách jsem měl snad tisíc mil… , ale bojoval jsem jak se sluší a patří na magora, který během 13 dnů jde 2 železňáky a druhý den ho čeká ještě sprint… Posledních 50 schodů (v závodě 300) a byl jsem tam… První gratulace, květiny, polibky od roztleskávaček, první rozdávání podpisů, první fotky… .

Po doběhnutí mi hned manželka nabídla rámě a šla se mnou do 7.A J. K mému překvapení tam už byl připraven masér, který mne srovnal. Projížděl mi po nohách nějakými cihlami – později jsem zjistil, že to byly jeho ruce. Super pocit. Pak večeře v ZŠ – byla i možnost oběda během závodu. Byli i tací, co si mezi cyklistikou a během dali obýdek a moc si to pochvalovali. Poté čekání na posledního (vlastně ne na posledního na toho prvního od zadu) a hurá na malou after party po závodě do místní jídelny. Po půlnoci jsem usoudil, že je pravý čas se odebrat do svého super apartmá v 7.A a počkat na ranní bolest celého těla.

Ráno bylo nádherný J, modrá obloha byla vidět z po za oken třídy, ptáci zpívali – romantika!!!! Den D2 začal. Společně s 9-ti přeživši XXmani jsme se za prezentovali na start sprintu. Dva kamarádi, kteří dokončili železňáka v sobotu na start nedorazili. Mezi přihlášenými na sprint tt byl i můj syn. Věděl jsem, že to bere velice prestižně, tak jsem ho před závodem častoval několika vtípky a slibem, že pokud vyhraje nade mnou – bude uvaleno totální výsledkové embargo pro celý zbytek oddílu, který „vlastníme“ J. Ještě mezi přihlášenými byla i svěřenkyně Čerňanská, ale ta běžela o jedno kolo běhu méně, takže by se to dalo dobře zakamuflovat J.

Nás 9 statečných jsme stáli (někteří seděli a v duchu citovali otčenáš) na břehu nádrže a ve 14:30 hodin bylo vše odpáleno – nikoliv podpáleno. Vrhli jsme se do vod, já jsem bojoval jako vlk vodní (vzácný ohrožený druh – žije už jen na okraji amazonského pralesa), styl kraul byl z mého zmatečného pohybu rukou jen těžko vidět. A i proto můj syn Jakub vylézal přede mnou z vody, já se spíše přitahoval na zeď hráze. Všech nás 9 přežilo nástrahy Povrlašského (hezký jméno) jezera a vydalo se na kolo. Zelená žabička opět nezklamala. Skákali jsme přes díry jako za mlada. Vyskákaný jsem po 12 km cyklistiky pokládal (spíše hodil) kolo v depu a utíkal, co mi nohy, ruce a hlava stačili. Běžecký 3 km okruh s dvakráte vyběhnutou hrází mi vzal všechny síly a iluze, že mého syna porazím. Cílový oblouk jsem viděl ve 3D, zprava, zleva a ze předu. Trefil jsem se!!!!! Jsem XXmann 2007.

Pak následovalo vyhlášení závodu, tombola, výměna emailových adres, Big After Party, tanec, dort, ohňostroj, při loučení slzy a v mé hlavě myšlenka, že lepší romantický víkend bych těžko vymyslel…

Obrovský dík patří pořadatelům včele s Ivanem Málkem. Bylo to super, díky….

PS: Úmyslně výsledky a časy a neuvádím…. O to v Povrlech nešlo a to je dobře…..













Hodnocení:
Přečteno 671x

Komentáře

RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
28.3.24Olympijský šermíř Beran ocenil železnou ženu z Havaje. Stala se sportovcem roku Prahy 14
20.3.24Ironman nedávno aktualizoval svá pravidla, přinášející několik významných změn.
11.3.24Dominance Ditleva a Lee zahájila éru T100 v Miami
2.3.24McKenna a Sodaro ovládli Ironman Nový Zéland
19.2.24Dříve stačilo do tepla jen jezdit a dnes by tam triatlonista pomalu měl bydlet celou zimu, říká Pavel Wohl
6.2.24Mistrovství světa Ironman 70.3 pro rok 2025 míří do Marbelly ve Španělsku
27.1.24Triatlonová komunita není aktuálně úplně kompaktní, rád bych naše prostředí více spojil, říká Petr Soukup
21.1.24Skvělé, že někteří profíci dají nahlédnout, jak trénují, říká Roman Procházka
10.1.24Luxusní kola si své zákazníky vždy najdou, říká mechanik Michal Kohoutek.
21.12.23Mým snem je účast na největším sportovním svátku světa, říká Tereza Zimovjanová