Nejčastější negativní ohlasy na suchou přípravu:

• Posilování s sebou přináší svalovou hypertrofii, která je u plaveckých sportů nežádoucí a děje se tak díky nespecifickému posilování i u svalových partií, které nemají pro daný styl podstatný význam.

Reakce- vnímat suchou přípravu jen jako posilování a i to pouze ve fyzikálním slova smyslu (přírůstek absolutní síly) je nesprávné. Obsah suché přípravy je daleko širší a  jednotlivé činnosti  vnímáme jako prostředky kultivace biologického potenciálu člověka ve všech jeho funkcích. Funkcích senzorických – vnímání poloh a pohybu, funkcích rozhodovacích – tvorba programů pro adekvátní reakci, funkcích motorických – produkce pohybu. Cílem je naučit se používat pohybový aparát ve všech jeho funkcích, rozvíjet schopnost vnímání a řízení pohybu těla a jeho částí v čase a prostoru a ne svalová hypertrofie, kterou  lze volbou vhodné metody eliminovat.

• V plaveckých sportech není žádoucí  zpevněné držení těla, zvýšený svalový tonus je z energetického hlediska kontraproduktivní.

Reakce – schopnost udržet zpevněné tělo v obtížných polohách svědčí o funkční připravenosti nervosvalového aparátu a v neposlední řadě to souvisí s „individuálně optimálním držením těla“, které je předpokladem účelného využití respirační kapacity -  pro plavání velmi důležité. Zpevněné držení těla je odrazem schopnosti vnímat a ovládat pohyb jednotlivých tělesných segmentů a prostorové vztahy mezi nimi a  je prevencí vzniku zdravotních, především vertebrogenních problémů. Je to činnost vědomá, časově omezená, po které následuje svalová relaxace a  nelze ji vnímat jako permanentní napnelismus.

• Plavecké pohyby jsou natolik specifické, že je nelze v suchém prostředí simulovat a tedy jakékoliv jiné činnosti pouze odčerpávají energii.

Reakce – předpokladem realizace správné plavecké techniky je obecná funkční připravenost nervosvalového aparátu jako celku, neboť každý pohyb prochází celým tělem. Vytvoření funkčního svalového korzetu je předpokladem účelné techniky (zabránit nežádoucím souhybům) a prostředkem zdravotní prevence. Zvládnutí specifické pohybové zátěže vychází z obecné pohybové připravenosti a je její nadstavbou. Specifická pohybová zátěž by měla být kompenzována, pohybový aparát by měl být procvičován ve všech funkcích.

Ukázka několika souborů cviků, které by mohly být obsahem suché přípravy:

I. Zpevňovací cviky – tyto cviky jsou komplexního charakteru, to znamená že nejsou cíleny na jednotlivé svalové skupiny, ale na tělo jako celek, respektive na zachování biomechanicky účelného postavení tělesných segmentů v obtížných polohách a pohybech. Jedná se především o stabilizaci polohy dolních končetin vůči trupu – eliminace hyperlordotického držení. Cvik 1 (čísla cviků jsou totožná s čísly obrázků) – úkolem cvičence je udržet toporné držení těla (nevysadit) a současně se bránit roznožení. Trenér uchopí ležícího cvičence za kotníky a zvedne zhruba do výše kolen, v této poloze střídavě přehmatává tak, že drží cvičence vždy jen jednou rukou za jeden kotník. Současně se snaží protisměrným pohybem do stran oddálit nohy cvičence od sebe. Cvik 2 –  v podporu ležmo na předloktích (nebo ve vzporu)  uchopí trenér cvičence za kotníky a opakuje činnost z předchozího cviku. V další fázi cviku pozvolným tahem za nohy dochází k otevírání úhlu mezi pažemi a trupem (tam a  zpět) – nesmí dojít k prohnutí. Cvik 3 – z polohy lehu na zádech zvednout hlavu, ruce a nohy cca 20 cm nad zem (čtyři doby výdrž), převal na levý bok (čtyři doby výdrž – balancování), převal na záda, na pravý bok a zpět do lehu na zádech, vždy s výdrží na čtyři doby. Cvik 4 – ze vzporu ležmo současným odrazem a pokrčením horních končetin podpor na předloktích ležmo – současným odrazem a dopnutím paží opět  vzpor ležmo.

Obr.1,

Obr. 2

Obr. 3

Obr. 4

II. Balanční cviky – cílem těchto cviků je koordinovanou svalovou aktivitou vyvažovat (balancovat) polohu těla v prostoru. Vlastní pohyb balancování lze vnímat jako posilování nemaximální silou zaměřené na rozvoj mezisvalové koordinace, kdy je zatěžován senzorický systém (vnímání polohy - zpětnovazební kontrola poloh a pohybů), řídící systém (koordinovaná aktivizace příslušných svalů svalové smyčky ) i systém motorický (adekvátní tonizace příslušných svalů, produkce pohybu). Pro ztížení lze cviky provádět se zavřenýma očima, čímž se více vytěžuje senzorický systém. Mottem těchto cviků je naučit se vnímat své tělo - „unésti se“.
Cvik 5a – ze sedu roznožného pokrčmo uchopíme vnitřhmatem obě nohy za paty a jejich pozvolným dopnutím šikmo vzhůru navodíme stav balancování – tělo se opírá o podložku pouze hýžděmi. Tento cvik lze modifikovat v provedení snožmo, jak je patrné z obr 5b. Cvik 6 – z polohy lehu na zádech na koni našíř příčně, nebo na jiné vyvýšené podložce, provádíme zvolna obrat na bok, břicho, druhý bok a zpět na záda tak, abychom udrželi horizontální polohu těla. Cvik 7 – z polohy vzporu vzadu ležmo (nohy mohou být opřeny o lavičku ) provedeme půlobrat do vzporu levou vlevo ležmo. Úkolem je zachovat tuto polohu a  opakovaně se dotýkat  pravou rukou pravé špičky. Cvik 8 – ze vzporu vzadu dřepmo se současným pohybem vzhůru dotkne pravá ruka levé špičky – výdrž dvě doby a zpět – výměna.

Obr. 5 a

Obr. 5 b

Obr. 6

Obr. 7

Obr. 8

III. Cviky na posílení břišního svalstva – z důvodů důležitosti a časté funkční nedostatečnosti uvádíme (na rozdíl od předchozích souborů)  několik cviků na tuto relativně samostatnou svalovou partii. Břišní svalstvo lze účinně a zdravotně nezávadně posilovat jen tehdy, jsme-li schopni v lehu na zádech pokrčmo přitisknout celou plochu zad (především bederní páteř) k podložce. Břišní svalstvo by se mělo posilovat ve všech svých funkcích. Například známé sedy lehy (viz. obr.9a - doporučujeme mírně pokrčit nohy), kdy se žebra pohybují směrem k pánvi, je vhodné kombinovat se cvičením z obr.9b, kdy se ze stejné výchozí polohy pohybuje pánev k žebrům. Cvik 10 – kolíbka – střídavým zvedáním trupu a dolních končetin uvedeme zpevněné tělo do kyvadlovitého pohybu tak, aby se v jeho průběhu neměnil úhel mezi těmito dvěma segmenty (pánev se musí zvedat nad podložku). Cvik 11 – nazývaný též hodiny. Výchozí poloha – leh vznesmo, špičky na základně – upažit. Postupně a zvolna provádíme převal na levý bok (špičky jsou stále na podložce a opisují kruhovou dráhu ve směru hodinových ručiček), na záda, na pravý bok, až špičky uzavřou pomyslnou kružnici opět ve výchozí poloze lehu vznesmo. Cvik 12 je modifikací předchozího cviku - hodiny ve vertikální poloze, kdy je naším úkolem opsat nohama kružnici ve shybu na hrazdě – střídáme směr otáčení.

Obr. 9 a

Obr. 9b

Obr. 10

Obr. 11

Obr. 12

Závěr

Proces rozvoje plaveckých dovedností nelze především z důvodu specifického vodního prostředí suplovat žádnou jinou činností mimo bazén. Ale lze vytvořit takové podmínky, které tento proces  zefektivňují a to je účel suché přípravy. Suchá příprava má mimo jiné také kompenzační význam s cílem rozvíjet a zachovat funkční způsobilost nervosvalového aparátu  a předcházet vzniku svalových dysbalancí a s tím souvisejících zdravotních problémů. Kompenzovat znamená vyrovnávat a to jak ve smyslu protahovacích cvičení, posilovacích cvičení, relaxačních a jiných. Suchou přípravu nelze spojovat pouze s posilováním a význam posilování nelze spatřovat pouze v přírůstku absolutní síly. V širším slova smyslu jde o kultivaci biologického potenciálu člověka, o rozvoj základních pohybových funkcí, které vytvářejí předpoklady pro rozvoj funkcí specifických.

PhDr. Jaroslav Krištofič, FTVS UK

Hodnocení: