Tome, v sobotu jsi absolvoval MČR v Teplicích. Jak sis závod užil?
Užil. Ještě, že se na klávesnici nepíše prsty u nohou – to bych ti Lukáši dnes nic nenapsal. Tratě závodu znám jako své běžecké boty – vždyť to mám 15 km od baráku a dokonce cyklistika se mi jela skoro pod okny :-). Team kolem Oty Kučery vždy odvedl dobrou práci a těm všem patří za sobotu velký dík. Ono v tom počasí stát na křižovatce není žádná slast a vím podle sebe, že sám člověk nezmůže nic, ale pokud máš kolem sebe opravdový team pomocníků a přátel, tak všechny překážky „pořadatelství“ lze překonat a to Ota má.  Pořadatelům od Oty – DANKE :-).

Podmínky byly podobné těm krušnomanským. Už víš, jak se cítili závodníci během Krušnomanu?
Vím :-). Mě tyto podmínky vyhovují. Zima, vítr, déšť – to jsou moje tři živly, které při závodě jako závodník vítám – asi fakt nejsem normální. Jo a ještě mám rád kopce :-). Jak se jednou Pepa Svoboda o mě vyjádřil, kdy skoro absolvoval Extrém Diamonda u nás – Tome, ty jsi asi musel mít fakt krušné dětství, že se na nás smrtelníkách tak mstíš. Nemusím takový ideál počasí. Ono tady v Krušných horách máme léto 2 x do roka a to ještě v úterý a v pátek.

Den nato ses zúčastnil olympijského triatlonu v Táboře. Jaké bylo ranní vstávání po MČR v Teplicích? Chtělo se tělu znovu do závodních intenzit?
Vstával jsem ve 4 ráno (pozn. s Dvořkou, který spal u nás doma jsme povídali asi do půlnoci). Dal jsem si ranní kávu, sundal věci ještě mokré ze sušáku po Ironmaniacu (hlavně nevzít Dvořkovo věci ze sušáku) a hurá do auta směr Tábor. V Táboře jsem měl svěřence a musel jsem je podpořit. A když už jsem v Táboře byl, tak co si nezazávodit. V Táboře byla zima, déšť, vítr – takže hurá do toho. Tuhle double šílenost lze provést jen jednou do roka. Tím, že další závod pojedu a na konci prázdnin, tak regenerace bude provedena až do konce včetně vířivky, masáží a dalších životních regeneračních pochutin :-).

Jak se ti závodilo na táborských tratích?
Závod v Táboře je záruka kvality. Jezdím tam už hodně dlouho – je pravdou, že většinou jako doprovod :-) svěřencům – psát o sobě jako o trenérovy, i když mám dvojku to se mi nechce, protože trénování žáků v triatlonu mi nějak nejde do sebe – spíše bych to napsal jako doprovod těm, co „ochutnávají“ zlehka a pomalu trojkombinaci jakou je triatlon. Takové „hraní“ si na triatlon. Ale to jsem odbočil od tvé otázky. Sorry. Odpověď: závodilo se mi dobře, i když ke konci běhu jsem už cítil, resp. necítil své nožky – kladiva.

...a jak se cítí nyní obyčejný smrtelník po extrémním závodním víkendu?
Ale jo dobře, děkuji za optání. Dáří se mi dobře, cítím se dobře a kdybych se cítil ještě lépe, tak bych to asi už psychicky neunesl.

Kde tě uvidíme na dalších závodech?
Nejdříve mne uvidíte v roli ředitele – Krušnoman MTB Triathlon – děláme 10. ročník, takže tam moje tvářička bude k vidění. Samozřejmě vás všechny zvu na závod, který je celý po rovině a jen plavání je do kopce. Závod je to snadný, počasí bude trapně hezký, sluníčko nás bude hřát do zadních partií těla a všude bude vonět vřes.
Jinak zazávodit si s mojí Krušnomanskou „královskou“ maličkostí lze LP 2011 v měsíci září na posledním závodě FORD Czechman Series – Klasik Duatlon u mého velkého kamaráda Petra Švarce – Klasik Duatlon a týden na to v Žamberku.