Bratři v triatlonu i mimo něj
Jak v minulé sezóně ovlivnila práce či škola vaše výkony a trénink?
Ládin: Zatím tomu nechci říkat práce, ale je pravdou, že už si otevírám obzory i jiným směrem než jen triatlonem. Příští sezona bude ještě asi o něco horší než ta letošní, kdy se k řízení autobusu v Brně a doktorandského studia na Fakultě sportovních studií přidalo pár hodin tělesné výchovy na základní škole.
Výkony to ovlivnilo hodně, trénink už asi moc ne. U tréninku se prosazuje syndrom lenosti. Myslím si, že čas by byl, i když pořád všichni říkáme, že čas nemáme, ale je to spíš o organizaci dne a hlavně chuti do tréninku.
Zbych: Jak psal můj ctěný bratr, je to jen o té chuti a žádné výmluvy. Mohl bych psát, že nebyl čas a podobný kecy, ale všichni dobře víme, že kdo chce, čas si najde a klidně při tom tréninku pojde. Však si potom krásně zdřímne ve škole. Jelikož to mám za pár, tak mě přece žádnej výklad profesora nemůže rozházet a svojí půl hodinku po obědě si vždy užiju. Za rohem čeká skutečný život, a jak známo zaměstnání není mateřská školka a šéf zrovna šlofíkům po těžkém tréninku dvakrát neholduje. Takže výkony jsou takový, jaká je příprava a hlava.
Zaměřujete se na nějaké závody nebo jen mizíte každý víkend z domu, abyste jako spousta z nás ukojili svoji touhu sportovat?
Ládin: Již před sezonou máme přesně vytipované závody a na tyto závody se pečlivě, soustavně a hlavně metodicky připravujeme. Zajímají nás především závody, kde vládne přátelská atmosféra a po závodě můžeme dlouho „básnit“ o tom, jak nemáme natrénováno a jak nás někdo zatahal ve vodě a to vše nad gulášem či párkem.
Zbych: Jen malé doplnění. Všechno má svůj přesný řád jako celý náš život tak i závody jsou v pětiletkách naplánovaný na minuty přesně. Závody jsou pečlivě vybírány a musím říct, že se vždy jedná o kvalitní podniky. Docela by mě zajímalo co to je: „touha sportovat“????? To někdo má??? Já mám jedinou touhu a tou je vylejt se do bezvědomí a jelikož jsem chudej student, tak abych ušetřil, musím se nejdřív pořádně zmrtvit na závodech a pak je dosaženo kýženého efektu bezvědomí daleko levněji a rychleji.
Už jste začali trénovat na další sezónu?
Ládin: Já jsem v neustálém tréninkovém procesu. Běhat chodím pravidelně v neděli a ve středu. Bazén vídám každý čtvrtek, když chodíme do páry a na tobogán. A kolo na zimu odkládám. Ještě bych se nachladil.
Zbych: Trénovat??? To je buď něco latinsky, nebo něco hodně sprostýho, tak na to raději nebudu odpovídat.
Kolik hodin týdně trénujete?
Ládin: Tak na tuto otázku asi nedokážu přesně odpovědět. Už je to nějaký ten rok, kdy jsem přestal vést tréninkový deník. Prázdná políčka se začala množit. V této chvíli si trénuju pro radost z pohybu a ne pro naběhané kilometry.
Zbych: Můj vzdělaný bratr mě poučil, že trénovat znamená, nějak se cíleně pohybovat Pokud je to tak a neučí je tedy na škole nějaký scestný ideologie. Mohu říct, že nejvíc trénuju večer, když se vracím z krčmy a snažím se zacílit správnou cestu k domovu. Čili kolik hodin je značně závislé od ochoty kamarádů sejít se v putice, bo nejsem alpa, abych chodil sám. Ještě že mám spoustu hodných kamarádů, kteří mě nikdy nenechají ve štychu.
Jak po závodech nebo po trénincích nejraději relaxujete?
Ládin: No, už se nám i párkrát stalo, že jsme se po závodech či tréninku vrátili domů až nad ránem. Dřív jsme chodili na masáže či do sauny. Teď už sebou většinou práskneme do postele a spíme.
Zbych: Vždyť největší relax je ten závod.
P. S. Ládin sebou většinou práskne, to je pravda, ale občas to je ta postel o notný kus vedle.
UŽ TO JEDE?? aneb kluci jsou odborníci nejen na trénink a závody v triatlonu, ale dobře se orientují i v jiných oborech
Jaký je váš nejoblíbenější drink na závodech a po nich?
oba dva najednou: Pijem všechno, co teče, tak se nás neostýchejte pozvat.
Kterou z disciplín trénujete nejraději a jaký objem této disciplíny byl v letošním roce?
Ládin: Když je hezké počasí, tak nejraději vezmu kolo a vyjedu do předhůří Vysočiny. Když jsou tropy, tak vezmu plavky a jedu se koupat. No, a když je pod mrakem, tak chodím běhat na cyklostezku, kterou máme kousek od domu. Vzhledem k tomu, že letos byla zima a často pršelo, tak objem ve všech třech disciplínách nebyl zrovna velký.
Zbych: Já to mám podobně, když jsem v deliriu tak jdu běhat do lesa. Když jsem schopnej řídit, sednu na kolo, a když je ten blbej první pátek v měsíci tak se musím jít mejt. Ale abych ušetřil sousedovi za vodu, kterou jsme tajně nakopali loni v létě, tak jdu na plovárnu.
Kdy vyzkoušíte závody IRONMAN?
Ládin: Každoročně si zkouším dlouhý duatlon na Klínech. Krušné hory a ta příroda mě naprosto fascinuje. Potěšila mě zpráva, že příští rok bude cyklistika kratší, takže to vypadá, že bych to mohl opět absolvovat. Letos jsem měl před závodem najeto na kole 300 km a moc to nešlo. 90 km už je opravdu hodně.
Absolvoval jsem pár polovičních ironmanů a zatím mi to stačilo. Zatím se mi líbí víc závody na kratších distancích. Myslím si, že ironman je výzva, ke které musíte dospět.
Zbych: Žehlení zrovna nepatří k mým největším koníčkům, ale zase na druhou stranu mě docela baví práce s kovem. Tak nevím jsem trochu na rozpacích. Letos jsem okusil turistiku a to mě taky oslovilo, takže by se to třeba dalo nějak spojit. Ale jestli se bude pít jen iron, tak do toho nejdu. Už takhle jsem blbej jak broky, ještě abych byl slepej jak patrona. Na to bych se mohl víte co...
S jakou osobností ze světa triatlonu byste si chtěli zazávodit v ČR?
Ládin: Já jsem nikdy žádný velký triatlonový vzory neměl. Mě vždy potěší, když se na závodech sejde parta mých kamarádů a přátel. Každý z nich je pro mě osobností a jsem velmi rád, když si spolu můžeme zazávodit.
Jsem rád, že se stále najdou nadšenci, kteří jsou ochotni organizovat závody pro závodníky a dokážou si nás závodníků vážit. Určitě nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že na tyto závody budeme jezdit pořád a rádi. Ať máme odtrénováno tisíc hodin týdně nebo nula.
Zbych: To je snad jasný… Pane redaktore… a doufám, že když vás nechám vyhrát, tak se mě dostane možnosti se zde vykecat a trochu předvést menší slovní exhibicionismus, protože v diskuzích je to o ničom, zvláště když zjišťuju, že si píšu sám se sebou. Kdo si sakra má pamatovat všechny ty přezdívky. Zasr... schizofrenie. Musím končit, bo je čas na injekce a večerní sezení s panem doktorem. Mezi náma, myslím, že je trochu na hlavu, pořád tvrdí, že prý neumím létat. Ale já létal už jako malé letadélko.
Z Černovic zdraví Zbych a Ládin
Přidat komentář
Zpět