Veteránský mistr světa z roku 2002 se vrací na Maui po osmi letech. Oslavit uprostřed Pacifiku nástup sedmé dekády svého života s celou rodinkou včetně vnuků Jáchyma a Matěje. Uznejte, může se s tím měřit štěkání někde na schůzi? „Užiju si to, víc nechci ani nečekám,“ říkal před odletem.

Šéf technické kontroly z pražského Proseka a zapálený triatlonista patří do dějin nejen české Xterry. „Změnila mi život, znovu děkuju Pildovi,“ vzpomíná na rok 2002, kde se postavil na start české premiéry na Hluboké.

A odtud pak vyrazil na Havaj za titulem mistra světa. Ještě o rok později bral pod sopkou Haleakalou bronz, pak závodil pravidelně „jen“ doma v Evropě.

„Před rokem jsem si dal oraz. Nebavilo mě to, přidaly se nějaké zdravotní potíže,“ vypráví. „Ale dostal jsem novou chuť a taky motivaci přestupem do kategorie šedesátníků,“ vypráví. Vrátil se už loni ve Špindlu, blátivém krkonošském křtu na sjezdovce ve Svatém Petru.

V březnu trénoval dva týdny na Mallorce na kole pod vedením bývalého dublonového šampiona, a hlavně kamaráda, Miloše Foxe. „Za rok mám k šesti tisícům kilometrů. Vyrážím třikrát čtyřikrát týdně. Plavu dvakrát, minimálně dva kiláky v kuse. K tomu běhám, hlavně kopce a schody. Ale žádný tepy, úseky, všechno na pocit a k tomu hlavně pořádná regenerace,“ prozrazuje svůj režim.

„Všechno zatím drží, jen občas něco pobolívá. Beru Condro plus, do kolen jsem dostal asi třicet injekcí, ale jde to. Každý rok věku prý ubere dvě procenta rychlosti, se říká. Ale poctivě se cejtím stejně. Používám hlavu, ne sílu. Vyhovím si v tréninku a odpočinu na závod. Dřív jsem makal dřív,“ dodává nezmar. Vždy s zářivě vyladěným materiálem i oblečením.

„Letos mám Santa Cruze fantastický kolo, tmavošedý celopéro. Sednul jsem si jednou na starý a byl to takovej rozdíl. Mám z něj odpočatý nohy na běh mnohem líp,“ popisuje stálý člen týmu Caffé Nannini tiskaře Petra Šimery. A děkuje za podporu také svému zaměstnavateli, firmě Dekra.

Kdo ho zná, ví, že myslí na nejlepší umístění. „Je nás tady jedenáct chlapů a tři ženský,“ říká. „Loňský mistr David Rakita jel 3:45, druhý za 21 minut horší, ale bude jiná trať. Sleduju výsledky těch kluků z americkýho šampionátu a jejich odstupy na mistra Stoltze. Neměl bych být bez šance na bednu.“

Ano, s Cavemanem Stoltzem se nechal vyfotit na památku v roce 2003 na Havaji. Slavný Jihoafričan si na to pak vzpomněl při své návštěvě Hluboké v roce 2008 a fotku podepsal se vzkazem: „Go fast, Jiri.“ Tenhle obrázek má Kokeš dneska na rámu kola a uvidí i v nejdrsnějších stoupáních nad Kapaluou, novém dějišti závodu.

Na severovýchodě ostrova se poplave na podle mnohých anket nejkrásnější americké pláži D. T. Flemming Beach. Na kole se vyrazí do kopců, bývalých ananasových plantáží a deštných pralesů. A poběží se opět divočinou podél moře… V elitním poli nechybějí česká naděje Jan Kubíček a Helena Erbenová.

Tak si na ně všechny vzpomeňte i vy, co budete o víkendu sedět a hlasovat. A pusťte na chvíli havajské slunce na své tváře.

 Tomáš Nohejl