Postupně se ke mně dostávaly informace, že se na jezeře Neusiedler konají závody světového poháru v surfování a kdosi dokonce zažil, že díky vlnám bylo zrušeno plavání. Další zkušený závodník tvrdil, že po směru větru točil na kole před 50 a proti se nedostal přes 20. Prostě jsem pochopila, když bude vítr, bude zle.

Závod se jel v sobotu 28.8. a start byl oproti jiným IM v 7:30, společný s půlkařema. V pátek večer se Podersdorfem prohnala bouřka s přívalovým deštěm, takže se celé travnaté zázemí  proměnilo v pořádné bahniště. Pořadatelé se sice snažili depo vysušit koberci, ale i tak bylo bahýnko všude. Sobotní ráno bylo oblačné, ale relativně klidné. Na startu u majáku nás stálo 600. Asi 400 půlkařů a zbytek IM. Půlkaři plavali jedno kolo my dvě. Voda v jezeře je díky malé hloubce hodně kalná. Pokaždé se zatím plavalo v neoprenech, spíš kvůli vlnám než teplotě.

7:30 start – klasická pranice byla asi kilometr, potom se startovní pole natáhlo a plavalo se celkem v pohodě. Měla jsem trochu smůlu na jednoho „klikaře“, který si mě asi spletl s bójkou a několikrát mě převálcoval po zádech. Bójky byly dobře viditelné a poslední v depu na dálku zářila ve smyslu sloganu závodu „ maják tě volá.“ Po 1:01 jsem jako druhá žena vyběhla z vody, tu první jsem za sebou zanechala v depu.

 Spolu s motorkou rozhodčích jsem vyjela na cyklistickou časovku rozdělenou do 4 okruhů. Rovina rychle ubíhala a já jsem předjížděla jednoho borce za druhým. Asi na 30 km mě předjel „balík“ chlapů a tak mě opustila do té doby pouze má motorka sudích. Po druhém okruhu jsem měla průměr okolo 36 a libovala jsme si, jak vše krásně vycházelo. To byla asi ta chyba. Hodně rychle se zvedl vítr a nabíral na síle. Pomalu jsem začala chápat, že závod asi žádná procházka růžovou zahradou nebude. Po větru  48 a proti 23, už jsem pochopila, že varování před závodem nebylo jen tak do větru. Boční nárazy na vysokých ráfkách byly někdy až na hranici pádu. Na hrazdě se jet nedalo a tak jsem vlála ve větru jako mávátko. Postupně mi docházely síly a vyloženě jsem se těšila, až kolo „zahodím“ v depu. Nakonec jsem za 5:13 opustila cyklistiku s průměrem 34,6 a ani jsem nezaregistrovala, že mě jedna žena předjela.

Maratónský běh byl rozdělen do 4 okruhů s dostatkem občerstvovaček i fanoušků. Běželo se na obrátku a zpět, takže jsem mohla dobře sledovat, jak se vyvíjela situace přede mnou i za mnou. Po první obrátce jsem zjistila, že vedoucí žena měla náskok asi 10 minut, ale nevypadala moc dobře. Nasadila jsem rytmické tempo, které jsem trénovala před týdnem s Vabrouchem v Třeboni. Začala jsem Rakušanku stahovat a na půlmaratónu jsem ji měla. Trochu jsem se obávala, jestli jsem tempo nepřepálila, ale žádná krize, až na prochladnutí od větru, nepřišla. Tak jsem se s postupně narůstající únavou mohla i kochat. Do cíle mě hnalo neustálé podporování fanoušků i závodníků. Nakonec maraton za 3:13 super a celkově 9:36, což je můj osobák a vítězství v závodě o 15 minut před druhou Constance.

 Vyhlášení výsledků bylo v neděli v poledne. Kromě tolik potřebné finanční prémie jsem vyhrála i pěkné horské kolo, pro mě velikosti XXL. Na čtvrtém místě mezi muži dokončil Karol Džalaj, kterého hodně štvalo pochybení rozhodčích, když ho nahnali do třetího okruhu plavání a tím ztratil víc než 3 minuty, které mu chyběly  v cíli na třetího. Závod je velmi pěkný, organizačně dobře zajištěn a pro surfaře nebo vinaře ideální dovolená.




vedoucí žena cyklistiky


Karol Džalaj


Jana v cíli


první tři ženy

Hodnocení: