Samozřejmě, že zkušeností s hákováním mám bohužel spoustu. Dá se říci, že čím kopcovitější nebo hlídanější závod, tím lepší výsledky se mi daří dosahovat (letos např. Ironman Malajsie nebo Lake Placid). Naopak většina závodů na rovinách je hodně "odhákovaná" a tam už se mi tolik nedaří, protože se snažím jezdit podle pravidel, i když všichni okolo zneužívají benevolence rozhodčích. K nejvíce háky ovlivněným závodům bohužel patří i Havaj, takže tam se mi chce jezdit čím dál, tím méně...

Specifická situace je pak u dlouhých triatlonů v ČR, kde se hákuje jaksi programově. Ono také není divu za situace, kdy v pravidlech není prakticky žádná penalizace a rozhodčí se bojí zasáhnout i tím minimálním co mohou - stop and go... Na mé námitky vždy řeknou, že mohou i diskvalifikovat hákujícího závodníka přímo červenou kartou, ale toho jsem si zatím nikde nevšiml, asi se u nás nehákuje (minimální počet stop and go)... Svaz by se k tomu měl postavit a napodobit zahraniční závody formou penalizací (buď běžecké kolečko navíc nebo peenalty tent (poloviční 3 minuty, železňák 6 minut, třetí penalizace diskvalifikace). Pokud ale i nadále nebudou rozhodčí tresty udělovat nic se nezmění...

========================================================================================

Eva Nováková

S draftingem jsem se setkala jak v České republice tak v zahraničí. Samozřejmě v prvé řadě záleží na samotných závodnících a jejich svědomí. Asi každý sportovec by v sobě měl mít zažité pravidlo fair play a při závodě na něj vždy pamatovat. Je pravda, že někdo jedná fair v životě i ve sportu, ale najdou se i tací, kteří v triatlonu rozhodně fair nezávodí. U těchto lidí ani nechci domýšlet, jak to vypadá v jejich životech...

A pak je tu jakýsi vztyčený prst ve formě organizátora, který se snaží ohlídat to, aby všichni v závodě jeli fair a tudíž měli stejné podmínky. Je jasné, že zajistit dostatečný počet rozhodčích na motorkách či podél trati tak, aby se ohlídali všichni závodníci a stále, nelze. Proto rozhodčí dle mého hrají v závodě až druhou roli. Ten, kdo jet v draftu chce, si počká, až rozhodčí odjede a pojede v háku vesele dál. Tomu, kdo z principu fair play v háku nejezdí, je úplně jedno, zda tam nějaký rozhodčí je či není. Tento člověk si chce splnit cíl, který si stanovil - ať už je to dokončení závodu či vítězství...

Je jedno, zda se jedná o západočeský pohár či ME. Já, po negativní zkušenosti závodu MS v Almere, jsem o start na tomto závodě letos nestála. To, že se tam jelo v 15 členném balíku jak na výletě asi 80km ze 120, to mě opravdu celý závod znechutilo. Proto jsem si letos díky termínové kolizi zvolila raději závod ME v Gerardmere. Profil cyklistiky je velice náročný, v každém okruhu 3 stoupání 1,5- 6km. Pokud tomu bude jako loni, budu vědět, že v závodě budou mít všichni stejné podmínky, že v kopcích skupiny nepojedou a na rovinatých pasážích ohlídají drafting pořadatelé. A že umístění, kterého v závodě dosáhnu, bude odpovídat skutečnosti. Je mi jasné, že s mojí postavou bych se možná lépe uplatnila na rovinaté trati v Almere. Nicméně snažím se nejen ve sportu hrat fair, a proto do Almere z principu nemohu. Navíc mám ráda výzvy, a proto se nyni pokusím připravit na těžké kopce a 6.9. se s nimi poprat

Z toho plyne, ze nejučinnější zbraň, jak tomuto zabránit je, aby, když už pořadatele jsou, byli nekompromisní. Za 1.prohřešek uběhnout 1,5km trestné kolečko, za 2.prohřešek diskvalifikovat. A hlavně se nebát penalizaci dát! Od toho jsou tam! Je jedno, zda se jedna o mistra světa či člověka, který poprvé vyjel na kole. Pravidla jsou od toho, aby se dodržovala! Jinak je můžeme rovnou ze směrnic a podobných aktů vyškrtnout.