Necítím bolest, opakovala si triatletka Krejčová, která ovládla náročného Krušnomana

Krásně a unaveně. Byla jsem ráda, že jsem to zvládla a měla jsem radost, že i docela dobře. (smích) 

Ano mám, chci se Českému poháru věnovat. Chtěla bych si celý seriál užít a závodit co nejlépe to půjde. 

Počasí bylo fajn a závodilo se mi parádně. Krásně jsem si zamakala a užívala si atmosféru Krušnomana. 

První běh byl na dvě kola a už při prvním jsem si říkala, že je to dost těžké. Začala jsem si uvědomovat, že to je jen začátek a těšila se na kolo. Po prvním běhu jsem měla malinký náskok. Kolo bylo krásné, kopečky, prostředí, jelo se mi hezky. Takové kolo miluju. Viděla jsem, že mě holky nesjíždějí, tak jsem byla ráda. Ale byla to makačka. Hlavně ten třetí poslední okruh jsem se už zase těšila do depa a na běh. (smích) V druhém běhu jsem si to užívala, běželo se mi pěkně, nohy makaly. Do kopce jsem raději moc nezvedala hlavu, abych neviděla moc daleko před sebe a snažila se dřít. Poslední okruh jsem si už trošinku užívala, protože jsem se těšila do cílové brány a na to, že budu mít Krušnomana. 

Je to těžký závod a nezapomenutelný zážitek. Vřele ho doporučuji. Brutální běh a krásné kolo. Při běhu jsem si říkala, že kdo to dá, je borec a opakovala si slova hlavního organizátora Tomáše Langhammera: Necítím bolest!!! Při posledním okruhu jsem říkala manželovi, že jsem asi nic horšího neběžela. 

Těšila jsem se na bábovku a na teplou sprchu. Měl jsem hlad a byla mi strašná zima. (smích) 

V cíli to byl krásný pocit. Hlavně díky Kájovi, Kubíkovi a Matýskovi jsem Krušnomana zvládla a jejich fandění mi strašně moc pomohlo. 

Chtěla bych závodit v Českém poháru v dlouhém triatlonu a ve volných víkendech jezdit Jihočeský pohár. V nejbližších termínech mám příští víkend Hlincovu Horu, pak Putim a 1. června hurá na Czechmana.