Chceme vás seznámit s významem pojmů, které se v souvislosti s diagnostikou sportovní výkonnosti nejčastěji používají, s různými metodami, jimiž se tyto hodnoty zjišťují a s možnostmi jejich využití v praxi, tedy v tréninku i na závodech.

Dvakrát měř, jednou běž ....
Tématem článku v tomto čísle je  význam testování a měření pro vrcholové, výkonnostní ale i  rekreační sportovce. Každý asi zná svoji výšku, hmotnost a věk. To jsou jedny z nejzákladnějších charakteristik jedince, které však příliš nevypovídají o jeho schopnosti podat sportovní výkon . U sportujících osob se proto snažíme postihnout  i míru jejich adaptace na zátěž, a to jak celého organismu, tak i výkonnost jednotlivých systémů (oběhový, respirační, svalový, atd.). To je úkolem funkční zátěžové diagnostiky. Většinou zjišťujeme obecnou zdatnost, speciální trénovanost nebo hodnotíme technické provedení pohybu.

Co vlastně od testování můžeme očekávat?
Je to především zjištění silných a slabých stránek sportovce, vzhledem k požadavkům jeho disciplíny. Z pouhého umístění v závodě nepoznáme, zdali má závodník slabiny v technice, a naopak vynikající kondici, zdali podal takticky výborný výkon, ale je limitován úrovní některé specifické pohybové schopnosti, atd. Díky testování dokážeme lépe připravit individuální a konkrétně zaměřený tréninkový program a stanovit reálné cíle přípravy.

Pokud testujeme jednoho sportovce opakovaně, můžeme získat zpětnou vazbu na účinnost tréninku. Co je v přípravě účinné u jednoho, to může být pro druhého nadměrné nebo naopak nedostačující.
Zátěžová diagnostika může často odhalit skryté zdravotní problémy dříve, než běžné lékařské vyšetření. Včasné rozpoznání přetrénování, chronické únavy nebo poruchy ve výživě, je jedním z klíčů k úspěchu ve vrcholovém sportu.
Při testování se sportovec naučí lépe rozumět svému tělu a požadavkům svého sportu, což se může projevit v aktivnějším a promyšlenějším přístupu nejen k tréninkové přípravě, ale i k vlastnímu zdravotnímu stavu.

Co od testování očekávat nemůžeme!
Automatickou záruku či magický nástroj pro získání medailových výsledků. Je třeba si uvědomit následující skutečnosti:
Každý jedinec má své hranice sportovní výkonnosti omezené geneticky (např. složením svalových vláken a jejich enzymatických vybavením, nervově-regulačními dispozicemi atd.).

Laboratorní a terénní testy jsou vždy modelem, nikoli skutečným závodem s psychickou zátěží a nutností uplatňovat taktiku. Dobré výsledky v testech představují vždy jen předpoklad závodní výkonnosti, nikoli absolutní záruku úspěšného sportovního výkonu.
Existuje množství testů a metodik funkční zátěžové diagnostiky a je otázkou volby, nakolik jsou jejich výsledky určující pro daný sport či disciplínu. Je třeba volit ty s nejvyšší specifickou výpovědní hodnotou, provádět je ve vhodném období, ve stejné podobě (tj. testy v průběhu přípravy neměnit a nemodifikovat), závěrům přikládat přiměřený význam a dobře je interpretovat.
(podle Doc. J. Hellera 1996)

autor: Rudolf Slaba