Tome, jak a u koho se zrodil nápad na noční 12-hodinový maratón?
To se sešlo pár chytrých hlav ( Martin Pichert a Josef Dlouhý ze Sportareálu Klíny) a není náhodou, že to byly hlavy z Krušných hor a vymyslely Klínskou noc – noční vytrvalostní běh na běžkách. Na Klínech je jeden kopec – jmenuje se Mračný vrh a kolem něho je 5-ti km okruh a věc byla v rukávě.

Předpokládám, že po loňské premiéře jsi nemohl na startu chybět? Kolik Vás bylo dohromady?
Předpokládáš dobře. Kde je extrém, kde je výzva – tam nesmím chybět. Startovní listina má limit v počtu účastníků a to číslo je 50. Propustnost tratě je dána a kdo zaváhá a přihlásí se pozdě, má smůlu. Závod je jak pro jednotlivce, tak i pro dvojčlenné štafety. Já samozřejmě startoval v jednotlivcích a dvojčlenná část trojčlenného litvínovského triatlonového SCM ve štafetách. Do štafety nastoupil můj syn Jakub Langhammer (92 ročník) a Matěj Zahálka (93 ročník). Klínskou nocí jim končilo jejich „privátní“ týdenní běžecké soustředění, tak měli ode mne nakázáno jet pomalu, rozumně – taková kvalitní noční tréninková jednotka :-).

Jaká byla příprava těsně před startem?
Gaučink, kvalitní spánek, hodnotná strava a nenechat se vyvést z míry, když tam budou soupeři nosit si dvoje, troje páry lyží a mazat si skluznice jako o život. Já si mazal sám doma pomocí obyčejné svíčky, kterou koupíte kdekoliv, nažehloval jsem jí starou napařovací žehličkou a stoupací vosk jsem dal modrý – modrá je dobrá. A jak jsem zažehlil, tak jsem ani škrabkou nesetřel co bylo navíc – během 12-ti hodin se to bude hodit. Vloni jsem se snažil 12-ti hodin bruslit, letos jsem šel do klasiky – do těch „drážek“ co udělal sněžný skútr.

Tome, zajímalo by mě, jak se vyvíjelo prvních 6 hodin závodu?
Famózně, jel jsem jako čert. Prvních 50 km klasicky za 4:14:00,0 hodin – profil velice náročný – tak jsem se pořád sám před sebou chválil, jak jsem šikovný, že jsem dobře natrénoval a jak mi to sluší – no prostě to bylo chvály kolem mě. Vloni jsem dal 110 km a měl jsem toho plná kusadla a letos to bylo rozjetý jedna báseň – že bych i 130 km mohl dát. Atmosféra v prostoru startu a cíle báječná, nebe plné hvězd – co víc si člověk v noci může přát :-)

A jak vypadala druhá polovina a konec?
Od 70 km jsem cítil, že už ve stoupání trochu lyže střílí do zadních pozic, tak jsem přešel do bruslení. Mlaďoši (Kuba s Matějem), když mě předjížděli vždy nezapomněli svého trenéra povzbudit a zeptat se jak mu je. Moje lyže typu Combi jely dobře, i já jsem se cítil dobře a oproti loňsku jsem 6-tou hodinu ranní (konec závodu) nepřitahoval, ale naopak jsem jí oddaloval, abych letos zajel co nejvíce kilometrů. Někteří jednotlivci během závodu odpočívali či v klubovně hotelu Emeran si lehounce zdřímli – kolem druhé, třetí ráno se 5-ti km okruh trochu „pročistil“ a já kroužil a kroužil a kroužil a oddaloval svítání jak jedna postava v jedné pohádce – jo v Mrazíku Maruška.

Kdy byla největší krize? Jak jsi se z ní vyhrabal?
Během závodu krize nepřišla a ani nebyla, jen lehké motání hlavy asi v 5:30 ráno a nebo samovolné vypnutí čelovky v jednom sjezdu v lese. To první jsem vyřešil, že jsem si to nepřipustil a makal dál a ten druhý jsem se snažil „rozchodit“ a přitom se dívat jak nejvíc to šlo. Krize jako taková přišla v neděli odpoledne a ještě mrcha u mě pořád je. Jestli má někdo zájem – za odvoz daruji.

Předpokládám, že si tedy přežil?
Přežil V 5:52 hodin ráno hodin jsem měl naběháno 125 km a ještě jsem mohl vyrazit na další „pětku“ – čas mi to dovoloval a jedna moje svěřenkyně na mne zařvala „necítíš bolest“ a tak jsem se ani v prostoru startu a cíle neobčerstvil a jel dál. Nakonec jsem dal 130 km. Z celkem 24 mužů (zbytek byly ženy a štafety) na startu hezké 7. místo. Oba dva svěřenci ve štafetách dali 165 km ( Jakub Langhammer 80 km a Matěj Zahálka 85km) a obsadili taky 7. místo.

Za rok jdeš na start znovu?
Jistě a věřím, že i tebe „ukecám“.