Immenstadt, Praha - Vedro svědčí železnému muži Petru Vabrouškovi. Jak by ne, když jeho sportovním domovem je Havaj.
Na evropském šampionátu v dlouhém triatlonu v německých Alpách získal bronzovou medaili. A slunce pražilo, až asfalt na silnici dělal bubliny.
Letošní úspěchy sbírá Vabroušek v pekelných výhních - třetí na Ironmanu v Malajsii, třetí na Strongmanu na Okinawě, šestý v Brazílii. A teď namísto deštivé Moravy zvolil pro závěrečnou přípravu řecký Rhodos - bylo tam čtyřicet stupňů ve stínu.
K tomu ještě v zimě trénoval jen doma v garáži, kde si naplno vytáčel kohout od topení...

„Loni jsem byl na Evropě čtvrtý, předtím druhý. Takže víte, co mi chybí, abych to zkompletoval,“ smál se triatlonista Author TT teamu.

Po plavání byl v sobotní bitvě jedenáctý, na kole se poté mírně propadl. „Nezaostal jsem, jen si rozložil síly. Musím se udržet na uzdě, vyplácí se to. Kolo tady bylo zvlášť výživný.“

Na 136 kilometrech nastoupal dva tisíce metrů převýšení. Pro rozhodčí bylo aspoň snažší uhlídat nepovolenou jízdu v háku.

Další pražský borec, bývalý Triatlonista roku Martin Matula (Enervit team) , po kole dokonce vedl, ale musel po potížích se zády odstoupit.
Třetím nejlepším časem na třicetikilometrovém běhu dosáhl Vabroušek na vytoužený bronz.

Spolu s Tomášem Petrem, Janem Vodehnalem (oba SK OMT Pardubice) a Janem Wainerem (Rudy project Louny) získali ceněné týmové zlato.
„Jsem spokojený, zvlášť poté, co nám všem nevyšel svět ve Švédsku,“ dodává. Před třemi týdny obsadil v Säteru jako nejlepší z Čechů až na 22. místě.
Mistrovství, pořadné světovou a evropskou federací (ITU, resp. ETU) však jezdí z čistého patriotismu. Ve srovnání se závody série Ironman tu bývá slabší konkurence a samozřejmě i finanční odměny.

„Loni jsem skončil sedmý v premiérové světové sérii dlouhých triatlonů ITU a ani mi za to nepotřásli rukou,“ posteskne si.

„Závody také mají netradiční tratě, s delším plaváním, ale celkově jsou kratší, okolo sedmi hodin. A já na devítihodinových Ironmanech nejvíc získávám v posledních dvou třech hodinách.“

Teď se chystá odpočívat - v jeho případě jak jinak než závoděním. Hned v sobotu se chystá na start domácího mistrovství Czechmana v Sadské. „Ale opravdu jedu jen vykmihat nohy,“ dušuje se.

Pak se těší, jak bude držet palce bratru Michalovi - skifaři na olympiádě v Aténách. Železným mužům jsou olympijské kruhy nedostupné...

V září zamíří na Ironmana do amerického Wisconsinu a v říjnu ho čeká tradiční vrchol - Havaj.

„Rád bych zase vylepšil české maximum, ale bude to strašně těžké,“ plánuje. V roce 2002 byl 19. v čase 8:57:26.
 

Hodnocení: