Dle našeho názoru cesta do světové špičky nevede přes účast na finančně nákladných závodech SP v turisticky zajímavých destinacích na americkém kontinentu. Důležitější je správně naplánovaný roční tréninkový cyklus, včetně systematického tréninku, vhodně vybraných míst pro zimní přípravu a uvážený výběr startů  v zahraničních závodech. Alarmující je, že tato koncepční práce se začala postupně v českém triatlonu vytrácet a to v posledních dvou sezónách. Důsledkem jsou jen čtyři olympijské místa pro naše triatlonisty. Celkově situaci zachraňuje jen systematická práce několika tréninkových skupin a výsledky výjimečně talentovaných jedinců. Někteří dříve úspěšní trenéři se věnují funkcionářské práci, musí neustále odrážet výpady znepřátelených frakcí v ČSTT a nebo sami tyto nesmyslné šarvátky vyvolávají.

Triatlon je malý sport ve kterém je obtížné najít dostatek jedinců ochotných často zdarma pro jeho rozvoj pracovat. Proto je sebevražedná taktika vylučovat z ČSTT úspěšné a pracovité členy, či například nepodepsat smlouvu o pořádání finančně garantovaného ITU závodu v Praze. Poraženými nejsou pořadatelé závodu, který se stejně uskuteční, ale čeští triatlonisté, kteří nezískají body do ITU žebříčku a další ztráta na poli mezinárodní triatlonové politiky. Dalším negativním důsledkem je odliv potenciálních sponzorských peněz do cyklistiky a dalších sportů.  Není asi náhodou, že tým pořádající Pražský  triatlon přivede do Prahy závodit 30.7. hvězdu světové cyklistiky Lance Armstronga.