Graf kariéry 32letého Krňávka, to je zubatice. Má už evropskou juniorskou medaili. Pak bronz z Madeiry 1999 i Karlových Varů 2003. Vyhrál už i třikrát Světový pohár.

Ale taky se rozcházel s trenéry, dvakrát mu nevyšla olympiáda a trápil se s achilovkou pod skalpelem.
Ještě na podzim na ní podstoupil drobný artroskopický zákrok. „Ale bylo to v pohodě,“ tvrdí. „Taky trénink si teď vedu sám,“ dodává. Má jen konzultanty v čele s plaveckým koučem Tobiášem. "Jsem zdravý a povedla se mi zimní příprava," říká.

Přesto se na těžké kopce a v tuzemsku nezvykle ostrou cyklistickou část dokázal skvěle připravit. "Týden jsem odpočíval," připomenul heslo svého brněnského parťáka a předchůdce Tomáše Kočaře: Odpočinek dělá mistry.

Na kole v křivolakých uličkách města vydržel, a běžel pak dlouho po boku bývalého evropského šampiona Andrewa Johnse. Až v posledním stoupení mírně zaostal. Od medaile ho dělilo proklatých 13 vteřin.

"Celá cyklistika se jela svižně, pořád někdo nastupoval. Fakt se šlapalo. A tenhle styl sebral síly do běhu," vyprávěl.
On jich měl dost.

Zastínil i svého brněnského rivala Filipa Ospalého.
„Evropu ale nejezdím jen proti Ospalcovi,“ usmál se. „Že bude těžká trať se vědělo už od loňska. A také mistrovství světa v Lausanne se pojede do kopců,“ ukazuje na svůj další cíl.
Jeho výkon skvěle motivoval české ženy, které o pár hodin dříve v individuálním závodě propadly. Na druhý den získalo trio Radová, Vodičková a Frintová bronz v týmové štafetě.


Martin Krňávek ilustrační foto