Běhání patřily ke sportovním vyžití i těch nejchudších, i když ještě v minulém století né všichni lidé uměli plavat. K běhání a plavání nepotřebujeme žádnou výbavu – běhat můžeme kde chceme a když máme blízko k řece nebo rybníku, vábí nás to do vody. Autor: Doc. PhDr. Michal Černoušek

K cyklistice ale potřebujeme kolo a navíc dovednost se na něm udržet a nespadnout, čehož se docílí tím, že se dáme do pohybu a šlapeme. Některým dětem je to ovšem obtížné vysvětlit.

Plavání a běhání nás poutá k přírodním živlům vody a země. Podle jedné antropologické teorie naši prapředci obývali jako vodní savci mořské mělčiny teplého oceánu. Teprve pak se zabydleli na souši a kombinovali sběračství a lov. Prý proto je lidské ochlupení na kůži uspořádáno do geometrických ploch, které sledují směr odkapávající vody při vynořování. Kdo ví? Ale téměř atavistická láska dnešních lidí ke koupání, plavání, slunění musí z něčeho povstávat. S nárůstem volného času v druhé polovině našeho století se objevil i konzumentský diktát hromadně se vystavovat slunečním paprskům a občas se vnořit do vody.

Podobně je tomu i s běháním. Když Platón hledá zdroje prapůvodní slasti ze hry, nachází je v přirozené pohybové spontaneitě malých dětí, prožívajících ohromnou radost ze skotačení, z průzkumu svého životního prostoru, ve kterém si nepřetržitě stanovují různé cíle. Tím nejen explorují svět kolem sebe, ale zároveň plnými doušky pijí rozkoš ze mistrnějšího zvládání vlastního těla. Děti rády běhají.   

Přidáme k oběma spontánním pohybovým radostem i jeden z velkých vynálezů lidstva – kolo. Jednoduchý stroj, poháněný vlastní energií. Tento stroj ovšem – pokud nejedeme z kopce – v cyklistice námahu neodstraňuje, občas ji i násobí. Nicméně nám jízda na kole způsobuje i další radosti. Rychlejší pohyb terénem, od běhu odlišné vnímání vizuálního pole při pozorování krajiny a  nakonec archetypální prožitek cyklického času na rozdíl od toho dnešního, lineárně uspěchaného.

Je zvláštní, že myšlenka závodně kombinovat tyto tři pohybové zážitky do jednoho sportovního odvětví vznikla v dějinách sportu poměrně nedávno. Možná díky tomu, že když měl člověk kolo, nepotřeboval běžet. Navíc lidé znají tělesné i duševní ztopornění v okamžiku přechodu z jednoho pohybu na druhý. Určitě to zkoušejí ryzí amatéři, netrénovaní jedinci, kteří nezávodí, ale provozují uvedené pohyby pro radost.