Mým cílem je medaile z mistrovství republiky, říká Martin Olšan

Jak hodnotíš sezonu 2014?

Loňskou sezónu hodnotím úspěšně. Jako hlavní cíl jsme si s trenérem dali být v TOP 10 na MČR v olympijském triatlonu v Telči. To se podařilo, i když to bylo až to 10. místo. Každý rok se moje výkonnost zlepšuje a to ve všech třech disciplínách, což je pro mě motivující a dodává mi to energii do dalších tréninků. Dá se říci, že každý závod, kterého jsem se v roce 2014 zúčastnil, dopadl dobře, což je pro mě velmi důležité. Mrzí mě pouze závod Czechman, kterého jsem se zúčastnil poprvé a kde mi při závěrečném běhu došly síly.

Který ze závodů sis nejvíc užil?

Nejvíc jsem si rozhodně užil Prestigio City Triathlon Bratislava. Byl to můj první závod ve Slovenském poháru a zároveň první závod v novém dresu. Nikdy předtím jsem si nezkusil dvoudenní závod (první den semifinále a druhý den finále, kam jsem se probojoval). Úžasná atmosféra, pořadatelsky perfektně zvládnuté a i přes nepřízeň počasí si závod každý triatlonista i divák rozhodně užil. A třešničkou na dortu byl k tomu závod ETU Triathlon European Cup, který proběhl v rámci závodního víkendu a sledovat evropskou špičku byl opět úžasný zážitek. 

Kde ses naopak nejvíc vytrápil?

Nejvíc jsem se trápil asi na Czechmanovi a Krušnoman také neproběhl úplně ideálně. Tam mě v závěrečném běhu braly hodně křeče a pokračovat nebylo úplně příjemné.

Jak vypadá tvůj současný trénink v zimní přípravné fázi?

V současné chvíli se zaměřuji hlavně na plavání a běh. V běhu mam stále rezervy a s trenérem se nám daří stále moji výkonnost posouvat kupředu. I z triatlonového tréninku si zlepšuji osobáky od 1500 metrů po půlmaraton, což pro mě jakožto bývalého atleta mílaře je povzbudivé. Plavat jsem začal až ve svých 20ti letech, takže je to moje největší slabina, což je v krátkém triatlonu problém. Od minulé sezóny jsem začal plavat na Slávii pod vedením Jany Boubínové a Zuzky Součkové, kde jsem teprve poznal, jak vypadá skutečný plavecký trénink. Sice to je náročné, ale přesně toto potřebuji, jinak se budu stále "plácat" v pozadí. V přípravě mi pomáhá sportovní výživa značky USN, za což jí tímto velmi děkuji.

Pod vedením jakého trenéra se připravuješ? Trénuješ raději sám, nebo ve skupině?

V současné době mě trénuje Jan Vladyka. Ve skupině jsem společně s Jitkou Šimákovou, Mírou Rybáčkem a nově s Luckou Klimešovou. Vzhledem k tomu, že každý máme také pracovní povinnosti, jdou společné tréninky skloubit jen obtížně. Většinou se sejdeme jednou týdně o víkendu i s trenérem a jdeme těžší běžecký trénink. Trenér si tak zároveň zkontroluje naší současnou výkonnost, zhodnotíme tréninkové plány a prodiskutujeme, co nás čeká dál. Tréninky nám dělá přesně na míru a příliš nás nešetří. Ke každému z nás přistupuje individuálně a myslím, že všichni jsme s jeho přístupem nad míru spokojeni a já osobně bych ho za jiného trenéra nevyměnil.

S jakým plánem ke splnění cílů půjdeš do další sezony?  

Cíle nemůžou být nikdy nízké, tudíž jsme si s trenérem stanovili cíl být na bedně při MČR v olympijském triatlonu. Je to trochu odvážný cíl, ale když všechno bude pokračovat podle plánů, vyhnou se mi zdravotní komplikace a štěstíčko mi půjde naproti, tak se může stát všechno..

Několik let jsi závodil v dresu Hisport Teamu. Z jakého důvodu jsi z tohoto oddílu odešel?

Z Hisport Teamu jsem se rozhodl odejít z mnoha důvodů. Ať už se jednalo ze strany vedení o přístup k závodníkům, kde zmizela jakákoliv podpora a zájem. Společně s Míroslavem Rybáčkem jsme se proto rozhodli z týmu odejít i za cenu, že  budeme závodit individuálně bez týmového příslušenství, neboť naše působení ve zmiňovaném týmu bylo naprosto nepřínosné a demotivující. Protože měl Míra známého trenéra ve slovenském Realiz Sport Team, za který mimo jiné také závodí i Jan Čelůstka, rozhodli jsme se oslovit tento oddíl. Chtěli jsme zkusit něco nového a podívat se také na závody k našim sousedům. Týmem jsme byli přijati s otevřenou náručí a časem se ukázalo, že to bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsme mohli udělat. Podmínky nám Realiz nabídnul perfektní. Je vidět, že trenéři a vedení týmu dělají vše pro závodníky. Snaží se, aby v týmu vládla přátelská atmosféra a závodníci nechtěli odcházet jinam. Tým mi pomůže s čímkoliv potřebuji, což v Hisport Teamu neexistovalo. Už teď se těším na příští sezónu v barvách Realizu.

Nejčastěji závodíš na olympijských distancích, ale občas si střihneš i halfironman. Kam položíš své těžiště pro tento ročník?   

Pravda, pár půlek jsem už zkusil. Zkušenost to byla rozhodně zajímavá, ale přeci jen mám na delší distance ještě čas. Víc mě zatím baví krátký triatlon. Navíc když jedu “na krev““ například olympijský bezhákový závod, tak jsem z toho víc "hotový" než z půlky. Při delších distancích se člověk musí pořád hlídat, aby to nepřepálil a nedošly mu síly. Oproti tomu při olympijském triatlonu musíte jet dvě hodiny pořád naplno bez odpočinku.

Co ty a Ironman?

Celý ironman si někdy určitě zkusím, a když už se postavím na start, tak budu chtít závodit a ne se jen "zúčastnit". Zatím to ale neplánuji. Našel jsem v sobě ještě trochu rychlosti, tak toho chci využít, dokud nebude pozdě.

Čím ti triatlon nejvíc imponuje?

Na triatlonu mě nejvíc baví ta různorodost. Proto jsem skončil s atletikou. Běhal jsem od pěti let a kroužit neustále na ovále už mě tolik nenaplňovalo. Jednou jsem ze srandy  zkusil s kamarádem zimní triatlon a hned jsem vyhrál mistrovský titul v kategorii, což se mi v atletice nikdy nepovedlo. Poté jsem zkusil duatlon, který už byl těžší. A konečně přišel i triatlon, při kterém jsem poznal, co je skutečná dřina. Ale tento sport se mi tolik zalíbil, že jsem se rozhodl mu obětovat téměř vše.

Zajímá mě, jestli máš nějaký triatlonový vzor z řad domácích či světových borců, který bys chtěl napodobit.

Těžko někoho jmenovat jako můj vzor. Přestože dělám krátký triatlon, tak mě hodně baví sledovat ironmana a vždy jsem fandil Andreasu Raelertovi. A poněvadž některé tréninky chodím s Honzou Čelůstkou, tak můžu jakožto k olympionikovi vzhlížet k němu. 

Máš nějakou metu, které bys jednou chtěl v triatlonu dosáhnout?

Asi jako každý sportovec bych se někdy rád podíval na olympiádu, a když se mi to nepovede jako závodníkovi, tak aspoň jako funkcionáři nebo divákovi..Největším cílem by ale bylo živit se tím, co mě nejvíc baví. A tím je triatlon.

Zatím tomu tak ale není. Jak vypadá tvůj tréninkovo-pracovní den? 

Mimo triatlonový trénink chodím do práce na plný úvazek. Tudíž budíček 5:05, rychle na bazén, z bazénu do práce a z práce na druhý trénink. Člověk přijede domu kolem 19h večer, nají se, přichystá tréninkové věci na další den a poklidně usíná u televizních zpráv..Takže moc času na jiné koníčky není. Do toho se snažím, bohužel teď už převážně na dálku, připravovat dorost v mém mateřském atletickém oddíle Újezdu nad Lesy, kterému šéfuje moje máma a já se jí tak snažím pomáhat. A když už mám trochu času, tak rád usednu s mými nejbližšími a přáteli k dobrému pivečku..

Už máš jasný závodní diář na letošní sezonu? 

Chystám se objet Český pohár v krátkém triatlonu a do toho pár závodů ve Slovenském poháru, abych pomohl týmu vyjet body. Hlavním závodem pro mě bude MČR v olympijském triatlonu. Kdyby se všechno dařilo a měl bych štěstí, tak bych se rád postavil na závod Evropského poháru, abych zažil, jak vypadá takový závod a získal další zkušenosti. Co se týče startu na delších distancích, tak mě bude asi trenér přemlouvat například na Krušnomana a jednu půlku. Kterou, to se ještě uvidí..