Konec kariéry? Někdy možná, ale letos ještě ironman pod 9 hodin, říká Bednář

Jak jsi spokojený se zimní přípravou? 

O nějaké zimní přípravě se u mě nedá hovořit. Byl to spíš boj o přežití. V zimě jsem třikrát změnil práci. Moje první štace byla vykoupená sedmdesáti hodinami týdně v pracovním procesu, což mi zrovna k dobré náladě nepřispělo. Nicméně i v těchto kapitalistických podmínkách jsem se v rámci možností dokázal připravit na lednový závod v Izraeli. Trénoval jsem jen běh a plavání, na kole jsem byl minimálně. Po závodě v Eilatu jsem nastoupil v dětském domově jako vychovatel a připadal jsem si jak v ráji. Ideální tréninkové podmínky a spoustu času, ale za málo peněz, proto jsem od března kývnul na nabídku zemědělské společnosti, kde se starám o nájem a výkup pozemků.

V minulých letech jsi v zimě vyjížděl trénovat do teplejších končin. Bylo tomu letos nejinak?

V teple jsem nebyl, protože to u mě nemá žádnou cenu. Kamkoliv přijedu, tak je tam ihned hůř jak v Čechách a místo tréninku pak trávím čas v hotelové jídelně. Takže bych si akorát přivezl rýmu a ještě nějaké to kilo navíc...

Jak se odrazilo loňské narození synka Tomáše na tvém přístupu k závodnímu triatlonu?

Vliv to má velký. Doma je to hned o poznání veselejší. Už se moc těším, až budeme společně chodit plavat, zkusíme fotbal nebo hokej. Zkrátka, co ho bude bavit. Hlavně, že je kluk veselý a zdravý. Trénovat teď chodím od pěti ráno a později večer. Už sice nedám čtyřicet odtrénovaných hodin týdně jako dřív. Jsem rád, když se dostanu na dvacet hodin za týden v nízké intenzitě, což je pro mě minimum, abych se mohl postavit na start a závod si v rámci možností užít. Vím, že času na trénink bude s postupným věkem Tomáška ubývat a tak se i urychlí moje ukončení aktivní triatlonové činnosti, na které se už těší všichni moji blízcí. Ale sám jsem zvědav, kdy skončím, protože už končím dobrých deset let.

Pod tvými trenérskými křídly trénuje i několik svěřenců v rámci oddílu Tritraining. Jak se jim daří?

Tréninkovou skupinu mám už uzavřenou. Nyní mám sedm svěřenců, které připravuji na různé závody v triatlonu. Více bych nezvládl časově ani kapacitně. V plánu máme absolvovat menší závody v zahraničí. Cílem je si pěkně zazávodit a vydržet u triatlonu co nejdéle, což se zatím daří.

Petr je nejlepší, o tom není pochyb. Kdo s ním byl na závodech v zahraničí, tak viděl jaká je to osobnost tohoto sportu. U nás možná stále nedoceněná...

Pokud se postaví na start IM, tak jednoznačně Filip Ospalý. Dalším možným adeptem byl Martin Krňávek, který už karieru zřejmě ukončil. Kdyby trochu potrénovali a byli zdravotně v pořádku, tak Honza Řehula s Martinem Matulou. Z těch mladších má zřejmě šanci Tomáš Mika nebo Dan Polanský. Ale rozhodně to s ním nikdo nebude mít jednoduché. A to ještě značnou řadu let.

Vrcholy by měly být tři. Za prvé IM Hannover na začátku června, kde bych rád zajel čas pod devět hodin, ale vzhledem k nízké dosavadní kilometráži na kole to bude hodně obtížné. Uvidíme, jak pomůže nový časovkářský speciál od firmy Maxbike, který jsem dostal na sezonu k dispozici. Zatím jsem na něm ještě neseděl. Druhý cíl je uspět na Mistrovství Rakouska v Litschau a třetí cíl je, aby mi nedošlo na kole při Elbamanovi, jak se to stalo v posledních dvou letech. Přesný závodní program mám na stránkách www.tritraining.cz.

Účast na Slovakmanovi 2015. Tedy přesně deset let od mého vítězství na tamějších tratích. Snad do té doby ještě vydržím a dostanu pozvánku k účasti od mých slovenských přátel Vlada a Pala.

Že ji ve zdraví přežiju....