V dlouhém triatlonu vidím svůj největší výkonnostní potenciál, říká Pavel Wohl
Pavle, minulou sezóny jsi zaznamenal spoustu kvalitních výsledků, kterého z nich si nejvíce vážíš?
Minulá sezóna byla ve znamení hledání své cesty v triatlonu. Začal jsem brát triatlon opravdu vážně a také podle toho uvažovat. Potřeboval jsem se v tréninku stabilizovat a najít systém a podmínky, který mi umožní posouvat se dále a výš. Vážím si asi všech svých výkonů, protože byly velmi stabilní, což se mi v letech před tím nikdy nepodařilo. Vystihl bych ale závody z konce minulé sezóny; ME ve středním triatlonu Bilbao a týden na to poslední závod sezóny Zadarhalf triathlon, tam jsem měl asi nejlepší výkonnost z celé sezóny.
Do sezóny jsi vlétl ve velkém stylu Israman, půlka Černé Hoře a otevírák v Poděbradech. Co start, to pódium. Navíc jsi v Černé Hoře zajel cyklistickou část pod 2 hodiny. Pojď trochu okomentovat úvod sezóny a pojď trochu čtenářům přiblížit, jaký výkon obnáší zajet kolo pod 2 hodiny.
S letošními výsledky jsem velmi spokojený. Postupně se mi otevírají pomyslné dveře v mé mysli k lepším výkonům a můj výkonnostní standard se neustále posouvá. Israman byl pro mě hodně specifickým závodem, protože jsem odcestoval do Izraele v lednu z teploty kolem nuly do 24 stupňů. Celou přípravu jsem absolvoval 100% na trenažéru bez plavání v otevřené vodě. Článek k němu mám i na svém webu… Nicméně, PTO No Limits Triathlon Montenegro byl pro mě úplně jiným šálkem kávy, co se týče výkonnosti. V hlavě jsem si nastavil, že cyklistickou trať chci jet pod 2 hodiny, protože to pro mě bylo reálné. Nijak jsem na tento čas ale v průběhu závodu neútočil, jel jsem spíš takticky a na kole jsem držel relativně vyrovnané tempo. I díky cyklistickému výkonu jsem nakonec dokončil na třetím místě v čase 3:45, což bylo pro mě něco nepředstavitelného. Zpětně hodnotím cyklistiku pod 2 hodiny jako relativně “komfortní”. Nebyl moment, kdy bych jel úplnou hranu, což byl můj hlavní cíl. Těžil jsem ze své pozice, na které jsem přes zimu hodně zapracoval, výkonnostně jezdím podobně, ale je to pro mě mnohem menší úsilí, což je koneckonců cíl. Při rychlostech nad 45km/h už dělají vteřiny detaily…
Blíží se Czechman a ty jsi jeden z hlavních adeptů na výhru. Co pro tebe Czechman znamená a s jakou taktikou do závodu vstupuješ? Jak vypadá tvůj závodní kalendář 2023?
Czechman je pro mě srdcovou záležitostí i vzhledem k tomu, že jsem zde při svém debutu v roce 2021 hned zvítězil. Bohužel, loni se mi nepodařilo vítězství obhájit, což mě doteď mrzí. Nicméně, letos jdu do závodu s čistou myslí jet svůj závod v rámci mých schopností. Kalendář mám letos jasný do Czechmana a po něm se budu rozhodovat dále. Ve hře jsou závody Challenge Gdansk či Challenge Kaiserwinkl Walchsee. Jistý je zatím můj Ironmanský debut, který mě čeká v září.
K dlouhému triatlonu bude směřovat další otázka. Čeká tě premiéra na dlouhých tratích, jak hodláš svůj debut pojmout? A jak bude vypadat specifický trénink? V roce 2024 je mistrovský světa v Ironmanu pro mužské kategorie na Havaji. Láká tě myšlenka, že bys zvládnul kvalifikaci a byl dalším českým profesionálem, který by v Koně startoval?
V celé distanci vidím největší výkonnostní potenciál. Mým cílem je do ní naskočit stejným způsobem, jako jsem před třemi lety vletěl do středního triatlonu. Nechci znít nepokorně, ale hned při svém debutu budu útočit na čas pod osm hodin. Trénink od poloviny léta přizpůsobím výhradně tomuto cíli. Navýším tréninkový objem a už teď vím, že to bude náročné. Havaj je mým životním snem, nicméně se mu musím nejprve otevřít tím, že někde zajedu výsledky, s nimiž bych na Havaji mohl závodit. Vše nyní ukáže čas. Pokud se mi vydaří můj debut, tak nevylučuji, že vše přizpůsobím tomuto cíli… Teď bych však “vařil z vody”.
Jsi jeden z mála českých závodníků, kteří si drží status „profesionál“, jak moc složité je se triatlonem živit a neustále shánět partnery?
Abych byl upřímný, tak to nejlehčí na všem, je samotný trénink a závody. To, abych měl prostor na trénink, potřebný materiál, podmínky a v neposlední řadě i klid k regeneraci (fyzické i mentální), je tím nejtěžším, co řeším. 20+ hodin týdně dle mého názoru má možnost trénovat každý, nicméně, ne každý už má prostor mezi tréninky odpočívat, dostatečně spát, řešit své sponzory, management a další věci, což je při PROFI úrovni nezbytné. A právě tyto věci rozhodují o úspěchu, protože nejhorší scénář je situace, kdy jsme přetrénovaní, zranění, či v horším případě vyhořelí. Mentalita lidí v ČR není často nastavená na to, že se dá živit sportem, proto se dost často setkávám s nepochopením mých cílů. Plním si své životní sny a stále jsem teprve na začátku všeho. Velkou inspirací mi je např. Petr Vabroušek, který dokázal a neustále dokazuje, že může být profesionálem i v 50 letech. Těch, kteří mě podporují, si neskonale vážím, protože bez nich bych nebyl kde jsem. Neustále sháním lepší podmínky, protože v zahraničí mají profíci úplně jinou úroveň podpory a jsou ryze 100% profesionálové. Na triatlon si vydělávám polovinu nákladů svými trenérskými službami a druhou polovinu mám od mých hlavních sponzorů a rodiny. I přes to není celkový příjem dostačující pro plnohodnotnou profesionální kariéru. Dlouhodobě je tato situace však neudržitelná, proto neustále hledám nové možnosti…
Závěrečná otázka bude netradiční. Sleduješ lakros? Ptám se proto, že tvá přítelkyně je česká reprezentantka v lakrosu, která přesedlala na triatlon. Jak se ti líbí tento v Česku netradiční sport?
Sleduji lakros, a zejména jsem pak fandil českým ženám na loňském mistrovství světa a na Světových hrách ve Spojených státech. Lakros se mi líbí hlavně proto, že posiluje týmovou spolupráci a je pohybově náročný. Bohužel je u nás stejně nedoceněný jako triatlon, což je pro mě velká škoda.