V neděli 21.8. se francouzští pořadatelé pustili do organizování prvního ročníku Challenge Vichy na IM tratích. Musím uznat, že závod byl víc než pěkný. Snad jediným nedostatkem byly opět rozmary letošního léta, kdy předpověď počasí hlásila 34-37 stupňů celsia a bohužel se v tomto případě meteorologové nespletli. Ale začněme popořadě. Celé zázemí závodu bylo u jezera Lac d´Allier v centru Omnisportu. Vše pěkně pohromadě Expo, registrace, pasta party, depo i závěrečné vyhlášení.

Pořadatelé se opravdu snažili a organizace byla výborná. Velký podíl na tom měl bývalý ironman Gael Mainard, kdy bylo všude vidět, že závod je dělán hlavně pro závodníky. Bezpečná a takřka uzavřená trať kola, dostatek občerstvovaček i dobrovolníků, výborné jídlo na pastě a vyhlášení, a velmi příjemná divácká atmosféra. Zkrátka celé Vichy žilo triatlonem.

Díky vedrům se za tři dny teplota vody zvedla o 5 stupňů a nakonec se tedy plavalo bez neoprenů, což mě „neplavci“ moc nevyhovovalo. Přes 400 závodníků stratovalo v jedné vlně z vody v 7 hodin. Na startu se nás sešlo 10 profi žen, přičemž největší předpoklady na vítězství měla Američanka Amy Marsh. Mé plavání bylo poměrně standardní chytla jsem se skupinky a plavala své tempo. Po obrátce se začaly ve vodě objevovat shluky „plavuní“, které se místy motaly na ruce. Po hodině a osmi minutách jsem vyběhla šestá z vody, se ztrátou 13 minut na Amy Marsh.

Trať kola byla rozdělena do dvou okruhů po 90 km. Napřed dvě táhlá stoupání, pak rovinatý profil mezi poli slunečnic a malými vesničkami s hrubším asfaltem. Ideální trať na rychlé časy. Taktika na kole byla jasná. Vzhledem k předpovědi počasí ujet co nejvíce na kole. Už na osmdesátém km jsem se propracovala na třetí místo. Okolo 11 hodiny překročila teplota vzduchu pověstnou třicítku. Na rovinách mezi poli nebyl ani kousek stínu a slunce doslova pražilo. Naštěstí pořadatelé připravili dostatek občerstvovaček, takže se dalo alespoň na chvíli ochladit. Amy a Juliette měly asi stejnou taktiku jako já a tak se mi vzdálila šance na lepší umístění. Po 5:22 jsem opoustila kolo v depu a s obavami vyběhla na rozpálenou trať maratonu.

Čtyři okruhy běhu vedly okolo jezera, částečně přes parky, ale také po rozpáleném nábřeží. Pěkná trať, jen kdyby nebylo přes 35 stupňů ve stínu. Manžel Pavel mi hlásil ztrátu 20 min. na 2. místo, ale šance, že mladá Juliette Benedicto to přepálila, tu byla. Taktika byla přežít havajské podmínky a dokončit závod. Vyběhla jsem s rozvahou vybavena pásem s lahvičkami s vodou. Ve stínu v parcích se běželo poměrně dobře. Za to na protější straně jezera se tetelil vzduch vedrem a rozhžavené asfaltové náběří s minimem stromů se s přibývajícími kilometry stávalo doslova peklem. Maraton se tak postupně měnil „na pochod mrtvol“. I když Juilette běžela lehce, dařilo se mi jí postupně stahovat. V doprovodu cyklistky 3. Femme, která mě neustále povzbuzovala „Allez Jana“ a za neutuchající podpory diváků, jsem musela stále bežet, abych nezklamala členy svého nového Fun clubu. Nestačilo to. Druhá Juilleta zvládla i poslední disciplnímu velmi dobře a ani můj o 10 minut na ní rychlejší běh mi nepomohl. Čas maratonu 3:37 byl celkem „hrůza“! Z výsledků jsem zjistila, že i tak jsem byla nejrychlejší ženou a celkově 13. nejlepší běh. Dle předpokladů zvítězila favoritka Amy Marsh.

V mužích byl favorizován Stephen Bayliss, což potvrzoval i během závodu. Po plavání se usadil na čele závodu a ač měl soupeře stále v patách, tak si vyrovnaným výkonem pohlídal první místo. Boj o další pozice na bedně byl do poslední chvíle otevřený. Nejprve to vypadalo, že si to díky vynikající cyklistice rozdají Francouzi mezi sebou, ale  nejlepším během skončil 2. Fin Lemmettyla a za ním 3. Novozélanďan Whyte. Francouzi na maratonu neměli svůj den a nakonec výrazně propadli.

Můj celkový čas  10:12 byl nakonec 16. ze všech, což ukazuje  na nižší konkurenci závodního pole prvního ročníku. Na závěr bych chtěla vyzvednout maximální snahu pořadatelů v boji s vedrem. Množství občerstvovaček, sprch a pozbuzování bylo opravdu mimořádné. Ipřesto se do cíle probojovalo jen 287 ze 412 startujících. Laťku prvního ročníku pořadatelé nasadili vysoko a příští rok bude určitě o tento závod daleko větší zájem.

Hodnocení: