15.8.jsem se narychlo vydal na jeden z nejhtěžších Ironmanů světa. Nádherná lehce vyprahlá krajina s šedavě-modrým jezerem byly kulisou již 28. ročníku Embrunmanu.

Po dlouhé cestě jsem byl rád, že jsem si stihl vyzvednout číslo a uložit kolo do depa. Snídaně ve 3 hod. ráno a start v 6:00 byly drsným budíčkem, které však mou chut´do závodění nenabouralo. Jelo 4000 bláznivých vyznavačů našeho sportu 1200 Ironmanů a zbytek na olympijské trati.

V davu starujících jsem po staru trochu ztratil a ve druhém okruhu zase něco nahnal, abych byl v depu kolem 6. místa. Ponožky mě zbrzdily, a tak jsem vyjížděl s malým zásekem do prvního asi 12km dlouhého stoupání. Na kole celkem bylo cca 5 větších kopců s dominantním Col d´Isoardem 2 340mnm.

Dohromady se nastoupalo přes 5 000 výškových metrů a maraton rozdělený do 2 okruhů nebyl vůbec žádná rovina. Proto jsem se chtěl šetřit a nepřepálit první stoupání. Mým společníkem byl David Dellow, s kterým jsme na 40km docvakli jednoho dobrého plavce a rázem se ocitli na 4. resp. 5. místě. Na 50km se k nám přiřítil Del Corral a o tempo jsme měli postaráno. Avšak na 70km pro mě přišel klíčový bod závodu v podobě defektu.

Nejdříve jsem nemohl sundat galusku, pak po dlouhé době pro změnu zlomil redukci i s ventilkem. Myslel jsem, že v tu chvíli je to pro mě konec, ale parta italských cyklistů mi trošku pomohla a já mohl spokojeně/spíš nasr.... pokračovat dál. Ztráta 24min a 70. místo nebyly moc nadějné, ale já sem nejel zabalit ale zajet celého Embrunmana. Po chvíli jsem se rozjel a mé Rolf Prima 38mm ráfky byly moc silnou zbraní v nádherném, ale předlouhém stoupání z předposlední horské etapy na Tour de France- Isoard !

Polykal jsem závodníky jednoho podruhém a na vrcholu byl kolem 30.místa. Z kopce jsem však musel na nenalepené a napůl nahuštěné gumě opravdu s citem. Po obřím stoupání jsou v druhé části na nás čekali  ještě další 3 dlouhé a většinou prudké kopce.

Do depa přijíždím jako 20tý a v parném dni ukusuji při maratonu další ztrátu až na konečné 13. místo !!!

Paráda dal jsem Embrunmana, v místě kde to všechno vlastně tak trochu začalo v r. 1992 na svém prvním svěťáku... Z traťového rekordu a vítězství se radoval Herve Faure následoval exmistr světa Seb Loy a bronz bral Del Corral vítěz Alpe d´Huez. Krásný závod, mírně náročné kolo a hlavně super diváci křičící Allez a Courage !!! Inu ve Francii to triatlonem žije !!! Till next time, Jan.

Více na  www.embrunman.com