Samozřejmě, že do úrovně zahraničních závodů nám ještě ledacos chybí, ale tam je startovné i počty účastníků pořád poněkud na jiné úrovni.

Proto jsem  se (a nejen já) těšil na nový závod, avizovaný dlouho předem např. na  stránkách triatleta a slibující krásný triatlonový zážitek. Závod byl dokonce pojatý jako součást celého triatlonového víkendu spolu s dalšími         závody – dětský a easy triatlon, běžecký a cyklistický závod apod. – viz stránky trisportdays.cz.  Některé závody se z důvodu nízkého počtu přihlášených zrušily, což se stává.

Organizátoři slibovali za podobné startovné jako na podnicích Classic cupu občerstvovačky, zhuštěné v případě horka, kategorie AG po  5 letech, vyhlášení prvních tří v každé kategorii, sponzory… - opět viz stránky trisportdys.cz.

Prostředí startu, cíle a depa bylo vynikající – zázemí Sportcentra Doubí pro mě nemělo chybu. Plavání super – čistá voda, písečná pláž. Ale tím pozitiva bohužel skončily.

Cyklistická část ve dvou okruzích po 47 km s jedinou občerstvovačkou  u depa – bez bidonů, bez lahví, voda nebo ionťák pouze po deci v plastikovém kelímku to vše ve třicetistupňové výhni. Po celé trati na křižovatkách kromě výjezdu z depa pouze 1 člověk. Divím se, že závodníků kufrovalo tak málo a naštěstí se nikomu nic nestalo.

Běžecká část ve dvou kolech vedla naštěstí z valné části lesem, protože občerstvovačky byly sice tři, ale cca na 0., 2., a 10. Km. Až po zásahu Petra Vabrouška byla doplněna občerstvovala na cca 5. Km. Cola na jediné občerstvovačce, kde byla,  došla po proběhnutí asi prvních 20 závodníků v prvním kole.

O nějakých gelech nebo tyčkách na běhu i cyklistice si závodníci mohli jen nechat zdát. Poděkování patří děvčatům na občerstvovačkách, které se snažily pomoct aspoň s tím málem, co měly k dispozici.

Vrcholem bylo vyhlašování výsledků, kdy byli vyhlášeni absolutní vítězové v ženské a mužské kategorii na prvních třech místech a poté, beze slova vysvětlení, pouze vítězové kategorií AG po 10 letech. Po avizovaných kategoriích po 5 letech a avizovaném vyhlášení prvních tří v každé kategorii ani památky.

Myslím, že většina účastníků nečekala nějaké velké věcné ceny. Šlo spíš o památku na závod, který dal zabrat a něco se podařilo. Spravil by to pohárek za 100,- Kč.

Podle ohlasů některých dalších spolubojovníků asi nebudu sám, kdo do Třeboně příští ani žádný další rok nepřijede, pokud nedojde k zásadní změně. Stránky www.trisportdays.cz slibující mnoho z toho, co se nekonalo, jsou ode dneška kupodivu v rekonstrukci.

A tak snad jedním z největších zážitků bylo setkání s cestovatelem Miroslavem Zikmundem, který se náhodu procházel kolem cíle v průběhu dobíhání některých závodníků.     

Mrzí mě, že závod nemůžu hodnotit více pozitivně, ale vzhledem k tomu, že triatlonových závodů přibývá a už i nás si lze vybírat, je hodnocení potřeba. Ať už pro závodníky, kteří vybírají, nebo pro organizátory.

Jaromír Dvořák