Inferno triatlon 2009
7.09.2009 -
V sobotu 22.8.2009 jsem se zúčastnil švýcarského triatlonu Inferno. Dle organizátorů jsem byl první Čech, který se v historii závodu zúčastnil. Rozhodl jsem se proto podělit o své mimořádně silné zážitky...
Na závod jsem vyrazil po mimořádně náročném závodním programu. Koncem července 8-etapový MTB závod Transalp, 14 dní po něm Železňák na Lipně, týden na to 88 km MTB maraton ve Švýcarsku s převýšením 4000 m. Ten jsem však nedokončil, když jsem si 20 km od cíle ustlal v zatáčce a pořádně se odřel a potloukl. Byl jsem hodně zvědavý, co se mnou po tom všem udělá Inferno.
Závod je hodně specifický, protože je to triatlon, který má čtyři disciplíny:
- Plavání v jezeře z města Thun do Oberhofenu, 3,1 km
- Silniční kolo z Oberhofenu do Grindelwaldu, 97 km, převýšení 2145 m
- Horské kolo z Grindelwaldu do Stechelbergu, 30 km, převýšení 1180 m
- Běh z Stechelbergu na vrcholovou stanici lanovky na hoře Schilthorn (2970 m n.m.), 25 km, převýšení 2145 m
Popíšu nezvyklou organizaci. 14 dní před závodem mi domu dorazila tlustá obálka A4 s brožurou popisující co a jak, bohužel pouze v němčině. Dále tam byly – igelitové pytle s nalepeným startovním číslem (červený, žlutý, modrý a zelený), startovní číslo na kolo, na běh, plavecká čepice a dva lístky na lanovku na Schilthorn.
Den před závodem jsem strávil rozvážením kol a barevných pytlů s oblečením po jednotlivých depech. Bylo to docela náročné. Z campu jsem jel 25 min. autem do 1.depa, dal tam silniční kolo a červený pytel. Poté skoro hodinu do 2.depa, kam jsem dal žlutý pytel. Poté 30 min. do 3.depa, kam přišel modrý pytel. Předstartovní briefing probíhal 800 výškových metrů nad 3.depem, doprava lanovkou. Musel bych na něj čekat 1,5 h a tak jsem ho vynechal. Poté zpáteční hodinová cesta do campu.
Už dlouho před závodem jsem řešil, zda zvolit časovkový speciál nebo běžné silniční kolo, jaké převody, nová galusková MTB kola TUFO nebo tradiční plášťová? Nakonec jsem vybral kozu Specialized Transition, ZIPP 404, compaktní převodníky 50/34 a kazetu 11-23. Na MTB Specialized Epic, kola TUFO.
Při příchodu do 1.depa jsem se trošku vyděsil. Možná 40 % závodníků měla vepředu 3-převodník nebo na kazetě alespoň 27 zubů. Časovkových speciálů bylo pár, drtivě převládali běžná silniční kola s nízkýma hliníkovýma ráfkama. Vypadalo to, že místní znalci mají na výbavu zcela opačný názor než já, na Infernu nováček.
V 1.depu jsem řešil ještě jeden technický problém. Moje galusky běžně ujdou za 12 h o 2-3 bary, doporučený tlak 8 bar, max. 10 bar. Bylo pod mrakem a tak jsem se rozhodnul to risknout a kola nabušil na max. Po chvíli vylezlo slunce a borcovi vedle řachla galuska....Okamžitě jsem z auta přinesl hadry, kola zakryl a doufal, že to přežijou.
V noci jsem se moc nevyspal, švýcarští mladíci ze sousedního stanu měli pařbu do 2.00 h. Start byl v 6.30 h, neopreny povinné. Před ním jsme si dali oblečení do zeleného pytle a ten nám přepravili do cíle.
Nad jezerem byla ještě slušná tma, poprchalo, ale bylo relativně teplo cca 15-18°C, voda 21°C. Po startu z vody většina lidí začla mocně plavat. Já jsem se rozhodnul pro běh vodou, bylo mi tam po pás a tak jsem 300 m držel tempo s čelem závodu. Pak jsem už bohužel musel začít plavat...Na trati 3 km byly 3 světýlka na 3 bojích. Z počátku byla orientace OK, ale jak se rozednilo a přibyly vlny, bojky nebyly vidět a my plavali každej někam jinam...Bylo to docela psycho, ke konci se vlny ještě zvětšily a já se orientoval jen podle blesků foťáků, který fotili borce vylézající z vody. Vylézal jsem v čase 1:01 h (223.místo) s pocitem, že kdybych měl plavat ještě 100 m, tak jsem se utopil.
V depu jsem chytil nerva, protože zadní galuska byla poloprázdná. Nafoukal jsem ji malou pumpičkou a když jsem ji sundal, utíkal vzduch přes ventilek. Nemohl jsem ho zašroubovat, protože byl přes něj nafest našroubovaný nástavec ventilku. Zachránil mne divák s velkou pumpou. Dofoukl jsem kolo a překvapivě to těsnilo.
Skočil jsem na kolo a vydal se na stíhací jízdu. Okamžitě po startu se stoupalo do 1200 m n.m. Jelo mi to výborně a já předjížděl mraky soupeřů. Sjezd do údolí byl na srdce. Kombinace deště, husté mlhy a neubrzditelných carbonových ráfků byla hodně hustá. Přesto nebo právě proto jsem i ve sjezdu získával cenné vteřiny. Pak následovalo 40 km po rovině, kde jsem plně využil časovkový speciál. Úspěšně jsem pokračoval v předjíždění, ale situaci komplikovalo neskrývané hákování skupin přede mnou. Jezdil tam sice rozhodčí s přísným kukučem, ale kartu nevyndal. Přijeli jsme pod závěrečný 20 km kopec s převýšením asi 1400 m. Tam jsem začal cítit, že mých 23 zubů na kazetě je málo. Hodně jsem jel ze sedla. Vyděsil mne borec vedle, který hlásil 300 m úsek se sklonem hodně přes 20 %. Bylo to peklo, stál jsem na tom, kolo podkluzovalo....V totální mlze jsem dorazil do sedla a spustil se dolu. Nebylo vidět na 20 m, ráfky nebrzdily a trvalo to 13 km. Jeden z nejhorších cyklistických zážitků v mém životě. Čas kola 3:42 h (7., celkově po kole 32. )
Šťastně jsem se dopravil k depu č.2. Chci s kolem v ruce přeskočit trám na začátku depa jako tři soupeři vedle mne, ale kolo mi vyškubnul kdosi v oranžové vestě. Vyděsil jsem se, že jsem porušil nějaké pravidlo a čeká mne diskvalifikace. Ale on jen mávnul, abych bez kola běžel do depa pro bika. Došlo mi, že ti tři byli ze štafet, který museli proběhnout s kolem depem...Na MTB jsem třetinu kopce pokračoval ve stahování ztráty z plavání. Pak jsem začal viditelně zpomalovat, ale přesto jsem občas někoho předjel. Ke konci stoupání se za mě pověsila konečná vítězka kategorie žen Brenn. Vzpamatoval jsem se, dával jsem si hrozně, ale ona stále za mnou. Ujel jsem ji až ve sjezdu, který byl z poloviny opět v neprostupné mlze. Když jsme vyjeli z mlhy, začal technicky náročný úsek plný toček o 180° s velkým sklonem, kde kotoučovky a galusky dostaly slušně zabrat. Sjezd trval 14 km a byl nekonečný. Čas MTB 1:50 h (8., celkově po MTB 13.).
Pln očekávání jsem vyběhnul. Prvních 5 km bylo z mírnýho kopce a běželo se mi překvapivě skvěle. Přišel asfaltový výběh, který se střídal se šotolinou, místy i cross přes kořeny a kameny. V životě jsem neběžel do delšího kopce než 2 km a tady mne čekalo 20 km! Nevěděl jsem, jaký tempo si můžu dovolit zvolit. Začali mne hustě předbíhat soupeři, naštěstí většinou ze štafet. Tak jsem vyběhnul 800 výškových metrů do střediska Murren. Před ním byla rovina 3 km a já na ní spoustu soupeřů zase zpátky předběhl (roviny z mé rodné Třeboně umím!). Přišlo mi to všechno nějak moc snadné a čekal jsem, kdy přijde nějaká zrada. Přišla brzo, za Murrenem mne čekalo již jen 8 km do cíle, ale převýšení 1500 m. Od tý doby jsem se přesouval chůzí, kterou jsem vyhodnotil jako nejekonomičtější způsob přepravy do toho šílenýho krpálu. Z široké cesty zbyla už jen turistická jednomužná stezka s kameny, bahnem a kravinci. Rychlost byla cca 1 km/15 min. Jsem slušně prošitej a začínám se motat. Občerstvovačky jsou každých 2 km, leju do sebe UME ocet proti křečím a zalejvám to colou, abych se z toho nepob..l. Předchází mne dva soupeři a mizí v mlze. Nemám šanci se jich držet. Jdu si svoje a doufám, že ostatní jsou na tom stejně bledě jako já.
1 km od cíle je poslední občerstvovačka. Stavím, UME + 3 pohárky Coly. Ohlídnu se a těsně za mnou se z mlhy vynořili další dva borci. Jsou okamžitě za mnou, jeden mne předchází. Sotva pletu nohama, ale rozhodl jsem se, že mu to nedám zadarmo. Čeká nás ještě asi 200 výškových metrů. Chvílema to je spíše horolezení, stezka mizí, šplháme po skalách. Motám se čím dál víc. Všímám si, že borec přede mnou ještě o kousek více...Tak mu „nastupuju“ asi 200 m od cíle. Nástup mne brzo totálně vyčerpává, ale zadařilo se, soupeře to zlomilo. V mlze 30 m přede mnou vidím soupeře, který mne 30 min. před tím v pohodě předcházel. Je viditelně naprosto vyřízený. Sbírám poslední zbytky sil a pár desítek metrů před cílem ho míjím (viz. úplný konec šotu švýcarské televize: http://videoportal.sf.tv/video?id=5ddeef8a-57d0-4977-9de4-540ef2bc99d1 ).
Pak už jen nějakých 20 schodů a kraťoučká cílová rovinka na terase vedle stanice lanovky. Čas běhu 3:45 h (14.). Celkově 11. místo v čase 9:57 h. Domotávám se do zázemí lanovky, kde je cílové občerstvení. Fasuji finišerské triko, dávám 3 ks výbornýho pifka a na hodinu usínám na jedné z připravených matrací. Probouzím se, jsem naprosto ready, nic mne nebolí. Nemůžu tomu uvěřit. Z letošního Krušnomana jsem ze schodů nechodil týden....
Závod vyhrál v mužích Němec Pschebizin v čase 9:03 h, v ženách Švýcarka Brenn za 10:07 h. Kromě mizernýho značení plavání zvládli organizátoři vše ostatní excelentně.
Co se týče volby vybavení, jednoznačně bych i příště volil časovkový speciál. Ke svým compaktním převodníkům 50/34 bych si však přivezl kazetu min. 11-25. Kola ZIPP 404 jedou po rovině i do kopce skvěle, tak bych jim odpustil, že z kopců za mokra brzdí mizerně. Trať MTB není moc rozbitá, tak by stačil lehký hardtail. Galusková MTB kola TUFO se osvědčila, držela při výjezdech i sjezdech výborně. Oblečení bych volil stejné, pouze na běhu už bych si nebral do rezervy vestičku a rukávy. Člověk v pohodě dokáže běžet i při teplotách lehce nad 0°C v krátkým rukávu.
Kdo hledá zajímavou výzvu a chce se totálně zničit, je tohle jedinečná šance! Mohu doporučit. Já jsem si v životě nedal víc než tady. S výsledkem jsem mimořádně spokojen a rozhodně jsem ho po mizerné sezoně nečekal.
Ostatní info na www.inferno.ch ., výsledky na http://services.datasport.com/2009/tri/inferno/ Přemýšlím co příští rok, asi přijmu výzvu Enbrunmana, možná se na Inferno vrátím. Kdo to nezažil, nepochopí!
Hodnocení:
Přidat komentář
Zpět