Co se nezměnilo je sport. Plavání stále stejně tvrdé s lidmi, kteří nevědí kudy kam na otevřené vodě. Časy na kolech jsou výrazně lepší. Běžecké časy přímo ohromující.

Co se změnilo jsou  lidé.

 Ne KDO jsou: když jsem přišel do depa, znal jsem okolo poloviny lidí. Každý mě zdravil a byl překvapený, že mě zase vidí. Skoro každý měl na sobě dres Ironman. Nebo minimálně čepici z jednoho závodu Ironman, triko z druhého a ponožky ze třetího. Kola polepená samolepkami Ironman. Zkrátka hotová přehlídka toho, kdo a kdy se jakých závodů zúčastnil. Mluvilo se jen o tom, na jaký další závod se kdo připravuje. Kdybych byl nováček, s nikým bych nepromluvil a jen seděl vzadu a pozoroval. Já osobně jsem na sobě měl obyčejnou čepici a triko adidas, na kterém nebylo nic. Na mém kole nebyla triatlonová řídítka a v lahvích jsme měl jenom gatorade. Na první pohled si o mně mohl kdokoliv myslet, že jsem nováček. Přesně tak, jak mi to vyhovuje. Jen výjimečně šlo zahlédnout někoho při těle, ne jako ve starých dobrých osmdesátých letech. Dokonce i muži a ženy z kategorie 50-70letých předváděli neuvěřitelné výsledky. Bylo to tak trochu jako v cirkuse. Lidé promenádující se sem a tam, muži bez triček, dámy podle poslední triatlonové módy. Byl jsem dost ohromený ze všech těch věcí, které lidi mají. Depa se nezměnila, jsou pořád stejně těsná. Areál byl částečně přístupný pro auta a lidi nepřestávali šílet, že jedou pozdě, tedy také nic nového.

Triatlon je živ a zdráv. Když si vzpomenu na kola a plavky, která jsem mohl vidět na začátku osmdesátých let… dnes není 5000 za plavky nic neobvyklého. Kolo za 100000  je standart, 3000 za běžecké boty, 3000 za sluneční brýle, …. Ale pamatujte, nakonec je to jen závod a vítězíte, už když jste na startovní čáře.

Ze zahraničních materiálů připravile Eva Čokrtová a Eva Novotná