Teď mě láká triumf ve Ski Classic, říká Řezáč
Jak se cítíte tři dny po vrcholné výpravě, která skončila jen těsně, pár centimetrů, na druhém místě…
Byly to asi dva metry, jak ukázala fotografie z boku. Zepředu se to zdálo míň, trošku to klame. No jo… Mohl jsem být i čtvrtej, než nás dojel Brink, věřil jsem si, že vyhraju. Jenže pak jsem si vzpomněl, jak loni vyhrál o deset centimetrů před Tynnellem. Už mě nebolej záda, jsem ale unavenej, týden to tak trvá, než se tělo sebere.
Mohl jste něco udělat líp?
Byl jsem připravenej, nevadila mi ani únava z celé sezony. Možná Finlandia před týdnem mi něco sebrala, ale na druhou stranu nechci, ani si nemůžu dovolit, zaměřit se na jediný závod.
Švéd Ahrlin to v úvodu zase riskl a odjel sám?
Proto se už od 25 kilometru ostře závodilo, takhle brzy se ještě dřív nejezdilo. Musel jsem ho sjíždět, jinak by vyhrál. Jeden člověk zůstal se mnou, pak ve sjezdu jsme jeli v pěti, jeden odpadl. Jezdí se obvykle závody do třech hodin a Vasák trvá čtyři. Záleží, jak zvládneš únavu ve třetí a čtvrté hodině, nemůžeš riskovat tolik. Loni jsem na tom byl dobře se silami, ale zvolil blbou taktiku. Letos byla lepší, ale já jel asi ve větší únavě, měl malé krizičky. A úplně nejlepší lyže jsem nenašel.
Jelo se o deset minut rychleji než před rokem.
Brink utáhl pár kilometrů sám i před Svärdem, dojel nás asi devět kilometrů před cílem. A v tu chvíli nikdo z nás vepředu nenašel odvahu nastoupit a setřást ho. On jel hodně klasicky, měl šest let starý model lyží madshusek, tvrdý lyže, z nichž se nesjede vosk a tím šetří ruce.
První rok se také díky nové sérii Ski Classic více prosazují týmové formace podobně jako v cyklistice. Ovlivňují vývoj závodů, jezdí se už na lídry?
Pokavad vydrželi spolu, švédští Xtra Personel jeli ve třech. Jeden jim to odtáhl a pak odpadl, já se s nimi udržel. Zatím na to není, aby měli lidi jen na určité úseky. Ta špička vepředu to nakonec při klasikách odtrhá. Často si vyvezou další jezdce. Až budou placení závodníci přímo na černou práci, možná se to změní trochu víc. Jinak jede pak každý sám na sebe. Někdy v úvodu se skáče zleva doprava ze stopy, parťák může pro vás udělat mezírku v nástupu.
Doprovod vám tvořilo šest lidí ve dvou autech včetně táty s mámou. Pomohli?
Bylo to mnohem lepší. Tohle je minimum, bez něhož se nedá jet na čelo.
Na mistrovství světa se jela ve stejný den padesátka. Servismani při přípravě lyží bedlivě sledovali Vasův běh. Co vy naopak už v cíli?
Seš pak tak vyřízenej, jdeš na dopingovku, vysprchovat, na vyhlášení, ani jsem to neviděl… Koukl bych se býval, zajímalo by mě to, jak se jelo, padesátka už je pořádný závod. Ale nemůžu říct, že by Northug vyhrál i u nás. Zkoušeli to mnozí, i klasik Veerpalu, a nic. Naše klasika je silovější, potřebuješ silný vršek, musíš mít namazáno, skládá se víc faktorů. Když ti něco chybí, jdeš hned do kytek. Ale vím, že při bruslení zas třeba můžeš zlomit hůlku, na Holmesu mají kopce.
Zbývají vám tři velké závody do konce sezony a rýsuje se slušná naděje na celkový triumf v prvním ročníku Ski Classics.
Láká mě to. Ale budu to moct říct až příští neděli po norském Birkebeinerrettu. A dva týdny na to čeká ještě závěrečný Norefjellrennet (65 km, 2. 4., pozn. red.). Na oba pojedu do Norska vždy týden dopředu, abych stihl pořádně pojezdit. Teď švýcarský Engadin vynechám, nestihl bych to. A ve FIS marathon cupu už to na vítězství nevypadá, tam budu někde mezi druhým a pátým místem.
Tomáš Nohejl, tonohejl@gmail.com
Více na www.pdteam.cz