Loni jsi skončil v pořadí elitního domácího seriálu celkově šestý, kam sahají reálné ambice letos? A kam se řadíš v českém žebříčku ty sám při započítání opravdu všech borců?
Loňská sezona mi vůbec nevyšla podle mých představ, letos bych se chtěl v Českém poháru umístit do třetího místa, případně se nominovat na mistrovství Evropy do 23 let (které se jede prvního září v Aguilas ve Španělsku, pozn. red.). Raději bych se sám nikam neřadil, nechal bych to  na ostatních, je to velice ošidné.

Kam už můžeš dosáhnout na mezinárodní scéně v této sezoně?
V současné době mám za sebou úspěšný závod Evropského poháru Premium Cupu v Holtenu (24. jako nejlepší z Čechů z více než šesti desítek účastníků, pozn. red.). Rád se zúčastním dalších evropských pohárů, ale je pro mě zatím velice složité dostat se tam na startovní listinu, protože nemám vyjetý potřebný počet bodů.

Dokončil jsi sportovní gymnázium v Pardubicích, co plánuješ dál za školu a jak se při tom chceš věnovat triatlonu?
Dalšímu studiu se budu věnovat na Pedagogické fakultě v Plzni, kde doufám, že svou výkonnost ještě zvýším (dosud nejlepší výsledky v juniorech 41. na MEJ 2010 a 12. na EPJ v Táboře 2010, pozn. red.).

Dělat školu dovoluje zároveň se věnovat špičkovému triatlonu, ale mohl bys to zkusit v této fázi životní i sportovní třeba rok dva profesionálně?
O profesionálním triatlonu zatím neuvažuji. Myslím, že je to u nás velice obtížné, jak z důvodu času, tak i financí.

Kolik času teď v sezoně věnuješ tréninku?
Přes léto trénuji v Chebu. Ale je to problém, bazén zavřený a hlavně jsem tu úplně sám. Pokud okolnosti dovolí, trénuju tři až čtyřikrát denně. Plavání do 15 km týdně hlavně na volné vodě, kolo asi 300 kilometrů za týden, běh někde mezi 80 a 100 km.
Dá se ještě přidat, abys to zvládl fyzicky, myšleno, aby tělo vydrželo? Nedávno tě zbrzdila zranění chrupavek v kolenou, že?
Přidat se určitě dá, ale nic se nesmí přehánět, právě kvůli zranění nebo přetrénování. V květnu mě začalo bolet koleno, sportovní lékař mi sdělil přetížené chrupavky. Nebylo to nic vážného, ale dost mě to omezovalo a musel jsem si dát měsíční klid od běhání.

Co považuješ za svoji nejsilnější stránku?
V poslední době jsem se dost zlepšil v běhu (trenér Seidl: „Hodně jsme pracovali na technice.“). Ale řekl bych, že mám jednotlivé disciplíny vyrovnané.

Co naopak za slabinu? Nebo spíš, kde cítíš rezervy, kde se dá rozvíjet?
Rezervy vidím úplně ve všem. Postrádám tréninky pod nepřetržitým dohledem trenéra, díky němu se mnohem více snažím a trénink je zábavnější.

Trenér Jiří Seidl chválí tvoji svědomitost. Nakolik ti pomohla společná příprava s Vendulou Frintovou, co jste stihli za věci?
S Vendy trénuji několikrát do roka pod vedením pana Seidla, naposledy v únoru na soustředění v Jižní Africe a chystáme se i na konci srpna. Tyto tréninky jsou velice obtížné, vždy jsem ale pak cítil velký výkonnostní nárůst.

Co ti hlavně ukázal bývalý znamenitý triatlonista Jirka Seidl?
Naučil mě profesionálně přistupovat k triatlonu a vůbec ke sportu. Jeho trenérské metody mi vyhovovaly a myslím tím, že čeho nyní dosahuji, jsou především jeho zásluhy.

Jak jsi vůbec začal s triatlonem?
Původně jsem začínal s plaváním, kolo mi nikdy nedělalo problém a v běhu jsem s přehledem vyhrával školní přespolní běhy. Proto se rodiče rozhodli dát mě v patnácti na triatlon, který se mi zalíbil.

Bylo obtížné rozhodnout se tak mladý pro stěhování přes půl republiky z Chebu do Pardubic?
Dlouho jsem hledal řešení, jak skloubit sport a studium. Proto jsem si zvolil právě sportovní gymnázium v Pardubicích, kde jsou téměř ideální podmínky pro triatlon, jak po sportovní tak i po studijní stránce. Díky hlavně velké vstřícnosti zdejších kantorů.

Máš někoho jak vzor? A nějaký tri-sen, Havaj jednou třeba, nebo už dřív olympiádu v Riu?
Vyloženě žádný vzor nemám. Olympiáda je sen každého sportovce a tedy i můj. Člověk potřebuje mít výkonnost, ale i peníze, aby se mohl připravit a objet všechny bodově potřebné závody po celém světě.

Tomáš Nohejl, foto: Ladislav Adámek