Z kočárkárny, když vypáčili dvoje dveře, mě ukradli horáka za 17 000 Kč; zavěšený na ohrádce mě ukradli digi foťák za 24 000 Kč – to když jsem rovnal sedlo pod jedním rozkošným zadečkem; dvakrát mě ukradli doklady – jednou, když jsem šel platit startovné na Embrunmana; mnohokrát mě okradli, když jsem trénoval ve vodě – většinou na Šeberáku, ale jednou v Brazílii – tam mezi uzmutými věcmi bylo i hezké triko Ironman z Havaje.

Teď když jsem navodil patřičnou atmosféru mohu začít.

V Mělníku na krátkém triatlonu 19. července jsem byl letos podruhé. Při plavání jsem téměř zabloudil, ale pak už to bylo dobré. Při druhém výběhu do krpálu pod panelákem Lobkovických jsem pozoroval černý mrak nad svým jmenovcem. Říp se ztrácel v temnotě. Přidal jsem do kroku, aby mi Alena nezmokla a výsledek byl ten, že mě Láďa Feierfeil v cíli nečekal a když jsem dobíhal, stál ke mně zády. Zasprintoval jsem a poklepem na rameno jsem mu oznámil, že jsem už také v cíli a mohou vyfukovat slavobránu. Předem objednanou kategorii 60+, jsem vyhrál s přehledem jediného účastníka. Oproti loňsku, kdy jsme s Alenou místo tomboly poobědvali zámecké restauraci, jsme letos pozorovali rozdávání deštníků in natura.
Láďa si nejméně třikrát neodpustil poznamenat, že být to jeden a sedmdesátka, tak převzetí výhry bude svižnější, než předváděli o několik staletí mladší soupeři: „On se nemůže odtrhnout od slečny a podle toho to pak vypadá. Jo, kdybych ohlásil číslo 71, to by jste zírali na ten útěk!“

Nu a pak už na pódiu zbyla poslední cena a po vytažení čísla z mísy Láďa zesínal: „To není možné, to není pravda, to…

Milane, seš to ty!“

Pak jsem zbledl já. Jak jsem sundal kolo z parketu ani nevím. Fotky nemám, protože jsem foťák z pověrčivosti nechal v autě. Alena akci komentovala: „Ještě, že jsi se nevrátil!“ Před odjezdem jsem se chtěl vrátit pro čepici.
Nu, je to hezký dárek sportu zvaného triatlon k šedesátinám jeho velkého fanouška!

Děkuji všem, kteří mi děkovali.
Druhý den jsem ujel bez nehody 80 kilometrů a nyní přemýšlím kam kolo schovat, aby se neopakovaly příhody, kterým jsem své povídání uvedl. Zatím se sním přikrývám. Asi vás bude zajímat, kolik jsem toho za posledních šedesát let vyhrál. Asi tak před čtyřiceti lety na nějaké tancovačce to bylo nákladní auto plné pilin. Faktem je, že jsem číslo 71 měl letos podruhé. Mělice a Mělník. Dost podobné, že? Dlouhý a krátký (a bystrozraký).

Pokud by jste se mě dneska zeptali na můj pocit, tak: „Je to podobné jako když vám kolo ukradnou. ! Stojíte a neřícně zíráte! Bylo tu a už tu není. Nebylo tu a už tu je! “ Zkrátka krádež, ale naruby. Reverzní zlodějna je to.