Motivace dětí je jednoduchá, dělají to co rodiče, říká Marek Mixa

Marku, jako hlavní trenér cyklistického oddílu Kovo se specializuješ především na dráhovou cyklistiku, disciplínu, ve které jsi sám jako závodník dosáhl velkých úspěchů. Můžeš našim čtenářům přiblížit, co všechno dráhová cyklistika obnáší?

Cyklistika jako taková je strašně komplexní sport, kde máme hodně různých disciplín. Všichni ví že dráha je nejrychlejší disciplína s akcentem čistě na výkon, pohyb v pelotonu a ovládání kola ve vysokých rychlostech. Samozřejmě dokonalá technika šlapání. Pro mě osobně je to ale hodně i takový Wimbledon. Čistá a vyladěná kola, důraz na historii ale i to, že každý trénink je také společenská událost. Díky možnosti odpočinku se na jednom tréninku sejdou výkonnostně různí lidé s rozdílným plánem, což se na silnici nestane.

Vedeš mladé cyklisty od útlého věku po seniory, jaké jsou největší výzvy při trénování různých věkových skupin a jak se s nimi vypořádáváš?

Výzvou je najít vždy společnou řeč se sportovcem. Jakmile jsme na jedné vlně, je už vcelku jedno o jakou věkovou či výkonnostní kategorii jde. V posledních letech se dost přikláním spíš k těm „měkčím vědám“, kde vidím často větší potenciál ke zlepšení. Mentální nastavení a obecně life-balance jsou strašně důležité věci a vypořádat se s tím dá jedině komunikací se sportovcem.

Tvoje aktivita se nesoustředí pouze na vedení oddílu. Zapojen jsi do řady dalších zajímavých projektů, jako je například podcast Pohledem trenéra, kde sdílíš své poznatky, nebo přispíváš do blogu se stejným názvem. Také pořádáš školení pro trenéry a přednášíš na různých akcích. Tvé pole působnosti je opravdu široké. Můžeš nám o těchto jednotlivých projektech, na kterých se podílíš, říci více?

Ono to vše je ale jeden projekt. Možná to má hodně částí, možná se to hodně větví, ale začal jsem s jednoduchou myšlenkou. Chtěl jsem být dobrý trenér.

Mám velmi rád knihy Richarda Feynmana a v jedné je krásně vysvětleno, že když chcete něčemu rozumět, je dobrým nápadem to učit. I ti nejlepší vědci stále učí a odpovídají na banální otázky studentům. Takže jsem si začal psát blog a doufal, že díky oponentuře ostatních se někam posuneme. Abych byl dobrý trenér, tak jsem potřeboval více sportovců, takže jsem potřeboval více trenérů. Protože mám nějakou představu co má trenér umět, skončil jsem u vlastního akreditovaného školení. Chci se potkávat s chytrými lidmi, získávat nějaké názory z okolí a na velodromu nám jeden nájemních zanechal nahrávací místnost. Tak jsem začal točit podcasty. Když jsem došel k závěru, že potřebuji sportovce efektivně naučit ovládat kolo, potřeboval jsem bikrosku. Tak jsem si půjčil bagr a jednu tu postavil.Možná toho je hodně, ale v zásadě jde stále o to samé – metodika tréninku a efektivní trénování. A potřebuji pro to nějaký ekosystém a když není nic k dispozici, nějakým způsobem se to snažím udělat.

Děti a sport, děti a cyklistika, děti a triatlon – tohle téma ti je určitě blízké. Jaký je podle tebe nejlepší způsob, jak motivovat děti k pravidelnému sportování, konkrétně k cyklistice, nebo triatlonu?

Musíme jít s dobou. Často se nadává na sociální sítě, telefony atp. Myslím že my trenéři máme udělat sport zábavnější a je to jen na nás. Motivace dětí je jednoduchá, dělají to co rodiče. Proto kladu důraz na sport dospělých, my musíme jít příkladem. Motivovat někoho ke sportu s kelímkem piva v ruce jde dost obtížně.

Ve svých diskusích se sportovním doktorem Jiřím Dostálem často zmiňuješ problematiku dětí a tréninku. Upozorňujete na to, že děti dnes stráví méně času přirozeným pohybem a brzy se začínají věnovat specifickému sportu. Triatlon je ovšem poměrně komplexní sport, který nenechává mnoho času na "ostatní aktivity". Kdy bys doporučil začít s systematickým tréninkem a přihlásit děti do sportovního oddílu?

Tady bych asi navázal na rodiče. V ideálním případě by každé dítě chodilo jednou týdně plavat a běhat. Hezky efektivně, někde kousek od domova. V zásadě si myslím že do deseti let by se mělo využít okénko pro tvorbu komplexní pohybové gramotnosti. S tím se pak už dá nějak pracovat při cílené práci v oddíle. Realita je ale taková jaká je.

Zatím co v cyklistice máme světovou elitu v osobách jako Štybar, Vacek, Černý, Hirt či Bittner, v triatlonu nám taková špička momentálně chybí. Jaké kroky podle tebe musí triatlon v České republice podniknout, aby se naši triatlonisté stali konkurenceschopnými na mezinárodní scéně?

Naše elita je ale buď produktem výrazně staršího systému nebo vznikla paradoxně spíše navzdory systému. Každopádně bych to postavil ve dvou rovinách. První taková ta praktická je samozřejmě cyklistika, kde světová špička jsou téměř regulérní cyklisté. Myslím že třeba u mládeže by běžný triatlonista měl být schopen absolvovat soustředění a i nějaké závody se svými vrstevníky cyklisty. To se ale neobejde bez nějaké kooperace a soutěživé prostředí mezi sporty tomu příliš nenahrává. To jsme zpátky u té metodiky, která je tou druhou rovinou. Místo spolupráce mezi fyzioterapeutem, trenérem a lékařem se potřebujeme zaměřit na opačný pól. Rodiče, školy a obecně nastavení sportu u nás. Myslím že každý jeden sport bojuje v zásadě se stejnými problémy a nejsme zatím schopní spolupráce.

Je dobře známo, že se neobáváš využívat nové technologie v tréninku a dokážeš k nim přistupovat s kritickým pohledem. Jaké konkrétní technologie bys doporučil našim čtenářům pro zlepšení jejich tréninkových rutin a proč právě ty?

Triatlonistům bych doporučil nejmodernější metodu zlepšení techniky šlapání. Vychází z nejnovějších studií o mozku a svalové koordinaci a revolučním způsobem dokáže zlepšit efektivitu jízdy na kole. Vyndat kolo z ergometru a dát ho na válce. A nejlépe pak přijet na velodrom, protože tam se to lze naučit velmi dobře ještě rychleji.

Ne vážně, říkal jsem si že odpovím třeba Leomo nebo malý laktátoměr. Myslím ale, že zrovna triatlon je technologií až příliš nasycený, takže možná bude nejlepší sundat si hodinky a jet chvilku také podle pocitu.

Závěrem, jaké je tvé poselství pro všechny mladé sportovce a jejich trenéry? Máš nějakou radu nebo doporučení, které by mohlo pomoci při dosahování sportovních cílů a rozvíjení talentu v cyklistice či triatlonu?

Tenhle typ otázek nemám moc rád, já si nedělám patent na rozum. Ale možná bych řekl, nechte si poradit a hlavně sportujte s radostí. Někdy mi přijde že tím cílem je čistě výkon paradoxně tím, že se něj příliš zaměříme, kompletně ho mineme.