Raději jsem se nechal předběhnout, abych zůstal v cílové bráně sám, líčí havajskou euforii Josef Pavlík

15.10.2013 -
Těžkou bitvu s řadou padlých podstoupili letos Češi na Havaji. Hrdinou s metály se stal při své premiéře Josef Pavlík, 41letý železník z Čelákovic a týmu SK DNF, úředník pražského magistrátu. Čas 10:32:14 a 956. místo absolutně, 830. mezi muži a 183. v kategorii 40-44.

Než se vydáte za jeho zážitky z Kony, připomínám pro úplnost, jeho životní tri-příběh najdete zde: http://www.etriatlon.cz/rozhovory_profily/34423_puvodne_jsem_buchtojedlik_a_aachista_rika_josef_pavlik_sedmy_cesky_ironman_pro_havaj.html

Tvůj výkon je fantastický. Jak jsi to dokázal?

Dělám Ironmana pět let, pod odborným vedením Martina Dvořáka tři roky. Trénuju poctivě, nic neošidím a když myslím nic, tak nic. Letos trvala příprava na kvalifikační závod v Boltonu čtyřicet týdnů. 

Jak probíhala závěrečná příprava doma a v Koně?

Po Boltonu následoval delší odpočinek, poté cca čtyři až pět týdnů opět trénink a finálních čtrnáct dní ladění. V podání trenéra taková válečka. Do Kony jsem dorazil týden předem a trénoval maximálně hodinu a půl denně brzy ráno.Tady se již nic natrénovat nedá, jen se úspěšně vyšťavit. 


Dělal jsi něco speciálního na aklimatizaci?

Snažil jsem se chodit pravidelně spát a vstávat, trénoval výhradně mezi šestou a osmou ráno. Neřekl bych, že něco speciálního. 

Měl jsi rozpočítaný tempo, nebo to nechal, jak to vyjde podle pocitů?

Havajskou trať a podmínky jsem znal pouze z televize a z vyprávění. Hlavně jsem ale dostal několik cenných osobních rad od trenéra, kterých jsem se při závodě držel. Byl to můj jedenáctý Ironman, tak se, myslím, již trochu znám. Jel jsem tedy podle aktuálních pocitů s vnitřním přáním, aby čas začínal desítkou. To, že jsem nakonec v půlce maratonu začal pomýšlet na čas 10:30, to byl šok.

Jak jsi zvládnul mořské plavání, houpání, tlačenice?

Houpačka nebyla, pusu jsem měl pochopitelně od soli vypálenou, ale zažívací problémy následně nenastaly. Tlačenice byla do cca 2,5 km, ale nic strašnýho. Na českých závodech, kde je násobně míň lidí a jde ve srovnání s tímto Ironmanem s prominutím o prd, se kluci k sobě chovají mnohem hůř.

A co kolo – vichr, háky, vedro?

Na kole jsem pravý havajský peklo se vším všudy prožíval od cca 130 km - silný protivítr a vedro. Hákování bych hodnotil jako v mezích. Kromě několika balíků, které proti mně svištěly, když jsem stoupal do Hawi. 

Běžel jsi jako robot, skvěle.

Běh se stává mou tradičně nejsilnější disciplínou. Pila se ale tentokrát po cca 25 km začala zadrhávat. Na 21 km jsem měl čas 1:38, byl fakt mentálně i fyzicky v dobrém rozpoložení a v čas pod 3:30 a tím pádem 10:30 jsem reálně doufal. Nicméně havajská trať bere strašně sil a tělo postupně zpomalovalo. Byl jsem rozhodnut nejít zcela na hranu a neskončit třeba u pangejtu jako mnoho borců okolo mě. Já si jel pro medaili a věnec. Na čas možná budu myslet někdy příště. I tak je ale z mého pohledu famózní.

Dá se popsat, co jsi prožil v cíli?

Doběh jsem si užíval, rozdával vzdušné polibky a raději se nechal pár soupeři předběhnout, jen proto, abych byl v cílové bráně sám. Prostě žádný stres, který doprovází, alespoň v mém případě, kvalifikační závody. 


Jak si užiješ zasloužený odpočinek s rodinkou?

Následuje dovolená se vším všudy, program a dobu návratu si s dovolením nechám pro sebe. 

Každou výpravu přes půlku zeměkoule doprovázejí „žertovné“ cestovatelské příhody. Co potkalo tebe?

Nejhorší příhodičkou byla "ztráta" kufrů včetně kola. Naštěstí vše dorazilo na dvakrát druhý den. A potkávání se s profíky před závodem nepovažuju ve svém věku za nějakou bombu, to k tomuto závodu asi patří. Jinak jsou všechny události zde jednou VELKOU "příhodičkou".

Co bude dál, kde najdeš další motivaci a k čemu?

Na tuto otázku neznám momentálně odpověď. Ironmana chci dělat dál, chtěl bych konečně prolomit desetihodinovou hranici a jestli z toho bude kvalifikační slot, tak super. Musí se ale sejít strašně moc životních okolností. Každopádně konstatuji, že jsem si splnil sportovní sen se vším všudy. A ty zážitky a vzpomínky mi nikdo nikdy nevezme. Snad jsem tím přinesl i radost pár lidem okolo mě. Aloha!

 

Hodnocení:
Přečteno 1729x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
28.3.24Olympijský šermíř Beran ocenil železnou ženu z Havaje. Stala se sportovcem roku Prahy 14
20.3.24Ironman nedávno aktualizoval svá pravidla, přinášející několik významných změn.
11.3.24Dominance Ditleva a Lee zahájila éru T100 v Miami
2.3.24McKenna a Sodaro ovládli Ironman Nový Zéland
19.2.24Dříve stačilo do tepla jen jezdit a dnes by tam triatlonista pomalu měl bydlet celou zimu, říká Pavel Wohl
6.2.24Mistrovství světa Ironman 70.3 pro rok 2025 míří do Marbelly ve Španělsku
27.1.24Triatlonová komunita není aktuálně úplně kompaktní, rád bych naše prostředí více spojil, říká Petr Soukup
21.1.24Skvělé, že někteří profíci dají nahlédnout, jak trénují, říká Roman Procházka
10.1.24Luxusní kola si své zákazníky vždy najdou, říká mechanik Michal Kohoutek.
21.12.23Mým snem je účast na největším sportovním svátku světa, říká Tereza Zimovjanová