Reakce na článek o zbytečném budování aerobního základu

 Dnes a denně se totiž přesvědčuji o pravém opaku, kdy sportovci trénují celoročně v příliš vysokých intenzitách a úplně postrádají základ celé pyramidy, kterou se snaží postavit-aerobní vytrvalost. Z jejich zátěžových testů je potom jasně patrné, že laktátová křivka stoupá už v prvním pásmu zátěže, které by mělo být čistě aerobní a laktát maximálně do úrovně 1,5mmol.  Prostě stačí jeden letmý pohled na laktátovou křivku a je jasné, kde má daný sportovec největší slabinu a doslova problém. Kde totiž chybí základ a doslova se „jede“ na cukry už při nízké intenzitě zátěže a spotřebovává se mnohem více kyslíku, tam se to promítne i do schopností zpětně laktát odbourávat a do omezených možností využití tuků jako hlavního zdroje energie v aerobním pásmu.

Souhlasím s tím, že pro běžného „hobby“ sportovce, ač s výraznějšími výkonnostními ambicemi, by nemělo být období budování aerobního základu jen o najíždění kilometrů v nízkých intenzitách. Důležitá je totiž i silová příprava a, trénink inervace svalových vláken (například jízda vyšší kadencí) a občasný intenzivnější trénink v pásmu ANP, nejlépe však formou střídání intenzit pro toto období.

U triatlonistů je to vcelku jednoduché, protože intenzity mají v tomto období v trénincích plavání a posléze i v běhu a silová příprava probíhá většinou jak v posilovně, tak při běhání kopců apod. U čistokrevných cyklistů je to složitější a musí si pomoci vybíháním schodů, kopců a případné tréninky na úrovni ANP simulovat třeba neoblíbenými běžeckými tréninky, nebo střídáním intenzit, kdy ovšem trénink na úrovni ANP tvoří jen malou část tréninku.

Nedá se souhlasit s tím, že dlouhými tréninky nic nerozvíjíme. Už z hlediska adaptace na délku zátěže ano. Zkuste si trénovat běh s délkou do desíti kilometrů a klidně intenzivně a potom si dejte maraton. Nebo trénujte padesátikilometrové tréninky na kole a poté si objeďte dvoustovku. Svaly nebudou na tak dlouhou zátěž adaptované a dostaví se minimálně křeče, nebo jiné problémy, kterými vás tělo upozorní na to, že na něco takového prostě není připravené. A nepomohou ani minerální tablety, ani nic jiného. Organismus prostě není na tak dlouhou zátěž, ač třeba nízké intenzity, adaptován.

Trénink s budováním základní aerobní vytrvalosti v zimním období s postupným přechodem k tempům a intenzitám prostě má smysl a rozhodně nezanikne. Jen se jak u profíků, tak amatérských závodníků čistě aerobní období tréninku zkracuje, ale je to dáno především širším závodním programem a možností cestovat za teplem, než  změnou tréninkových metod a přístupů.

Martin Matula