| | Re: Re: Pravda nikoho nezajima | Makarov, 2.01.2010 09:19, Reagovat  | Stejně je zvláštní, že lidi, co se pohybují na nejvyšších postech a měli by "našemu" sportu pomáhat, se chovají takhle. Když tak čtu některé ty články, vůbec nechápu, proč se na to takoví lidé nevykašlou. Že by to dělali pro peníze?? Kdyby byli bafuňáři ve fotbale, tak možná, ale triatlon asi takovou enormní možnost obohacení nenabízí, nebo se pletu?? Nevím. Zajímavý je také fakt, že cyklstika se potýká s podobnými problémy se svazem jako triatlonisti. Asi je složité najím někoho, kdo by se tétočinnosti chtěl věnovat, ale podle toho, co tak čtu, tak by bylo skoro lepší sehnat nějakého zapáleného hobíka, kterého baví trávit čas triatlonem, sice nezná všechny možný poučky, metodiku atd. ale prostě tím sportem žije, takoví jsou potřeba, jinak se nehneme z místa a budeme jen dál nadávat.
Nicméně ať se pan Jaroš neurazí, přečetl jsem si jeho článek dvakrát, faktům věřím, pokud se dají doložit ale stejně ve mě Praha zanechala rozporuplné vzpomínky. Sice jsem byl na ME a můžu to vykládat, na druhou stranu jsem si to ale představoval jinak. Potemnělé místo prezentace (je fakt, že jsem dojel ke konci prezentace, ale to místo prezentace mě zrovna neoslovilo). Naprosto tragická občerstvovačka na cyklistice. To nevím, jestli souvisí s nějakou změnou od technického delegáta ale asi těžko. Nedostatek bidonů a také lidí, kteří občerstvovačku obsluhovali (rozhodně to neměli jednoduché, na to mrovném úseku jel každý rychle a nikomu se nechtělo zpomalovat. Ale místama ty slečny (a to není nic proti nim, spíš proti pořadaeli, který jim zřejmě nedal instrukce) vůbec nezvládaly občerstvit závodníka a když mě pak asi dvakrát nebo třikrát podala jedna z nich půllitrovou flašku dobré vody a na můj rychlý dotaz resp. přání, že bych potřeboval bidon mi jen řekla: Pardon, nemáme, došly. Tak jsem nevěděl,jestli brečet nebo nadávat.
Věřím tomu, že panu Jarošovi asi nebyly všechny věci zrovna ulehčeny, na druhou stranu je to pořád o tom, co tady píšu. Byla to obří akce, dojel prezident (to byl opravdu zážitek, to uznávám (tato poznámka je myšlena vážně)), ale v celé té akci mě chybělo opět to srdíčko, člověk zapálenej pro tento sport, kterej chodí, lítá z místa na místo, koordinuje to (musí to být obrovsky těžká práce, to věřím! ), když nejsou bidony, zajistí je, prostě si dokáže poradit, nebo se aspoň snaží a ta snaha je vidět. Není to o tom, že si oblíknu oblek a pozvu prezidenta a primátora Prahy. A právě absence toho nadšení je to, co mě mrzelo. Pan Jaroš tomu od začátku říká projekt. Ale podle mě je to víc než projekt, je to koníček, hobby (sice časově a finančně náročné hobby, občas nikdo z nás neví, proč to vlastně dělá ale co už :-))), je o o zábavě a o nadšení, není to o tom udělat akci a dostat z toho o nejvíc peněz, to je špatná myšlenka, na kterou pak nejvíc doplácíme právě my, závodníci. |
|
| |
|
Zpět
