| | | | Tempaři x sprinteři | Josef Rajtr, 8.02.2012 22:52, Reagovat | Nechci tady jitřit vášně a řešit, kdo má a kdo nemá pravdu. Jsou to jen mé praktické zkušenosti a můj názor, a ne každý s ním bude souhlasit.
Jelikož jsem sportovním původem běžec (zdravím jmenovce výše), tak budu psát o svých zkušenostech z atletiky a z následného amatérského a veteránského závodění v triatlonu. Vytrvalci a bežci obecně se vždy dělili na dvě skupiny - tempaře a finišmany. Myslím, že tak je to ve většině enduračních sportů. Já jsem "bohužel" patřil k tempařům, což znamenalo, že pokud chci vyhrát, musím soupeřům utéct někde na trati a nebo zvolit hodně dlouhý finiš. A musel jsem se do toho teda opřít někde hodně daleko před cílem a doufat, že nasazené tempo ti finišující rychlíci nevydrží. Protože kdybych to neudělal a spoléhal se na to, že se s ostatními budu střídat v udávání tempa, tak by se běželo pomalu a ostatní by mi před cílem utekli. Bolelo to strašně, ale spoléhal jsem na to, že ostatní to bolí ještě víc. Každý jsme dělali to, co nám mělo přinést vítězství. Někdy to vyšlo, někdy ne.
A myslím, že přesně tak to dělají ti sportovci, které vidíme v televizi a které pak často kritizujeme. Proč by Northug udával tempo? On tam není kvůli tomu, abysme si o něm v diskuzích psali, jaký to je sekáč, který to pěkně odtáhl. On tam je kvůli vítězství! A ještě jednou opakuju - dělá jen to, co umí, není to žádná vyčůranost. To bysme klidně o Bauerovi mohli napsat, že je to srab a že je vyčůranej, když chce Northugovi utéct už na trati a nečeká na férový finiš!
V triatlonu to u mně bylo zase přesně obráceně - jako opravdu chabý cyklista jsem se nikdy do tahání nehrnul a většinou byl rád, že to uvlaju někde na konci a dojedu s ostatními. Zase - někdy to vyšlo a někdy ne. A co teď? To jsem pak v běhu měl na ty cyklistické tahouny čekat, aby to bylo fér?
Mně osobně jsou také bližší "tempaři", ale nedovolil bych si o těch, co se jich drží "zuby-nehty" (a věřte, že trpí ukrutně!) tvrdit, že jsou to vychcánkové. | | | | |