Plavání je krásný sport - nepotřebujete k němu žádný aparát, složité technické pomůcky, nebo protihráče, kterého musíte složit; všechno, co potřebujete je voda ...

Ve starém Římě se plavání těšilo veliké vážnosti, neboť znalost plavání se v tu dobu řadila k základnímu vzdělání každého člověka. Plavání má spousty podob - plavání na volné vodě - v jezerech, řekách i mořích, plavání v bazénu otevřeném i krytém. Plavání v bazénu může někomu připadat jako v akváriu. Zdání však klame - každý bazén má svého genia loci - některý Ti přijde příliš dlouhý, jiný hluboký, jeden pomalý, druhý rychlý ... na všechny si vzpomeneš, když hodiny a hodiny trávíš s hlavou pod vodou - při plaveckém tréninku. Sport, který se pyšní možná nejmenším počtem dopingových afér, má výsledky vykoupené jedním z nejtvrdších typů tréninku. Pro představu nezasvěcených - plavci trénují cca takovou denní kilometráž jako atleti nebo veslaři (10-15km), jen s tím rozdílem, že jedni nemají pohyb ztížen odporem vody a druzí jej překonávají na tvarované lodi. Atlet nebo veslař si mohou svůj trénink zpestřit pohledem na okolí. Plavec vidí v bazénu celé hodiny pověstné dlaždičky a „T“ /značka před koncem bazénu – poznámka autora/. Tělo plavce se musí vodou "probít" samo bez cizí pomoci, a to ještě navíc ve čtyřech plaveckých způsobech – motýl, znak, prsa a kraul. Vrcholem všestrannosti je pak polohový závod, při němž plavec uplave čtyři stejně dlouhé úseky jedním způsobem, v pořadí jak jsem je jmenoval.

Kvůli přípravě na tento závod strávilo všech 12 apoštolů dohromady v bazénu stovky hodin a naplavalo tisíce kilometrů. Že to byly kilometry někdy pěkně těžké, vědí jen oni sami. Vždyť plavali také v denní době, kdy ještě mnozí spali, absolvovali až dvanáct tréninků týdně, jiní plavali skoro každý víkend, protože přes týden pracují či podnikají. Všichni apoštolé tento úděl přijali dobrovolně kvůli lásce k tomuto sportu. Stejně jako jejich doprovod, který jim dělá zázemí nejen při tomto závodě, ale vlastně celou plaveckou kariéru.

A štafetový závod na čtyřiadvacet hodin je skutečnou plaveckou výzvou, vždyť každý ze závodníků naplave cca 170 stometrových úseků, a to velmi rychlým tempem. Přestože každý z plavců má svojí individuální úroveň fyzických dispozic a práh bolesti posunutý na jinou úroveň, troufám si tvrdit, že plavat 8 x 2 hodiny se 70 % úsilím je výkon rovný např. přeplavání kanálu La Manche, i když ne kilometráží, ale vydáním fyzických sil. Mimochodem tato meta se stala impulsem, proč jsme se shodli na seniorské štafetě (mělo to posloužit jednomu z nás jako „generálka“ právě na La Mance). Sám jsem si před pár lety vyzkoušel plavat celých 24 hodin sám. Je to zcela jiný závod, než když plaveš ve štafetě, a máš absolvovat 170 dřepů s výskokem /tzv.startovní skok/ nebo se vydat tak, abys přispěl svému družstvu k co možná nejlepšímu výkonu. Není neobvyklé, že tělo plavce za tu dobu ztratí díky námaze až 6kg na váze. I když jsou všichni zmínění apoštolé plavání dobře trénovaní, je zvládnutí osmi dvouhodinových bloků střídání se ve štafetovém závodu i pro ně velmi náročné, a na konci závodu jsou vyčerpané veškeré rezervy. Na každé ze dvou drah plavalo šest plavců; na jedné dráze se sešli senioři, na druhé junioři. V jeden okamžik se v plavání na každé dráze střídali čtyři, zbylí dva odpočívali. Tito (jako) odpočatí plavci po 60 min. vystřídali jednu dvojici z těch, které plavaly a takto to šlo stále dokola celých čtyřiadvacethodin. Za těch 60 minut musí závodník zvládnout základní životní potřeby – najíst, vyčůrat a spát J

Každý ze zmíněných 12 apoštolů plavání v litoměřickém okresu by si zasloužil přinejmenším jeden obsáhlý článek; věřím, Čtenáři, že plaveckému sportu teprve přicházíš na chuť, proto Tě seznámím jen s tím nejobsažnějším. Tedy alespoň krátce :
1. apoštol je Kristýna Trejbalová - jediná dívka, která tento nelehký závod absolvovala. Není však rozhodně v plaveckém sportu neznámá - její dosavadní nejlepší umístění 2.místo na Mistrovství republiky dorostu na trati 200m prsa. V historii litoměřického plavání je dosud neúspěšnější dívkou (!). Štěstí, že před lety vyměnila atletiku za plavání ...

2. apoštol je Radek Mühlbach - roudnický krauler, který vyniká zejména na krátkých tratích /má proto ideální propozice - výšku 192 cm a váhu 74kg/. Jeho nejlepším umístěním je 3.místo na 50m kraul na Mistrovství republiky dorostu. Radek studuje gymnázium v Roudnici n.L. 

3. apoštol je Štěpán Lukeš - talentovaný plavec s postavou a tváří modela; jeho doménou je styl prsa a polohový závod. Štěpán pochází ze sportovní rodiny. Největším úspěchem jeho sportovní kariéry je mistrovský titul mezi dorostenci na 100 m prsa

4. apoštol je Ivan Neštěra – nenápadný, velice skromný /158 cm výšky, 56 kg váhy/, avšak velice houževnatý plavec. Nasadil největší frekvenci záběrů a přestože to byl jeho první závod na 24hodin, celou dobu v této frekvenci vydržel (!). Zejména na delší tratě má Ivan skvělou průpravu. 

5. apoštol je Martin Průša - nadějný středo- a dlouhotraťař; stejně jako jeho táta se profiluje jako (všeho)schopný informatik (n. programátor = ? :-) ). Svojí první čtyřiadvacítku zvádl s osobitým klidem, a to i přesto, že odpoledne po skončení závodu zalehl s chřipkou.

6. apoštol je Štěpán Šetek - nejúspěšnější litoměřický závodník - velice všestranný plavec, který bravurně zvládá všechny čtyři plavecké způsoby. V tomto školním roce přechází Štěpán do "profesionálního" prostředí oddílu Slavia Plzeň, který odchoval nejednoho reprezentanta. Je to předvoj jeho další plavecké kariéry ?!

7. apoštol je Petr Lukášek - se svými dvaačtyřiceti lety je nejstarším účastníkem; poslední 2 roky má životní formu, kterou jede v srpnu t.r. "prodat" až do San Francisca na Mistrovství světa Masters (!). Skvělá vizitka roudnického plavání, ale zejména Petrových morálně-volních kvalit. Jeho jméno se musí v nejen Roudnici n.L. vyslovit jedním dechem se slovy „plavání“ a „bazén“. Chtěl bych být jako ON.

8. apoštol je Roman Průša - programující plavec; díky němu mají všichni účastníci vynikající přehled svojí výkonnosti /ti starší to mají spíše za trest :-) /. Roman je právě tím plavcem, který rád přijal tuto výzvu, i přesto, že kvůli závodu na 24 hodin musel trénovat namísto odpočinku po velice náročných dnech živnostníka. Láska k bazénu v jeho případě opravdu skoro s každým tréninkem bolí. 

9. apoštol je Miloš Kuba – tento pán, v „civilu“ vrcholový manažer a táta od třech dětí se vlastně stal „rozbuškou“, která zažehla přípravu a organizaci tohoto nelehkého závodu. Přestože není plavcem od přírody, svojí vůlí ukazuje, že lidská vůle nemá hranic. Začal se připravovat v září 2005 a za následujících 6 měsíců změnil svůj styl, vytrvalost (ale i postavu) téměř k nepoznání. Rád takového Člověka  doprovodím i na jím vysněné plavání přes kanál La Manche.  

10. apoštol je Pavel Anděl - nedá na bazén a lidi kolem něj dopustit. Právě on byl ústřední duší a hnacím motorem zmíněného, pro někoho z Vás možná ztřeštěně vyhlížejícího sportovního klání. Jeho vitalitu v bazéně i mimo vodu lze dokumentovat obdivuhodnou  škálou rozmanitých aktivit v pracovním i sportovním životě. Zkrátka  „dříč“  k pohledání.

11. apoštol je Tomáš Zámečník - přestože jsme Toma spolu s resuscitační aparaturou přibrali do party jako „zdravotní pojistku“ pro seniorskou štafetu ( J ), popral se s ní velmi srdnatě. Ba co více, po letech se tímto počinem znovu nechal přivábit k bazénu a dalšímu trénování, možná i závodům.

12. apoštol je Petr Hrabánek - jediný Masters účastník, který (zatím) není otcem. Nepřekvapí, že i tento borec plaval v reprezentaci. Může se pyšnit několika 1.místy na Mistrovství republiky juniorů, zejm. na motýlkářských tratích. Svůj plavecký um nyní věnuje závodnímu plavání v Lovosicích a celostátním přednáškám o plavecké technice.

Když půjdeš kolem řeky a uvidíš, jak vypadá kámen omýlaný léta vodou, zjistíš, jaký je voda živel. Nech se omývat vodou téměř denně 10 let a pak poznáš, kde se bere recept na vytesané postavy plavců a plavkyň. Živel, který zkrotí nejeden minerál, však tentokráte nezkrotil vůli těchto 12 lidí, jejichž život spojuje láska k bazénu. 

Velikým poděkováním bych chtěl počastovat všechny blízké, kteří dělali po celou dobu doprovod a díky kterým se čtyřiadvacethodin ve vodě určitě zdálo všem plavajícím kratší. Za všechny budu jmenovat pí Ivetu Průšovou, p. Viléma Šetka, pí Lucii Kubovou, sl. Janu Kieseweterovou a Annu Šurovskou.

Plavání je sportem a posláním na celý život. Není to sport, od kterého svěřenci utíkají k jinému. Často však lidé od bazénu svojí touhu a píli zaměří na jiné cíle - práci, podnikání, rodinu - vždy se jim věnují s neopakovatelnou houževnatostí, ale i péčí. Také proto si plavců vážím, protože s láskou a vytrvalostí by měl člověk přistupovat ke všemu, do čeho se pustí.

Důkazem toho, že láska k plavání nezná hranice státu ani lidského věku, je prudce vzrůstající obliba plavání Masters, tedy seniorů při němž spolu závodí plavci stejné věkové kategorie od 25 do 30 let a dále a 5 let až do 100-ky, kategorie nad 100 let je již jen jedna J. Na závodech Masters startují jak čerství, tak i bývalí světoví rekordmani, olympionici, stejně jako „pouzí“ fandové tohoto sportu. Konec tohoto „bazénového šílení“ končí s lidským životem. Vidět plavat 90 letého „dědka“ nebo „babku“ např. velmi těžkou trať 200m motýlek – to vžene slzy do očí nejednomu sportovci …  Když totiž  přijedeš do jiného koutu Evropy nebo dokonce světa a tam najdeš stejné blázny jako Ty, kteří na vodu z bazénu nedají dopustit, uvidíš sportovce jejichž vrstevníci již dávno odpočívají v pokoji, jedou světa kraj, aby pokořili další lidskou metu, další svůj osobní, národní, evropský nebo dokonce světový rekord, aby pokořili sama sebe, tady teprve uzříš o čem lidský život je. Je to touha po vítězství, vůle na cestě za jakýmkoliv cílem.

Plavání je sport, který nikomu nic neodpustí. Zažiješ v něm pocity nevýslovného štěstí a radosti, ale mockrát také chvíle zklamání, kdy po létech dřiny od stěny ke stěně svého cíle nedosáhneš. Je to však zklamání, které přijde jen tak - "na oko". Ve skutečnosti si vyhrál. Jako každý člověk, který se neskloní před překážkou. „Kde je vůle, tam je cesta …“: praví moudré přísloví. Zdolávat překážky je zkrátka posláním Lidí. Svůj úspěch můžeš měřit také tím, cos mu musel přinést za oběť ...

A tak mi na závěr dovol, milý Čtenáři, zmínit jména těch, bez kterých by sportovní plavání v litoměřickém okrese již ani nebylo a kteří každý den či týden přinášejí svoje nemalé oběti na oltář plaveckého sportu :
paní Kateřina Krňáková a její kolegyně, které s krásným a osobitým stylem vštěpují lásku k vodě již malým dětem;
pan Luboš Kracík a paní Iveta Průšová jako zakladatelé litoměřického plavání, a také organizátoři všech plaveckých tréninků i závodů v Litoměřicích; pánové František Ptáček, Václav Voborník, Ivo Bárta a slečna Alena Kotlářová, kteří začali psát novodobou plaveckou historii v lovosickém bazénu; a konečně pánové Petr Lukášek a František Moravec jako dva dlouholeté reprezentační pilíře roudnického plaveckého sportu.

Každý z těchto lidí obětuje plavání měsíčně desítky hodin, proto si alespoň uvedení v tomto seznamu zcela určitě zasloužil. Namísto podnikání, pracovní kariéry nebo jen zaslouženému odpočívání se tito lidé znovu a znovu obětují plavání.
Krom těchto vyznačených osobností fungují desítky dobrovolníků, kteří každý po svém plavání v litoměřickém okresu prospívají a díky nimž jsou tři bazény plné nadšení.

Plavání je krásný a čistý sport. Stejně jako lidé, kteří se mu v bazénu nebo na jeho břehu věnují celým svým srdcem.