Medaile mi utekla na plavání, říká Jakub Stádník, překvapení letošního Czechmana

Jaké dojmy si odvážíš z letošního Czechmana, kde jsi skončil na čtvrtém místě?

Dojmy jsou skvělé, je to pro mě vše nová zkušenost. Po závodě mi gratulovala spousta lidí ke skvělému výsledku, což bylo pro mě něco nového, do teď jsem byl jen průměrný a ve stínu závodníků ve předu.

Takže panuje spokojenost s tímto výsledkem?

S výsledkem jsem spokojený, i když vím, že bych byl schopný zajet i lepší čas. Natrénováno jsem měl a jsem rád, že šlo všechno nakonec podle plánu. Předvedl jsem, na co mám a věřím, že se budu stále zlepšovat a příští rok třeba trhnu TOP3.

Jak se pro tebe závod vyvíjel od startu do cíle v jednotlivých disciplínách?

Plavecká část se mi nepovedla dle plánu, kluci mi uplavali hned při prvních metrech a pak jsem už jen viděl, jak se mezera zvětšuje. Na startu jsem trochu zaspal a vystartoval moc pomalu. Nečekal jsem, že kluci na startu nahodí tak vysoké tempo. Pro příště už vím. Přece jen to byl můj první půlironman a s každým dalším budu nabývat zkušenosti.

Na kole jsem však hned na nepovedené plavání zapomněl, protože se mi jelo skvěle. Moc jsem nepřemýšlel o pořadí a jen se snažil držet nejvíce v aero pozici a makat co to šlo. Pomalu jsem předjížděl jednoho za druhým, což mě motivovalo šlapat ještě víc. Na padesátém kilometru jsem dokonce předjel Petra Soukupa a ve druhém kole se mi ještě povedlo předjet Honzu Šnebergra, což pro mě bylo překvapující. Po celou dobu jsem držel okolo 335W, až na poslední 2km, kdy jsem si zvolnil, aby nohy nebyly tak zničené na běh.

V depu jsem ještě předběhl Pavla Hradila a tím se dostal na 3. místo. Na začátku běhu jsem měl strach, jestli jsem to na kole nepřepálil, ale moc jsem nad tím nepřemýšlel a rovnou od začátku vyběhl rychle v tempu 3:35/km (v plánu bylo 3:45). A kupodivu to běželo. Tempo jsem tak nějak držel a Pavlovi se oddaloval. Atmosféra na trati byla úžasná. Brácha s mamkou mi hlásili ztrátu na Tomáše Řenče, ale ta už byla příliš velká a nezmenšovala se. Můj cíl byl nezpomalovat a pokusit se udržet si 3. místo. Na začátku 3. okruhu mě doběhnul Petr Soukup, já se ho pokusil držet, ale Petr na mě běžel až moc rychle. Nohy unavené z kola mě nenechaly zrychlit na Petrovo tempo. Poslední okruh jsem už doběhl stejným tempem a udržel si za mě skvělé 4. místo.

Naplnily se tvoje předstartovní ambice?

Věřil jsem si, protože jsem věděl, že mám dost natrénováno. Ale do závodu jsem šel s žádnými zkušenostmi z takhle dlouhých závodů. Z toho důvodu jsem byl dost nervózní. Vždycky se může při závodě něco pokazit a kdykoliv mi mohly dojít síly, nebo mě cokoliv překvapit. Můj cíl byl si hlavně závod užít, získat cenné zkušenosti, nějak moc neriskovat a nejlépe se dostat pod hranici 4 hodin. A to vše se mi povedlo.

Měl jsi před závodem připravený plán, jak svojí premiérovou “půlku” pojmeš?

Strategií bylo nepřepálit žádnou z disciplín, dodržet naplánovanou stravu a dostatečně pít. S trenérem jsem všechny podrobnosti probral. Věděl jsem, jaké tempo si mohu dovolit, a kdy a jak si doplnit energii. Naštěstí nebylo takové vedro, takže počasí mi závod dosti zpříjemnilo.

Připravoval ses nějak speciálně na tento závod?

Tenhle závod jsem si dal jako cíl už v říjnu, kdy jsem začal spolupracovat se svým nynějším trenérem Honzou Kubešem. Věděl jsem, že chci v této sezóně zkusit půlironmana a na to i většina mých tréninků cílila.

“Bramborová” medaile má často trochu příchuť zklamání, že to mohlo i “cinknout”. Co k tomu chybělo?

Medailové umístění mi podle mě uteklo už hned při plavání. Kdyby se mi podařilo vyplavat ve předu, tak si myslím že bych byl schopný se tam udržet a pak by rozhodl běh.

Kde to nejvíc bolelo? Jak jsi to překonal?

Nejvíce to bolelo od druhé poloviny 3. kola, kdy už nohy začínaly tuhnout a už toho měly dost, V hlavě jsem to ale ignoroval a jen doufal, že nedostanu křeč a budu schopný doběhnout až do cíle. Poslední okruh mi už přišel nekonečný, ale naštěstí mezera za mnou byla dost velká, takže jsem to mohl s klidnou hlavou doběhnout.

Atmosféra letošního ročníku Czechmana byla opět parádní. Jak jsi ji vnímal?

Atmosféra byla výborná. Nečekal jsem, že na závodu bude tolik fanoušků a s tím že jsem se poprvé držel na předních pozicích, tak to pro mě bylo až překvapení, jak mi lidi fandí. Organizace byla skvělá, občerstvovacích stanic bylo dostatek a v cíli bylo vše, co by si závodník mohl představit.

Jak dlouho se věnuješ triatlonu a jak ses k tomuto multisportu dostal?

K triatlonu mě přivedl můj taťka. Ve 13ti letech jsem přestal hrát vrcholově fotbal, jelikož mě to už omrzelo. Poté jsem se rok rozhodoval, zda zkusím jiný sport, a v tu dobu mi taťka představil triatlon, který v mládí také dělal. Začali jsem spolu trénovat a já se do tohohle sportu zamiloval. V té době byl taťka ještě lepší než já a vždy jsem ho bral jako svého rivala. Měl jsem to štěstí, že mě má rodina vždy podporovala v tom, co jsem dělal a s triatlonem to bylo stejné. Jezdili se mnou na všechny závody. Bez nich bych tento sport určitě dělat nemohl.

Nejprve jsem začal trénovat s Pepou Mužíčkem, který mi předal všechny základy do tohohle sportu a jeho cenné zkušenosti. Posunul mě především v plavání, se který jsem do té doby příliš zkušeností neměl. V tu dobu jsem jezdil závody za dorost, ale hned jsem věděl, že se mi bude lépe dařit v delších vzdálenostech. Pak mě ale postihl zánět v koleni a já ztratil chuť závodit a trénovat. Vynechal jsem sezónu a zjistil jsem, že mi triatlon chybí a v září se rozhodl jít do toho naplno. V tu dobu jsem se seznámil s Honzou Kubešem, který je můj nynější trenér. Na plavání dojíždím stále k Pepovi Mužíčkovi do TJ Bižutérie Jablonec. S Honzou jsem začal spolupracovat od října a zatím jsem přesvědčený, že lepšího trenéra jsem nemohl najít a výsledky tomu nasvědčují. Teď se cítím plný odhodlání a motivace a věřím, že s podporou, kterou mám jak od svých blízkých, tak od obou trenérů to dokážu dotáhnout až ke špičce.

Tradiční otázka na závěr. Jaký máš vzor a sen, spojený s triatlonem?

Můj sen je samozřejmě se jednou podívat na Hawaii. K bližším cílům však patří stát se ještě lepším a v příštím roce potrápit kluky na závodech o něco více.

Prvním vzorem je určitě můj taťka, který si před půl rokem odjel svůj první závod v celém Ironmanu. Jak jsem již zmínil, k tomuhle sportu mě přivedl a neskutečně mě v něm podporuje. Čerpám však motivaci i od různých světových a českých sportovců. Jedním z nich je například Štěpán Chroustovský (vícemistr světa v duatlonu), se kterým plavu v Jablonci. Předává mi své zkušenosti a motivaci v tom to také tak daleko dotáhnout.

Kde se letos ještě postavíš na startovní čáru?

Nyní se chytám na půlironmana v Nice, který se koná 25.6. Dále už jen plánuji start na zbylých českých pohárech, jako je Most a Pilman. Zbytek sezóny naplánovaný nemám, ale pokud se mi vyskytnou nějaké příležitosti, například na závody v zahraničí, jistě se jich chopím.