Cyklistiku jsem si užil a s výkonem jsem spokojený!Běh byl ovšem těžký kalibr. Říká Honza Tománek po MS v Lahti

Honzo, především ti gratuluji k získání titulu mistra světa v Lahti. Jaké jsou tvé pocity z místních tratí? Zvláště tě zajímá, jak hodnotíš svůj výkon, vzhledem k technické a kopcovité běžecké části. Muselo to s formulkou být obzvláště náročné.

Děkuji za gratulaci. Byl to boj, tentokrát ani ne se soupeři, protože jsem se v kategorii Handcycle z celého světa kvalifikoval jako jediný, ale potrápilo mě počasí a samozřejmě zmíněný běh. Když to vezmu popořadě, tak plavání bylo v klídku po rovině. Smích! Cyklistika byla hodně rozhoupaná, ale také pro handbike relativně rychlá. Od začátku cyklistiky jsem striktně držel stanovený výkon a snažil se nedostávat se do vyloženě červených čísel. Po několika kilometrech začalo pršet a déšť postupně přidával na intenzitě. Můj výkon byl vyrovnaný, koncentrace maximální. Cyklistiku jsem si užil a s výkonem jsem spokojený! Běh byl ovšem těžký kalibr. Dlouhý triatlon je sport primárně určený pro zdravé sportovce a na ty handicapované jsou kladené stejné nároky, což je dobře, ale profil a strmost výjezdů resp. výběhů byla v Lahti limitní. Za sucha to bylo jen těžké, ale za mokra jsem bojoval s přilnavostí hnacích obručí a speciálních rukavic. Musel jsem hodně improvizovat, abych dokázal dokončit. Na prudká stoupání jsem použil gumové rukavice na úklid a své ruce po dokončení bych vám nepřál vidět.

V současnosti český triatlon zaostává za světovým standardem, avšak v kategorii handbikerů je Česko na světové špičce. Zbyněk Švehla byl průkopníkem v této kategorii a nyní máme sportovce, kteří navazují na jeho úspěchy. Jaký je tvůj názor na úspěchy v těchto kategoriích?

Zbyněk jako první Evropan dokončil Ironman na Havaji a několik dalších let patřil ke světové špičce na dlouhé distanci, postupně začal závodit i Michal Šiška, který doposud drží česká rekord na Havaji a nyní přebírám štafetu já. Jako první Čech v historii jsem vybojoval cenné kovy na světovém poháru ITU v paratriatlonu a postupně se začal profilovat jen na dlouhý triatlon a letos se má sbírka mistrovských titulů v 70.3 IM rozrostla na čtyři tituly světového šampiona. Těžko říct, proč se nám tak daří. Myslím si, že je to z velké míry tím, že jsme všichni začínali v době, kdy se světový parasport teprve formoval. Všichni tři jsme se potkávali v rámci handcyclingu, plavání a později i triatlonu, ale dělali jsme to z vášně pro sport a měli chuť něco dokázat. Dnešní generace je podle mě trošku laxnější a nemá takový tah na branku. Sice je mi šestatřicet a z pohledu světové konkurence patřím k mladším závodníkům, nicméně zažil jsem začátky parasportu v Evropě před dvaceti lety a neustále mě baví posouvat se dál. A myslím, že kluci to měli stejně!

Alex Zanardi významně propaguje para-triatlon. Jeho výkon na IRONMAN ITALY je považován za jeden z vrcholů této kategorie. Jak vnímáš Alexe?

Alexe jsem poznal již před deseti lety v handcyclingu. Sportem vždy žil a v dlouhém triatlonu viděl další výzvu, kam se posunout. Zaznamenal několik dobrých výkonů, ale nikdy nebyl oficiálně v rámci triatlonu klasifikován v kategorii Handcycle, protože na kole klečel. Což nic nemění na tom, že se stal sportovní ikonou. Bohužel před dvěma lety v rámci propagačního závodu měl těžkou nehodu a od té doby vlastně nikdo neví, jak na tom Alex skutečně je. Jeho zdravotní stav je pravděpodobně velmi podobný osudu Michaela Schumachera.

Podívejme se zpětně na letošní sezónu. Zúčastnil jsi se řady závodů, včetně tradičního IRONMAN 70.3 Luxembourg. Také jsi startoval v IRONMAN Frankfurt a tvůj čas byl těsně pod 12 hodin. Jaké jsou tvé vzpomínky na závod v Německu?

Oba závody byly nesmírně náročné. V Lucembursku jsem jel kvalifikaci na Ironman World Championship Nice a po dlouhé době se potkal se Zbyňkem Švehlou na závodě, kterého jsem doposud nikdy neporazil. Nyní se mi to již s náskokem dvaceti minut podařilo a slot do Nice jsem získal. O 14 dní později jsem se po roce vrátil na Ironman Frankfurt, kde jsem chtěl zajet rychlý závod a spravit si chuť po loňském defektu, který mě výrazně zpomalil. Nakonec jsem letos zajel ještě pomaleji než loni s defektem, ale podmínky rychlým časům nepřály. Na cyklistice jsem zajel vyšší výkon než loni, ale můj čas byl o 30 minut pomalejší. Zkrátka větru neporučíš, ale svůj výkon jsem dokázal bez emocí hodnotit až asi za 2 týdny. Smích! Ve Frankfurtu jsem trpěl jako zvíře a bojoval s motivací ve větru vůbec dokončit.

Předpokládám, že po tom následovala příprava na mistrovství světa v IM 70.3 a nyní tě čeká účast na Mistrovství světa v IRONMANu, které se koná v Nice pro mužskou kategorii. Tratě v Nice, zejména cyklistická část, jsou pro svůj profil nesmírně náročné. Jak se připravuješ na tento závod?

Přesně tak! Po Frankfurtu jsem si dal 14 dní volnější režim a potom následovalo 4týdenní stupňovací období, které jasně směřovalo ke dvěma hlavním cílům letošního roku, Lahti a Nice. V Nice je celý Ironman hlavně o horské cyklistice, kde pojedu na hraně Cut-off. Přeci jen 2500 metrů převýšení s dominantním výjezdem dlouhým 21 km bude extrémní. Ve srovnání Nice a loňského šampionátu v St. George je celkové převýšení hodně podobné, ale v Nice jsou kopce delší, což pro handbike není výhoda. Velmi problematicky pošetřím síly a zejména to první stoupání bude boj o dokončení na Cut-off. Myslím si, že jakýkoli ironman by měl vycházet z dlouhodobé přípravy a postupně získané kondice. Z pohledu přípravy na Nice bylo specifické jaro, kdy jsem najížděl 6hodinové objemy a např. na Mallorce přejel celou Siera de Tramuntana z Port de Andrax do Port de Pollenca, takže věřím, že na hory jsem připravený!

V roce 2024 se mistrovství světa bude konat na Havaji, což je destinace, která ti v seznamu úspěchů dosud chybí. Můžeme tedy očekávat, že Jan Tománek se bude součástí?

Já trošku pragmaticky říkám, že Havaj je můj nevyhnutelný cíl! Nikdy jsem to neměl postaveno tak, že Havaj je všechno. Současně je to ale závod, kde to celé vzniklo a k tomu triatlonovému životu to prostě neodmyslitelně patří. V mém focusu je Havaj už dva roky. Dva roky kdy světový šampionát vystřídal jiné destinace, tak snad příští rok. Současně se na Havaj nemohu dívat jen jako na triatlonový cíl, protože eskalující finanční náročnost je dalším faktorem, který kalendář závodů ovlivňuje. A ruku na srdce, náklady na vrcholné podniky jsou zkrátka extrémní. Logicky mě napadá, jestli to za to ještě stojí, protože má účast na Havaji sebere z ročního budgetu stejný podíl jako celá sezóna v Evropě a udržet plnou profesionalitu je stále složitější.

Jaké závody tě ještě letos čekají a s jakou vizí vstoupíš to té následující?

Nyní je to Nice, to jsme řešili. A potom mám v plánu ještě 70.3 IM Greece, což bych rád spojil s relaxem a dovolenou, protože za poslední 2 roky to bylo hodně náročné. Nyní dotahuji několik vlastních projektů včetně obytné vestavby do dodávky, což ovlivní i mé další cíle. Po dvouleté pauze bych se rád v zimě  vrátil do bílé stopy a rád bych znovu absolvoval legendární Vasaloppet 90, zvlášť když se na jaře pojede jubilejní 100 ročník. V předběžných plánech na triatlonovou sezónu jsou to pak oba šampionáty Ironman World Championship Kona, Hawaii a 70.3 Ironman World Championship Taupo, New Zeland, ale jak jsem již zmiňoval, záleží to na více faktorech