247 km za šest dní. Přes den 45 stupňů, v noci skoro nula. Písek, kamení, nedozírná rovina i skalnatá horská sedla. Tak vypadal jejich itinerář.

Tříčlenný tým finační skupiny GE Money cestoval na nejtěžší běžecký závod planety Marathon des Sables za sportovní výzvou, dobrodružstvím i charitou. Díky účasti získává statisíce korun na projekt Klokánek Fondu ohrožených dětí.

„Vzal jsem si dovolenou, ale byla to tvrdá práce,“ řekl včera po návratu Charles Coode, šéf týmu, bývalý pilot helikoptéry a důstojník britské armády v Austrálii a Papui-Nové Guineji.
Nejhorší zážitek? „Každý večer fronta před lékařským stanem, kde se odřezávali puchýře a zalévali jódem.“

Závod založil před deseti lety francouzský novinář Patrick Bauer poté, co sám překonal nehostinnou pustinu. Letos se účastnilo na osm stovek běžců-dobrodruhů. „Poznali jsme plno zajímavých lidí z celého světa,“ vypráví Petr Soukal, další člen výpravy. „U večeře se vyprávělo: Už jsi byl na Everestu? Ne, já jedu na severní pól...“

Každý den ráno v šest domorodí Berbeři začali bourat a sklízet stany účastníků. V devět se vyráželo na trať, pouť trvala i deset hodin. „Na jaře jsem nemohl trénovat a jen chodil pěšky do práce a z práce. To byla ta nejlepší příprava,“ vypráví Coode.

Startovné za družstvo činí 2800 eur, asi 85 000 korun. Obsahuje i letenku z Paříže do pouště, večerní přístup na internet - a vodu na občerstvení. „Denně jsme vypili až patnáct litrů. Pár dní ji nechci ani vidět,“ otřepe se Soukal. Každý večer si dal za odměnu proužek sušeného masa. „Po celém dni na ionťácích a gelech jsem sladké už ani nemohl vidět.“

Každý účastník si nesl na zádech patnáctikilový vak se spacákem, vařičem, jídlem a vodou. Vítězný marocký ultramaratonec Lahcen Ahansal zvládl trať za necelých dvacet hodin, poutníci z Čech se s ní prali čtyřicet až padesát hodin. A to skončili na konci druhé třetiny pole. „Nejlepší člen týmu Dán Casper doběhl jako nejlepší blonďák závodu 22.,“ chválí ho oba.
Prvním pravým Čechem byl 356. samotář Roman Hvězda. Celebritou podniku se stal slepý francouzský běžec. „Ani on nevzdal. Duch závodu by mu to nedovolil,“ oceňuje ho Soukal.
A co si přivezli na památku? „Velbloudí sedlo od kočovných Tuaregů,“ říká Coode. „Posadím se v obýváku, natáhnu si na něj nohy a vzpomínám na ty puchýře...“