Mám za sebou první aténský triatlon.
Ráno vesla, po obědě cyklistické časovky a večer, sic (!) tenis!
Kvadriatlon s vloženou ženskou pistolnicí jsem odmítl.
Trať vedla ze Schinias přes Vouliagmeni až do olympijského srdce v areálu OAKA na severu Atén.

Vstával jsem před šestou, nacestoval desítky kiláků. Občerstvovačky na trati moc nefungovaly, stihl jsem jen frapé a prefabrikovaný tvarohový koláč z listového těsta, k tomu pár lahví vody.

Vyčerpán, s mlhou před očima, jsem padnul před půlnocí na postel. A jako večerníček si pustil pražský fotbal Česko - Řecko.

Tohle je jedna z typických tváří olympiády. Kočujete městem po sportovištích, bavíte se s lidmi, těšíte se na oblíbené, ochutnáváte nepoznané.

Pár kontrolních otázek: Jak to, že veslařům nafouká vítr do zad? Na kolik ran je finále v ženské libovolné pistoli? A hraje se v tenisovém trunaji extra mač o bronz?
Jen si to hezky najděte, já musel taky.

Jak jsem si medil, když jsem si mohl s Ladou Kozlíkovou a Michal Hrazdírou pokecat o profilech, tepovce a průměrech, jak "šli na kaši" nebo "domrtva".

Ale baví mě to. Všechno. Nikdy si jindy sporty takhle špičkově neužijete tolik jako na olympiádě. I když to je někdy ironmanská záležitost.

PS: Dneska jsem měl jít házet se svalnatou Věrkou diskem. Ale ona nemůže... No tak večer půjdu na beach (volejbal).