Soudě podle řeckého způsobu fandění jsme viděli normální závod. Hulákali jen oranžoví "tulipáni" - však jim za to australský šampion Thorpeedo taky poděkoval. Asi zavzpomínal na Sydney před čtyřmi roky. Tam plavání obsadilo určitě medailovou pozici zájmu fanoušků.

A tady? Už v sobotu jsem se doklopýtal do Aquatic centra. Viděl dva svěťáky, žraloka z Baltimoru Phelpse a ženské kraulařské štafety, prostě paráda. Hlediště pro 11 000 diváků plné nebylo.

Řekové jako by ani nedokázali rozpoznat, čeho se stali svědky.
"Jsou to duraci, chodí jen na fotbal a tam řáděj, že je musejí zavírat do klecí," řekl mi Voloďa, Ukrajinec, který bydlí v bytě na Atice nade mnou a žije tady už jedenáct let. "Řeky uvidíš na fotbale i na pánském basketu, jinde budou jen cizinci," dodal.
Má pravdu. Olympijská sportoviště zívají prázdnotou. Zahraniční fanoušci kapacity nenaplní. Řekové sami mají dost starostí s tím, aby je tam jako dobrovolníci v ulicích včas nadirigovali. "Na otázku kudy? mi ale včera dva chlapíci s krčením ramen odpověděli: Nevíme, my jsme z Kypru..."

Ale co. Hry se vrátily domů, jak hlásají aténské slogany.
Jen aby se tam necítily jako vyspělý synek, který se po letech vrátil za rodiči do vesnické chalupy.