Proč se právě „Velký kanár“ stává nejvyhledávanější jarní klasikou?

1) Ideální počasí. Teplota do 25 stupňů a vánek od moře. Můžete se povalovat na pláži a není vám zima. Můžete sportovat a není vám vedro.

2) Perfektní silnice i v odlehlých horách + neuvěřitelně ohleduplní řidiči. I v úzké přecpané pasáži trpělivě brzdí za vámi a často předjedou až na váš pokyn.

3) Báječné profily tratí i podmínky. Najdete roviny i kopce. V hotelových areálech pak dostatek kvalitního jídla i rehabilitaci u bazénů, vířivek či na masérských stolech.

Guanč byl z Liberce?
Ideální zatěžkávací zkouškou je malý západní okruh přes Mogan. Asi 70 kilometrů, v klidu okolo tří hodin, vystoupáte do zhruba 1000 metrů nad mořem.
Po uhnutí z pobřeží potkáte v Los Navarros molinu, tradiční větrný mlýn ze 17. století. Pak hlídejte ceduli s odbočkou na El Baranquillo. Zpočátku šotolinová silnička za závorou vás může zneklidnit, ale brzy si zvyknete. Jako had se vine stěnou nahoru, brzy můžete počítat míjená vegetační pásma. Asi po osmi kilometrech, těsně pod vrcholem, se ale kus nové silnice sesul. Nezbývá než vzít kolo na ramena a mezi kameny jako kamzík vyšplhat pár metrů. Auta neprojedou, i když - možná že doteď už stihly buldozery propadlinu opravit. Nahoře vás ochladí čerstvé povětří i pohledy na plochy malých přehrad, zachycujících vodu pro sušší partie ostrova. Můžete se spustit rovnou dolů, nebo si ještě na chvíli prodloužit vysokohorský pobyt. Ovšem za cenu drsného kamenitého terénu před Soriou. Musí se přejít pěšky.

Z horského stavení tady vyšel mohutný chlapík s rozčepýřenou blonďatou hřívou. Vypadá jako potomek Guančů, tajemných původních obyvatel, vyvražděných španělskými conquistadory. Žili tu už před 3000 lety a připluli možná na vikingských lodích. „Jak se máte,“ haleká česky. Říkají mu Hrášek, pochází od Liberce a živí se tu stavebními úpravami jeskyní na luxusní domy. „Je tu nádherně, moc toho nepotřebuju, uživím se hravě,“ vypráví.

Do El Baranquilla stojíte na brzdách, až chytají křeče do rukou. Teprve poté si užijete pozvolný sjezd k pobřeží, po cyklisticky nejfrekventovanější komunikaci ostrova do Arguineguinu.

Vydržte pak ještě dvacítku po pobřeží do malebného Puerto de Mogan. Téhle zapomenuté výspě se říká kanárské Benátky. A v uličce Pasade de los Pascaderos narazíte na Bohemia bar. „Pojďte na pivo,“ láká ze dveří blonďatá Mirka.

V bývalém přístavním skladišti kvílí z reproduktorů James Brown, čepuje se Plzeň a - vyzvou vás na zápas ve stolním tenise. „Býváme tu až do rána,“ říká majitelka. To je život, pomyslíte si po druhém půllitru. „Někdy až moc klidný. Plno mladých tady bere drogy, protože mají bohaté rodiče, ale nevědí, co dělat,“ pokrčí rameny Češka.

Zpátky do hotelu se dá jet lodí (zastávky Arguineguin a Playa del Ingles), nebo autobusem - modrá pobřežní linka jezdí zdarma i po půlnoci. Cesta kolem ostrova do 24 hodin. Objet ostrov dokola se zvládne za den. Ale pozor, bude to štreka, 200 km, aspoň osm hodin. A moc cestou neodpočívejte, nebo vám ztuhnou nohy a už neroztočíte pedály.

Zkuste to po směru hodinových ručiček se startem na jižním cípu, u písečných dun na Playa del Inglés v Maspalomas. Vypadá to tu jako na poušti - ale písek nepřivály pasáty ze Sahary, která leží jen 100 km odsud, vytvořil ho mořský příboj z maličkých korálů. Projížďku na velbloudech nechte na den volna.

Silnice se tu vine podél pobřeží nahoru dolů mnoha zatáčkami. Ve skalnatých zátokách jsou do stěn nad plážemi zakousnuty hotelové komplexy s bazény. Mimochedem - k bydlení doporučuji klidnější kouty typu Playa del Cura. Na ostrově žije asi 700 000 obyvatel, ale do roka se tu vystřídá skoro třikrát tolik turistů. Po deseti kilometrech začneme stoupat do vnitrozemí, směr Mogan. Za chvíli jsou tu kopce, ba přímo krpály. Prudký sjezd do San Nicolasu a už vidíte další stěnu před sebou. Na šedesáti kilometrech zdoláte 2200 výškových metrů. Odměna? Šlapete po vrstevnici ve skále, slunce do vás pere. Ale v pozadí nádherných panoramat ochlazuje pohled na bílý vrcholek na sousedním ostrově Tenerife. Pico de Teide je s 3718 metry nejvyšší vrchol celého Španělska. „Zrovna odtamtud vyjížděl parník. Ale v Agaete jsme byli dřív než on,“ vypráví Martin Dvořák, trenér přípravného kempu
triatlonistů z pražského sportovního gymnázia. Na severním pobřeží hledejte Arucas a přes něj se vyhněte hlavnímu městu Las Palmas. Není čas se motat starobylým centrem a hledat dům Kryštofa Kolumba, který tu nabíral síly a zásoby cestou do Ameriky. Až příště. Zbývá skoro polovina trasy.

Východ už takovou pastvu pro oči nenabízí. Mnozí už stejně moc nevnímají. Možná zaujmou obrovité vrtule pohánějící větrné elektrárny, nebo surfařské pláže. Většinou se dá chytit vítr do zad a po kousku dálnice, jemuž se nevyhnete, svištět až šedesátkou. A to už se zase blíží Maspalomas. Ve vířícím kotli dovolenkářského  průmyslu, který Kanáry zaplavil koncem šedesátých let a po pádu Frankova režimu, určitě najdete místo, kde vás napojí a nakrmí a dovolí spočinout v bazénu... Moře zůstává vinou Mexického proudu studené, nyní okolo 17 stupňů. Na vrchol Studny sněhu Sopečný horský masív leží uprostřed ostrova. „Houpavé silnice, nádherné pohledy po krajině, žádné brutální kopce,“ rozplývá se Jan Wainer, mistr republiky v dlouhém triatlonu, který na Gran Canarii za šest týdnů najezdil 3300 kilometrů. Myšleno až nahoře, nejdřív se tam musíte dostat. A pak se třeba sklouznout do severních kopců do listnatých lesů. "Jako doma, žádný kaktusy." Pochvaluje i servis cyklistických prodejen. "Jsou ochotní, když něco nemají, zavolají vedle a přivezou to. My jsme takhle opravovali prasklou vidlici."

I Honza Wainer potvrdí, že na vrcholu Pico de las Nievas (1949 metrů), zvaného Studna sněhu, občas padne sníh, nebo se aspoň topí v cárech mlhy. Jak nahoru? Z Maspalomas kaňonem přes Fatagu je cesta delší, ale mnohem zajímavější a mírnější. Nezapomeňte na posvátnou skálu Roque Nuoblo. Druhou cestou od letiště sice poznáte městečko Aguimes s monumentálním chrámem a malebnými uličkami, ale pak se nadřete. Ani nejlehčí převody po čase nestačí. A věčně 45% stoupání je tak vražedně fádní...Právě v jižní části najdete i výborné terény pro horská kola. Ale při kvalitě silnic to je zbytečné. Dostanete se všude. V nejvyšší zalesněné části pak najdete v terénu i značené turistické cesty pro pěší. Kochejte se! Právě teď všechno kvete. Ve stabilním podnebí přežilo 1800 druhů středomořských rostlin, mnohé z nich jen tady. V nižších oázách třeba palmu kanárskou s datlemi, pak strom dračinec, co vypadá jako americký Joshua tree. Výš borovici kanárskou, jejíž jehlice mají až 40 centimetrů. A všude kolem nádherné fialovorůžové květy keře zvaného erysium scoparium. K tomu orchideje, stovky druhů ptáků a motýlů.

Podle Platóna jsou Kanárské ostrovy pozůstatkem bájné Atlantidy. Podle Ptolemaia byly koncem světa. Ale už od časů guančského boha Abory jim říkaly Šťastné ostrovy. Před cestou domů se stavte ještě v české hospodě Monte Bianco - Bílá hora. Roubenou chalupu jako odněkud z Jeseníků nemůžete mezi Carrizalem a Ingeniem, jen pár kilometrů od letiště, minout. Vlastní ji dva čtyřicátníci ze Šumperka. Fotografie na stěně svědčí o tom, že jejich kvasnicové pivo tady ochutnal i Václav Havel. Teď už si ho zasloužíte také.

Jak se tam dostat?
Samostatné letenky stojí obvykle od 8000 korun, občas trefíte i výjimečnou cenu 30 eur. Let Praha - Gran Canaria trvá čtyři a půl hodiny. Nejméně starostí znamená celý zájezd od cestovní kanceláře. Například osm dní (sobota až sobota) od Fischera koncem března v tříhvězdičkovém hotelu s all inclusive, tj. třikrát denně jídlo u švédských stolů i nápoje včetně kávy a alkoholu po celý den, vyšlo na přibližně 14000 Kč. Za přepravu kola, lehce sbaleného v krabici, připlatíte asi 1800 Kč. Z letiště do hotelu vás dopraví autobusem. Celodenní výlet půjčeným autem vyjde i s benzínem na 45 eur.

Tomáš Nohejl, autor článku

Kamila Bulířová