Horská příprava ironmana

Že trialonisté nejsou žádná ořezávátka, potvrdili druhým místem v závodě dvojic i bratři Franckeové. I já jsem se úspěšně dostal do cíle Horské výzvy se svým parťákem Jardou na 86. místě po 18 hodinách a 15 minutách. Byť jsem si během závodu říkal, že Petra Vabrouška požádám o rozhovor, neměl jsem na to po doběhu už „morál“, a tak jsem se Petra oslovil po závodě mailem.

 Petře, jak se citíš dva dny po extrémním závodě v Jeseníkách? Co na to nohy a především kotníky? Brodit se hlubokým sněhem 11 hodin, to už je pořádný trénink stabilizačního systému J

 Cítím se velmi dobře. Na rozdíl od Beskydské 7, po které jsem nemohl týden chodit, tady jsem necítil žádnou únavu ani v cíli závodu, jen nevyspání. Seběhy po měkkém sněhu byly v pohodě a brodění hlubokým sněhem nepřináší žádné otřesy… Druhý den jsem si zašlapal 2 hodiny na trenažeru při ledování Štybarovy spanilé jízdy na Paris-Roubaix a watty i tepy odpovídaly běžným hodnotám.

 Lze vůbec porovnat Horskou výzvu v Jeseníkách nebo i Beskydskou sedmičku, kterou jsi běžel v loňském roce s nějakým Ironamanem?

 Horská výzva byla jen o 2 hodiny kratší, ale díky povrchu mnohem pohotovější. Na Beskydské sedmičce byly prudké „bržděné seběhy – něco, co jsem nikdy předtím nezkusil. Stehna jsem měl zničená už po prvních 3 hodinách. Až do Ironmana v Indonésii další víkend, jsem měl problémy chodit ze schodů. Na Beskydské nás navíc sabotáž značení svedla z trati, což nás stálo asi 7km a 35 minut běhu navíc. Tady jsme start zmeškali jen o 8 minut a to se nakonec podařilo celkem brzy dohnat.

 Triatlony asi běžně neabsolvuješ s trekingovými holemi. Jak Ti to s nimi běželo? Pomohly Ti?

 Hůlky jsem poprvé vyzkoušel loni na Beskydské a teď jsem s nimi dal i pár tréninků v týdnu před Horskou. Bez nich si to moc představit nedovedu. Do kopce poskytují skvělou oporu z kopce pomůžou se stabilitou. Jen jsem si ještě nezvykl na vymačkávání poutek, takže s nimi třeba při pití občas trochu šermuji…

 Kde Ti bylo na trati nejhůř, prodělal jsi nějakou zásadní krizi? 

Asi ze začátku, kdy to vypadalo, že se hlubokým sněhem neprokoušeme přes nekonečný singletrack dopředu. Přebíhání hlubokým sněhem dost vyčerpávalo. Pak už se to do cíle jen lepšilo a úplně nejlíp jsem se cítil na cílové sjezdovce, kterou už jsme si mohli vychutnat na pohodu.

 Jak dlouho a jakým způsobem regeneruješ po takovém extrémním výkonu? Co Ti nejvíce pomáhá na bolavé svaly, především nohou. 

Pokud jsou nohy hodně rozbité, beru si i na noc stehenní návleky (v případě lýtek lýtkové). Pomůže i dobrá masáž (snažím se o jednu týdně). Výborné je I obyčejné vyplavání. Základem je ale psychická pohoda a dobrá strava.

 Stihli jste si něco se Zbyňkem Cyprou za těch 11 hodin popvídat nebo jste převážnou část závodu mlčeli a jen makali? Já jsem toho s Jardou s přibývající únavou a kilometry v nohách moc nenamluvil.

 Mluvili jsme oba prakticky nepřetržitě, občas došlo i na zpěv. Soupeře jsme tím možná trochu deptali (úmysl v tom ale nebyl), ale nám to tak rychleji uteklo. Mezi oběma závody jsme se prakticky neviděli, takže bylo pořád o čem mluvit. Zbyněk má tuny zkušeností z podobných závodů, já mu zase předávám zkušenosti z Ironmanů (oba typy závodů mají společného víc, než jen časovou náročnost).

 Petře, díky za Tvoje odpovědi a přeji hodně štěstí na Tvých dalších závodech, včetně toho nejbližšího v JAR! (rozhovor se uskutečnil ještě před závodem v JAR)

 Výsledky závodu jsou na webu Horské výzvy(http://horskavyzva.cz/) a závod očima přímého účastníka je popsán na blogu http://horskavyzva1.blogspot.cz/ (http://horskavyzva1.blogspot.cz/) .

Tomáš Bičík, 9. dubna 2013 tomas@tobi.cz