Naše dobrodružství začalo v den státního svátku ve čtvrtek 28.října v 5.00 hodin ráno na letišti Ruzyni. Cesta trvala celý den. Nejprve hodinový let do Frankfurtu, zde sedm hodin čekání a nakonec 6 hodin v letadle do místa cíle.Únavu z cestování však vystřídalo nadšení. Ocitli jsme se v jiném světě. Do země mířilo velké množství cizinců. Většina z nich byli Indové, kteří zde vykonávají většinu práce (taxikáři, uklízeči nebo otvírači dveří před hotelem). Po kontrole očním skenerem, s razítkem v pase jsme se konečně vyhrnuli ven. Příjemně klimatizovanou letištní halu vystřídal vlhký teplý vzduch. Bylo deset hodin večer a teploměr ukazoval 34ºC. Teplotní šoky byly v Dubaji na denním pořádku. Do taxíku 22ºC, venku 40 ºC, hotel 22 ºC … a stále dokola. Tolik kilometrů kolik jsem tady v taxíku najezdila, jsem nenajela za celý svůj život. Koupit si lístek na metro se prostě nevyplatí, nafta je tu levnější než voda.

Abych se vůbec dostala k samotnému závodu. V podstatě jsem si ani nedokázala představit, že by se v takovém horku dalo sportovat, natož to závodit. Teplota moře by se dala přirovnat k teplotě vody ve vířivce. Podmínky byly však pro všechny stejné. Pořadatelé naštěstí naplánovali start na pozdější odpoledne, když už nemělo sluníčko takovou sílu. Pro nás triatlonisty byl ani ne 14 minut trvající závod doslova sprintem. První vyběhli na trať Vojta s Petrem. Úvodní patnáctka nic nerozhodla, teprve ve vodě se ukázalo, kdo na to má. Péťa se s lehkostí proplaval do čela závodu a v závěrečném běhu už ho dokázal předběhnout pouze francouzský specialista. Vojta skončil na šestém místě. Já jsem se obávala prvního běhu, který jsem musela absolvovat v plavecké čepičce. Jejím nandáváním bych se během tak krátkého závodu zbytečně zdržovala. Ale když je horko, tak je horko a je jedno, jestli máte ještě něco na hlavě. Moje taktika byla – v úvodu si hlídat čelo a pak všem uplavat. Závěrečný běh už jsem si mohla užít s pocitem, že si běžím pro titul mistryně světa. Ihned po závodě si mě odchytli antidopingoví komisaři, takže jsem bohužel Lukášův start neviděla. Po třech hodinách strávených na kontrole jsem se teprve dozvěděla, že se stal vícemistrem. Závěrčné vyhlášení se konalo v luxusním hotelu La Meridien, kde na nás čekaly rozmanité druhy salátů, hlavních jídel, desertů a čokoládová fontána.

Celý výlet do emirátů proběhl bez komplikací. Bylo o nás výborně postaráno. Viděli jsme nejluxusnější hotel Burj al Arab, vystoupali jsme na nejvyšší budovu světa Kalifu a ztrávili 2 hodiny u tančící fontány.
Děkuji klukům za milou společnost a modernímu pětiboji za to, že mi umožnili podívat se do Dubaje. Bylo to nádherné zakončení sezóny.

Petra Kuříková

Hodnocení: