V práci vidím věci, které bych nepřál vidět ani největším soupeřům, říká Honza Wainer
Čtvrté místo z Krušnomana a bronz na Czechmanovi. Letos se daří. Jak hodnotíš své výkony?
S formou jsem zatím spokojený. Trochu mi nahrálo i počasí, protože nemám rád vedro. I když v Poděbradech a na Czechmanovi to už bylo trochu moc, tak pro mě stále lepší, než nějaké větší vedro. Po Krušnomanovi jsem byl trochu zklamaný, když mi na třetí místo chybělo asi 10 vteřin, a to v tak těžkém závodě naštve. Czechmana jsem si užil, protože se mi celý závod jelo bez problémů a neměl jsem žádnou krizi. Vzhledem k tomu, že mě porazili pouze dva nejlepší českoslovenští ironmani, tak beru bronz téměř jako vítězství.
Vloni se ti výsledkově na závodech tolik nedařilo. V čem vidíš příčinu?
Loňskou sezonu hodnotím jako sezonu „promaroděnou“. Přes zimu jsem měl třikrát docela těžkou angínu, pak problémy s lýtkovým svalem, kvůli kterému jsem musel sezonu předčasně ukončit. Jel jsem pouhých pět závodů, takže jsem stihl jen desáté místo na Czechmanovi, páté místo na ČP v Račicích a pak vítězství v závodě Tritour v Předboji. Tam jsem se ale opět zranil a tak jsem to pro ten rok zabalil. Zkoušel jsem to rozjet ještě na triatlonu v Tálíně, ale už to nešlo.
Před pár lety jsi jezdil za pražský Triexpert, pak za domácí Team Louny a letos si píšeš do klubové příslušnosti OMT Pardubice. To není v triatlonových kruzích úplně obvyklé, co se stalo?
Poslední čtyři roky jsem závodil za domácí Team Louny, jenomže to není triatlonový oddíl, ale jen cyklistický. Za Triexpert jsem byl veden už jen papírově. Pak se Triexpert změnil na Leffi team a já jsem s tímto týmem již pokračovat nechtěl, protože jsem chtěl závodit už jen za Louny. Pak se mi ale povedly první závody a tak jsem chtěl být opět v nějakém triatlonovém týmu. A protože se dobře znám s klukama z Pardubic, tak jsem se vetřel mezi ně. Podmínky jsem vůbec neřešil a v mém věku a fázi kariéry už stejně nehrají žádnou roli. Zároveň bych chtěl zpětně poděkovat Triexpert týmu, protože ty dva roky, co jsem za ně naplno závodil (2007, 2008) jsem měl dobré podmínky a skvělé materiální vybavení, které z části dodnes používám.
Profesí jsi policista. Umíš si přizpůsobit pracovní dobu tréninku? Máš podporu ze strany vedení a kolegů?
Dělám v Lounech na dopravních nehodách, kde střídáme denní s nočními službami, často máme i 24 hodinové služby. Když si vezmu, že nemám problém trénovat před noční nebo po noční, mám v měsíci kolem 22 dnů na trénink, takže to je v pohodě. Navíc v práci občas vidím věci, které bych nepřál vidět ani mým největším soupeřům, a tak dlouhá vyjížďka na kole nebo dlouhý běh po práci je skvělá relaxace a uvolnění. Vedení v práci mě podporuje a vychází vstříc. Když mám závody, není problém si šichtu s někým prohodit.
Kromě pracovních ti přibyly i povinnosti rodinné, jsi dvojnásobným otcem. Fandí ti dcerky? Jezdí s tebou po víkendových závodech?
Když jsem doma, hodím ráno holky přes ulici do školky a do 14 - 15 hodin si můžu dělat, co chci. Máme i skvělé babičky, které pohlídají, kdykoliv je potřeba. Bez rodiny už bych nezávodil. Maximálně mě podporují a motivují. A když holky nejedou se mnou na závody a já jim nepřivezu medaili, tak je zle. Naštěstí skoro všude dávají i medaile finišerské, tak je trochu jednodušší je uspokojit. Řekl bych, že mě ještě nikdy nebavilo závodit tak jako letos. Navíc si myslím, že hlavně v dnešní době je důležitě, aby děti vyrůstaly ve sportovním prostředí, a aby sport braly jako běžnou součást života.
Nabízí se otázka, jestli letos přesedláš z „půlky“ na celou ironmanskou porci.Na
Ironmana se nechystám. Neujel bych 180 km na kole. Já to mám vypočítané na
těch 90 km a i tak mám většinou v závěru problémy. Letos se ještě
chystám na jeden střeďák do Rakouska (Trummer Triathlon nebo Litschau) a
potom na MČR v půlce ve Žďáru nad Sázavou, kde bych chtěl mít po Czechmanovi
druhý vrchol sezóny. Na Pilmanovi se mi vždy dařilo, vyhrál jsem tam
v roce 2004 a 2005. V roce 2002, kdy jsem byl druhý za Honzou
Strangmüllerem, jsem se navíc rozhodl pro střední triatlon, který od té doby
preferuji. Chtěl bych se tam tedy po letech vrátit a navázat na
předešlé výsledky. A sezonu zakončím asi na příbramském duatlonu.
Jsi jedním z triatlonových „matadorů“ u nás. Kolik let už se tomuto sportu věnuješ? Vzpomeneš si na své začátky?
První závod jsem jel v roce 1996, ČP v dlouhém triatlonu v Teplicích. Plnou sezónu jsem pak jel v roce 1997. Jezdil jsem tehdy olympijský triatlon, a protože jsem k triatlonu přešel z basketu a neuměl moc plavat, dostával jsem hrozné nakládačky ve vodě. Když jsem byl kolem 30. místa, byl to úspěch. Na začátky se zapomenout nedá. Jezdil jsem za Loko Beroun, kde jsem byl v jednom mančaftu s Dušanem Tomčem a špičkovým veteránem Mírou Hromkem a postupně se zlepšoval. Ve světové špičce byli Ospalý, Krňávek, Řehula a Vabroušek. Teď je 16 let pryč, já jsem za zenitem a tihle borci jsou v té špičce pořád. Neuvěřitelné, obdivuhodné a já hluboce smekám.
Který ze svých triatlonových úspěchů stavíš nejvýš?
Výzvou pro mě byl vždy Ironman. Jel jsem ho v roce 2002 v Benešově, protože mi tenkrát šlo o celkové pořadí v Českém poháru a pak v roce 2008 na Lipně, kdy to byl nominační závod na ME v dlouhém triatlonu. Takže nikdy dobrovolně a pro zábavu. Vždy nás čekalo těžké kopcovité kolo a já před závodem hrůzou nespal. Ale v obou případech jsem dokončil. V Benešově jsem byl 10. za 10:04, a na Lipně 2. za Honzou Řehulou za 9:29. Za největší úspěch považuji titul mistra ČR v roce 2005, protože jsem tam porazil Petra Vabrouška, který mi ten závod nedal zadarmo. Dalším úspěchem bylo 11. místo z MS v dlouhém triatlonu ve Fredericii, kde se ten rok sešla vynikající konkurence a já tam získal dost cenných skalpů. Dále si cením vítězství na mistrovství Belgie ve středním triatlonu 2007 v Eupenu, vítězství na Algeau Classic 2008, vítězství na Halfironman Bad-Bodentaich 2010 a vůbec všech závodů, kde jsem porazil, nebo alespoň trochu potrápil Petra Vabrouška, ke kterému jsem vždy choval a chovám velký obdiv a respekt.
Jaký tuzemský (zahraniční) závod máš nejvíc v oblibě?
U nás je to jasné, nejraději mám Krušnomana a Czechmana. Krušnoman je šílený, během závodu si nadávám, proč tam pořád jezdím, hlavně když je zima a prší. A cestou domů si říkám, že mě tam Tomáš Langammer už nikdy neuvidí, ale po týdnu, kdy už můžu zase chodit, přemýšlím, jak tam opět za rok pojedu. Také chleba se sádlem v cíli nemá, co se týče občerstvení po závodě, ve světě konkurenci. A Czechman je český závod č. 1 v hezkém prostředí a se skvělou organizací. V cizině se mi moc líbilo v Immenstadtu na Allgäu Classic v německých Alpách. Těžký závod v překrásném prostředí a hlavně jsem tam byl v roce 2006 druhý a v roce 2008 jsem vyhrál, takže mám moc hezkých vzpomínek.