WINTERMAN Xtreme Triathlon přinesl souboj Vabrouška s Jílkem, kouče a bývalého svěřence

19.10.2017 -
Zatímco se na opačné polokouli světoví triatlonisti smažili na havajské Alii Drive, v desetistupňové vodě Labe začínal třetí ročník nejtěžšího triatlonového závodu u nás - WINTERMAN. O vítězství svedli souboj Petr Vabroušek s Davidem Jílkem. S nástrahami závodu se lépe popasoval David, byl nejrychlejší ve všech disciplínách a na Ještědu se v traťovém rekordu mohl radovat z premiérového vítězství. Jak závod prožili oba protagonisté, si můžete přečíst v našem dvojrozhovoru.

Jak sis užil letošní ročník extrémního WINTERMANA?

David: Úžasně. Celý závod je veden krásnou přírodou a díky počasí, které nám vyšlo na jedničku to nemělo chybu. 

Petr: Díky celodennímu stíhání Davida Jílka jsem si to užil nejvíce ze všech ročníků. I když to nakonec nevyšlo, tak doběh na prosluněný Ještěd byl fantastický. 

Závod je považovaný za jeden z nejnáročnějších triatlonů, zvlášť kvůli studené vodě, nevyzpytatelnému počasí a velkému převýšení na tratích kola i běhu. Jak ses připravoval? 

David: Chystal jsem se trošku zodpovědněji, než na jiné závody. Hlavně proto, že mi obecně nedělá moc dobře zima. Takže jsem se díky tomu donutil k náznakům otužování - chodil jsem vždy po plaveckém tréninku zpočátku jen vydržet do venkovního bazénu (14 st) a později už i plavat. V týdnu před závodem jsem pak vyzkoušel specialitu v podobě plavání ve dvou neoprenech a potápěčské kukle, takže jsem se v 10st Labi nakonec docela vařil..Kolo jsem se snažil najíždět v kopcích a to ve všech intenzitách - což je pro mě poměrně snadné - mám cca 30 min na kole pod Dlouhé stráně a Červenohorské sedlo. Většinu běžeckých tréninků odběhám v lese, takže jsem jen občas vybíral kopcovatější terén... 

Petr: Hodně jsem se otužoval a na kole přidal v tréninku kopců. Ale to vlastně platilo i v předešlých ročnících. 


Jak se pro tebe závod od startu v Labi do cíle na Ještědu vyvíjel? 

David: Jak jsem již psal - v mém takřka hermeticky uzavřeném obleku ze dvou neoprenu a potápěčské kukly mi bylo opravdu horko. Další pozitivum bylo to, že jsem skoro půlkou těla byl nad hladinou a nohama jsem kopal skoro ve vzduchu. Vzhledem k tomu, že se posunul start o hodinu, tak v půlce plavecké části už bylo šero a orientace byla poměrně snadná. Z vody jsem vylézal jako první, ale zdržel se o něco déle v depu. Volil jsem variantu plavat v plavkách a pak se obléct do suchého cyklo oblečení. Na kolo jsem vyjížděl jako druhý za Tomem Rackem a na pár prvních kilometrech jsem se dostal na první místo. Pak jsem si jen kontroloval rozestupy na Petra, které se v průběhu cyklistiky lehce navyšovaly. Na běh jsem vybíhal s náskokem cca 6 minut. Po prvním kilometru jsem přehlédnul značku a lehce si zaběhl. Na první desítce to bylo stále kolem 6 minut. Na půlmaratonu tuším kolem osmi, na 35.km to bylo stále kolem 7 minut a vzhledem k tomu, že už to bylo stále do kopce, tak jsem začal pomalu věřit ve vítězství. Poslední kilometr s tátou jsme tak mohli v klidu doklusat/dojít a užít si tak Ještěd a úžasnou atmosféru. 

Petr: V plavání jsem se zpočátku cítil velmi komfortně a užíval jsem si ho. V posledních 20 minutách jsem ale začal hodně mrznout a tento pocit mě bohužel neopustil i po celou první hodinu cyklistiky. Zásadní problém nastal v tom, že jsem snídal jako obvykle 2,5 hod před startem, ale ten se neplánovaně posunul o další 1,5 hod (kvůli husté mlze). A na lodi už jsem žádné jídlo neměl. Vodu jsem tedy opouštěl 5 hodin po posledním příjmu energie, a proto jsem se v tu chvíli zřejmě klepal jak osika. Další chyba byla nepřevléct se do suchého oblečení. Věřil jsem teplé a slunečné předpovědi a předpokládal, že mlha bude jen u Labe a za prvním kopcem čeká slunce, kde uschnu a zahřeju se. Bohužel jsem zůstal promrzlý skoro do poloviny cyklistiky. V tu chvíli už jsem na Davida ztrácel téměř 10 minut. Na slunci jsem zrychlil a stáhl to na 6 minut. Nicméně se pak až do konce závodu náš rozestup stále pohyboval kolem 7 minut a David nepolevil. Poslední 3km na Ještěd už jsem si tak mohl polevit a více užít. Rozestup na třetího Torstena byl hodně velký. 


O náročnosti této triatlonové akce svědčí i fakt, že výsledné časy jsou o více než hodinu delší než u rovinatých železňáků. Co pro tebe bylo v závodě nejtěžší?

David: Asi samotné očekávání, jak jsem již psal, nemám moc rád chladné počasí (resp. vůbec..). Jsem prostě asi taková ,,slečinka, “ (ženy prominou, vím, že většina je na tom lépe, než já..). Takže závod samotný byl pak pro mě vždy jen přínosem pozitivních okolností (opožděný start - světlo již v půlce plavání, bezvětří a sluníčko na kole a na běh tak akorát.) krize díky naprosto excelentnímu supportu od mého táty (od navigace, občerstvení až po celou logistiku) nepřišla, a tak jsem si mohl závod v poklidu užít. 

Petr: Hlaďák a zima na konci plavání. Než jsem doběhl ke kolu, několikrát jsem spadl. S prochlazením jsem pak bojoval dalších 80 km na kole. Snažil jsem se energii doplnit častým občerstvováním, ale to se už v průběhu závodu úplně nedá. Krizi mi pomohlo překonat hlavně slunce, které na posledních 90 km cyklistiky už začalo pořádně hřát. Přesto jsem si teplé rukavice a čepici pod přilbou nechal až do 2.depa. Hodně mi pomohl i Jirka Daněk v roli supporta. Obětoval pro mne hodně času a úsilí, nemohl jsem ho zklamat. 


Co říkáš na atmosféru a organizaci třetího ročníku? 

David: Atmosféra byla parádní. Závod připravují hodní lidé a obecně okolo triatlonu se pohybuje celá řada fajn lidí, takže o dobrou atmosféru nemohla být nouze. Organizace precizní! 

Petr: Vše na jedničku. Jako u předešlých dvou ročníků. Toto není závod s rychlými časy ani lehkými tratěmi. Je to extrém se vším všudy a i letos si to všichni viditelně užívali. 

Nedílnou součástí tohoto závodu je i jeho charitativní rozměr na podporu dětí se srdeční vadou. Prize money v hodnotě 70.000 Kč jdou na motolské kardiocentrum. Co to pro tebe znamená? 

David: Znamená to pro mě hodně. Byl to pro mě i jeden z hlavních důvodů se přihlásit. Máme osmiměsíční holčičku a vzhledem k tomu, že žena pracuje (pracovala) ve zdravotnictví a takřka denně se setkávala s opravdovými problémy, tak si oba plně uvědomujeme, že máme nesmírné štěstí, že vůbec takovou holčičku máme a hlavně, že ji máme zdravou. Myslím si, že každý, kdo jen trošku může, by pomáhat měl, ať už jakýmkoliv způsobem. A to, že WINTERMAN je to závod, kde veškeré prize money putují do dětského kardiocentra Motol, tak to je úžasné… 

Petr: Při předávání šeku v rámci vyhlášení jsem měl v srdci vždy krásný hřejivý pocit a nezměnil to ani fakt, že šek letos předával David a já jsem jen přihlížel.


Na start se letos postavilo šest desítek triatlonistů a triatlonistek. Co říkáš na toto číslo? 

David: Na rozpravě bylo řečeno, že se jedná o účastnický rekord, tak je vidět stoupající zájem o tento závod a to WINTERMANOVI a jeho organizátorum přeji! 

Petr: Myslím, že to byl poslední ročník, kdy nebylo dosaženo limitu 100 startujících... 

Davide, porazil jsi svého bývalého kouče. Co to pro tebe znamená? Kde se během závodu „lámal chleba“ v boji o vítězství? 

Petrovi jsem nesmírně vděčný za veškeré know-how, celkový směr a přístup k tréninku a závodění z kterého stále čerpám. Porazil jsem ho možná v tomto závodě, ale jeho výkonnost je neskutečná a obdivuhodná, takže tím se pro mě nic nemění.. Samozřejmě radost jsem z toho měl, to je jasné. Chleba se myslím lámal už před závodem, kde jsem zvolil sice pomalejší variantu (po plavání se oblékat do suchého), ale za to komfortnější a neměl jsem problém s chladnější úvodní častí cyklistiky.  


Petře, dvakrát jsi na tomto závodě vyhrál, letos ses musel sklonit před svým bývalým svěřencem Davidem Jílkem. Co říkáš na jeho výkon? Co ti chybělo k tomu, abys ho porazil? 

David udělal pár věcí lépe, než já. Plaval ve dvou neoprenech, které mu seděly tak dobře, že plaval “nasucho”. Asi i díky tomu mi uplaval. V depu se navíc oblékl do suchého oblečení a ještě stihl vyjet přede mnou. V době kdy jsem mrznul, se cítil komfortně a vypracoval si rozhodující desetiminutový náskok. Ten jsem už pak do cíle stáhnout nedokázal. Jeho výkon byl doslova fantastický. Věděl jsem už před startem, v jaké formě absolvoval tréninky na WINTERMANA a tušil jsem, že to bude hodně těžký soupeř. 


Jak velká byla pozávodní únava a vyčerpání. Jak pojmeš odpočinek a regeneraci?

David: Únava tak jak vždy - po závodě problém chodit a sám si sednout. Ale to zná určitě každý. Regenerovat? Dnes mám za sebou již lehčí vyplavání s klukama z plavání a nějaké výlety se ženou a malou mě dají rychle do kupy.. 

Petr: Únava byla celkem standartní - první den mrtvola, druhý den už celkem v pohodě. Regenerovat budu v běžném denním provozu. Trénovat začnu lehce úterním plaváním a středečním kolem. První běh bude asi sobotní Chřibský maraton. 

Které další sportovní akce máš ve svém kalendáři? 

David: K výročí jsem dostal poukaz od ženy start 77km trailového běhu v Rychlebských horách (ano, týden po WINTERMANOVI..) tj. tuto sobotu . Naštěstí to byl poukaz, který nebyl zaplacený a ani jsem na závod nebyl přihlášený, takže takové si dáváme dárky. Tak uvidím, jestli budu do soboty fit a pojedu se proběhnout.. 


Petr:  Letos mimo tréninkové běžecké závody už jen dva dlouhé v Austrálii. Poslední listopadový víkend Kangaroo Island u Adelaide a týden poté tradičně Ironman Australia. Oba závody už budou současně přípravou na únorový Ultraman Florida. Poslední trénink v teple a test výkonnosti před ním proběhne na Isramanovi v lednu, kam se nás chystá hodně početná československá výprava a zájemci se k nám mohou stále přidat.


 

 

Hodnocení:
Přečteno 1305x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
28.3.24Olympijský šermíř Beran ocenil železnou ženu z Havaje. Stala se sportovcem roku Prahy 14
20.3.24Ironman nedávno aktualizoval svá pravidla, přinášející několik významných změn.
11.3.24Dominance Ditleva a Lee zahájila éru T100 v Miami
2.3.24McKenna a Sodaro ovládli Ironman Nový Zéland
19.2.24Dříve stačilo do tepla jen jezdit a dnes by tam triatlonista pomalu měl bydlet celou zimu, říká Pavel Wohl
6.2.24Mistrovství světa Ironman 70.3 pro rok 2025 míří do Marbelly ve Španělsku
27.1.24Triatlonová komunita není aktuálně úplně kompaktní, rád bych naše prostředí více spojil, říká Petr Soukup
21.1.24Skvělé, že někteří profíci dají nahlédnout, jak trénují, říká Roman Procházka
10.1.24Luxusní kola si své zákazníky vždy najdou, říká mechanik Michal Kohoutek.
21.12.23Mým snem je účast na největším sportovním svátku světa, říká Tereza Zimovjanová