Ironman Australia aneb od opic mezi klokany

11.05.2015 -
Vychutnejte si fejeton z pera krušnomanského moderátora Pepína Svobody, kterak minulý víkend prožil železňáckou anabázi u protinožců. Příjemné počtení.

Ahoj všem triatlonovým bláznům a těm co se jejich láskou stalo týrání vlastního těla a duše na tratích hraničících s šílenstvím. Letošní jaro jsem se rozhodl zpestřit hned 2 závody s lehce exotickým nádechem. A to na 12.4. Ironmanem na Taiwanu a přesně o 3 týdny později (tj. 3.5.) Ironmanem Australia konaným ve městě Port Macquarie (než jsem se tohle naučil vyslovovat, tak to fakt trvalo). Zatím co na Taiwanu nás kromě slunce a kopců trápili jen krabi a opice u silnice. Tak do Austrálie jsem se těšil na otravné klokany a pacifisticky vyhlížející koaly. J Závod v Austrálii byl dalším společným výletem s Petrem Vabrouškem, který, když já jsem si hřál kosti na Taiwanu, tak závodil na severním pólu s ledními medvědy. Jelikož jsme již cestovatelsky sehraná dvojice (jezdíme spolu po světě častěji než s rodinami), tak bylo jasné, že se nudit nebudem. Cesta do Dubaje proběhla z Prahy bez problému. Dubajský přestup byl zpříjemněn nočním během (jen Petr – já se oddával duchovní meditaci) a následným společným plaváním v bazénu na střeše hotelu.

Druhý den ráno odlet směr Sydney…. J Ovládají mě emoce! Když jsem byl naposled v Austrálii, tak jsem ji celou objel na kole. Byl jsem jako Forest Gump… Řekli mi jed a já jsem prostě jel…. J Po šílených 14 a půl hodinách jsme tady! Bereme auto a vyrážíme na 420km dlouhou cestu do místa konání závodu. Vše klape jako na drátkách. Jsme na místě. Pěkná vilka nás vítá luxusním vzhledem, ale problém je v tom, že nikdo není doma…. Zřejmě vtípek od pořadatelů a ubytování v rodině neklapne. Petr tedy telefonuje a zjišťujeme, že klíč máme v květináči a pivko a jídlo v lednici…. J Klasická Austrálie. Sestavíme kola a jedeme se projet. První šok přišel, když jsem zjistil, že všude okolo jsou jen kopce (král Krušnoman I. by zažíval orgastické stavy). Dojeli jsme k rozbouřenému oceánu a jen se na sebe s Petrem usmáli! Je to tady! J Nastalo i lehké koupání a užívání slunce. J Tím ovšem pohoda skončila. Následující 3 dny jen pršelo a bylo 12´C. Já se nachladil a vesele jsem 2 dny ležel s horečkou v pelíšku. Drobný deštík měl za následek povodně a pobřeží s přítoky se změnili ve stoku s plovoucím odpadem v bahnité lázni. Pořadatelé řešili, jestli se bude plavat a já řešil, jestli budu startovat…. Petr v klidu najížděl kilometry v garáži hostitelů a nenechal se ničím znervóznit. J


Je tady startovní ráno. V 5:30h dáváme jako poslední kola do depa. Dozvídáme se, že se plave bez změny a jdeme tedy na start.  Voda – dá li se tak nazvat silně zapáchá a její barva připomíná toaletu po nevydařeném mejdanu plném alkoholu a zkaženého jídla, které prošlo zažívacím traktem. J

Start!!!! Stoka se rozvlnila a závodníci mizí v hoře výkalů…. Je to paráda. Je to jako triatlon pořádaný JZD Slušovice v dobách kdy jejich produkce hnoje byla 1232Tun na hektar. Soupeře okolo sebe nevidím. Tedy když koukám do vody. J Ruce po zlomeninách, které jsem si přivodil v zimě, bolí a já si tak užívám silné okamžiky…. J Je to paráda! J Ve vodě do mě naráží kmen a lehce mi rovná pochroumaný loket pravé ruky (který byl v zimě roztříštěn), takhle bolestivou fyzioterapii jsem dlouho neměl. Tedy pokud zapomenu na čínskou masáž, kterou prováděl masový vrah a snažil se nás s Petrem před závodem zabít! Opouštím vodu s časem pod 1:10 a jsem vlastně spokojený. Po plavání se sprchuji, abych nesmrděl jako nohy pana Škopka ze Slunce seno – „TÁTO TY JSI SE ZUL….“ J

Skáču na svoji kosu a jedu si užívat křeče a klokany na cyklistiku. A opravdu se daří…. J Došlo mi již asi po 19ti kilometrech a já vím, že dnešek bude den plný radosti z bolesti. J Dostávám se do oblasti s vysokým výskytem medvídka koaly a opravdu je vidím. Jejich životní tempo se značně podobá tomu mému závodnímu a tak vím, že jsem na správném místě na planetě (příště už snad jen mezi lenochody). Po úvodních brutálních kopcích přichází cca 55km po rovině kde budu moci roztočit svoje kladiva a ostatním ukázat výkon cca 140Watů, které jsem schopen krátkodobě točit (dozvěděl jsem se odpornou zprávu, že Ti nejlepší jedou vyšší výkon a potřebuji k tomu jen jednu nohu – hnus velebnosti). Teplota se šplhá ke 30ti stupňům a vlhkost stoupá ke 100% jelikož 3 dny plné deště před závodem udělalo své. Je to nádhera. Křeč stíhá křeč a já se po 91,6km dostávám na otočku a chápu, že cyklistika bude mít minimálně 183km. Paráda! A další kopce na úvod druhého cyklistického okruhu. Dále si toho moc nepamatuju. J Nakonec se dostávám do depa. A je mi blaze! Je mi totiž jasné, že pokud jsem na kole dosahoval rychlosti pohybu koaly, tak na běh už zbývá jen tradiční klokan a to bude prostě masakr. J


Pohltilo mě tedy depo, ale u srdce mě kromě infarktu hřál fakt, že na běh jsem odpočatý, jelikož jsem od IM Thaiwan neběžel a dokonce ani rychleji nešel… Prostě ORGASMUS zvaný ironman se ukazoval v celé své takřka panenské kráse! Navlékám boty, tlačím do sebe gel číslo 12 a velmi rozvážně jdu na to! J Jelikož mám číslo 10, tak mě z ničeho nic začala sledovat kamera na motocyklu! Já se tvářil jako James Bond a dal kilometr za 3:56!!!  Zakončil jsem ho v TOI TOIce a tam mále zemřel na zástavu, průjem, nevolnost, křeče a problém s prostatou…. Po pár minutách opouštím svůj toaletní azyl a opět koušu kilometry za kilometrem. Potkávám Petra, který běží jako by se nechumelilo (jak jinak po absolvování polárního marathonu) a láme soupeře za soupeřem…. Já se také lámu. Pěkně ze strany na stranu. Slunce střídá déšť a já se blížím do cílového prostoru a těším se na pivo a párek. J Jsem tam!!! Je mi krásně po těle! J Čekáme ještě než doběhne náš prozatímní tatínek u kterého bydlíme a jelikož dříve hrával rugby, tak nám strach nedovolí odjet a slušně čekáme! J Vše je zvládnuto……

Po vyhlášení vyrážíme směr noční Sydney, pak výlet po Dubaii s výstupem do 148 patra nevyšší budovy světa a cesta domů, kterou nám v letadle zpříjemnil Patrik Čikara (bývalý Ironman a současný špičkový učitel JOGY), který letěl z Indie…. Prostě paráda! Těším se na příště! Díky všem a ahoj na  Moraviamanu.


 

Hodnocení:
Přečteno 973x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
28.3.24Olympijský šermíř Beran ocenil železnou ženu z Havaje. Stala se sportovcem roku Prahy 14
20.3.24Ironman nedávno aktualizoval svá pravidla, přinášející několik významných změn.
11.3.24Dominance Ditleva a Lee zahájila éru T100 v Miami
2.3.24McKenna a Sodaro ovládli Ironman Nový Zéland
19.2.24Dříve stačilo do tepla jen jezdit a dnes by tam triatlonista pomalu měl bydlet celou zimu, říká Pavel Wohl
6.2.24Mistrovství světa Ironman 70.3 pro rok 2025 míří do Marbelly ve Španělsku
27.1.24Triatlonová komunita není aktuálně úplně kompaktní, rád bych naše prostředí více spojil, říká Petr Soukup
21.1.24Skvělé, že někteří profíci dají nahlédnout, jak trénují, říká Roman Procházka
10.1.24Luxusní kola si své zákazníky vždy najdou, říká mechanik Michal Kohoutek.
21.12.23Mým snem je účast na největším sportovním svátku světa, říká Tereza Zimovjanová