Triumf je pro mě cenný tím, jaké soupeřky jsem porazila, říká Vodičková o svém zlatu na Ironman 70.3 St.Croix

Dodatečná gratulace k bronzu na slavném závodě 5150 St. Anthony. Jak sis užila tento závod?

Všechny bezhákové závody v US začínají brzy ráno, takže když mi zazvoní budíček ve 4h ráno, tak většinou nejsem moc nadšená. Ale jak se proberu, na závod se těším. Mám ráda plavání v moři a zde v St. Petersburgu je plavání vždy velmi "zvlněné". To mě baví. Takže závod jsem si začala užívat již v plavecké části.

Jak se to vyvíjelo dál? Kde se, podle tvého názoru, rozhodovalo o medailích?  

Po kole jsem přijela do depa na 5. místě a věděla jsem, že pokud vše dobře půjde, měla bych seběhnout Saru McLarty, výbornou plavkyni a cyklistku, která ale většinou běží celkem pomalu. Na tu jsem se soustředila. Doběhla jsem ji ještě před polovinou běžecké části a byla jsem spokojena se 4. místem. Záhy jsem ale viděla i na třetí pozici běžící Alicii Kaye a připadalo mi, že jí to ten den moc nesedlo. V tom mě utvrdil i náš místní česko-americký kamarád Radek Parnica, který mi nahlásil ztrátu i to, že "vypadám mnohem lepe" J. To mě potěšilo a ještě jednou jsem se „kousla“. To až tak úspěšně, že to stačilo nejen na velmi potěšující „bednu“, ale i na prémii za nejrychlejší běžecký čas dne.

Měla jsi někde krizi? Co bylo pro tebe v závodě nejtěžší překonat?

Jak jsem se již zmínila - to brzké vstávání do tmy... Při samotném závodě  mě vlastně žádná krize nepotkala, čemuž vždy napomáhá psychika, nakopávaná posunem startovním polem směrem dopředu..

Jaká byla divácká kulisa, organizace, občerstvení, zázemí, mediální publicita..?

Divácká kulisa je každý rok naprosto skvělá. Závod má dlouholetou tradici. Pořadatelé se také velmi dobře starají o "profíky", takže buď nás ubytují na hotel (obvykle pro nejlepší závodníky z předešlých let) nebo na "homestay", tedy doma u některého místního příznivce triatlonu. Po třetím místě mi trochu hrozí, že mi příště budou „vnucovat“ hotel, což by mě ale moc nepotěšilo, protože obvykle preferuji domácké prostředí místo hotelu. Člověk se může často mnohem lépe spřátelit se zajímavými lidmi a lépe poznat okolí.

Prozradíš finanční prémii za třetí místo, kterou si získala?

Ne.

Hned po závodě v St.Anthony jsi zamířila na legendární závod Ironman 70.3 v St.Croix na Panenských ostrovech. Jaký byl důvod tvého startu na tomto závodě?

Pro tento závod jsem se rozhodla nejen kvůli prize money a bodům do kvalifikace MS Ironman 70.3, ale také proto, že jsem o něm slyšela samou chválu. Mezi profíky je opravdu legendární.  Věděla jsem, že mám formu, ale u „půlky“ na náročných tratích a ve vedru člověk nikdy neví. Takže jsem si říkala, že by bylo fajn bojovat o bednu, ale po briefinku se všemi zúčastněnými hvězdami, jsem si zase tak moc nevěřila. Osobně jsem favorizovala Catrionu Morrison, která tady vyhrála už několikrát, a Mirindu Carfrae…

Ženské startovní pole bylo plné hvězd světového triatlonu, přesto jsi je v cíli nechala všechny za sebou a famozně zvítězila. Jaké je porazit loňskou havajskou vítězku a další stars? Jak se závod vyvíjel?   

Vstávání v tomto případě dokonce už ve 3:30h ráno… Úžasné plavání v tyrkysově modrém moři ve skupince s Laurou Bennett a Leandou Cave. Laura na kole brzy odpadla, ale s Leandou jsme zbytek cyklistiky strávily v rámci pravidel „spolu“. I když nejde o klasický drafting, tak pomáhá i drafting „psychologický“, tedy relativně blízký vizuální kontakt. Alespoň u mně to asi funguje. Když jedu 90 kilometrů úplně sama, tak mívám problém udržet po celou dobu koncentraci. Kontakt mi pomáhá udržet tempo i při menší krizi (tady třeba na známém kopci „The Beast“, který má v některých místech sklon až 26%).

Jak se vyvíjela poslední část – běžecký půlmaraton? Cítila ses podobně jako před týdnem v St.Anthony?

Běh mi opět sedl skvěle, od Leandy jsem se odpoutala už po necelých třech kilometrech a bylo jen otázkou, jak poběží excelentní bežkyně Mirinda Carfrae a Catriona Morrisson. Ale po prvních 10km jsem dostala informaci, ze utíkám i jim, a tak jsem si už v klidu mohla užívat super atmosféru tohoto závodu. Mnoho místních lidí mají St. Croix Triathlon za největší akci roku (nejen sportovní), a tak si berou na celý týden dovolenou, při které si užívají život a místní famózní rum!

Jak cenný je pro tebe tento triumf?

Asi hodně, zejména vzhledem k soupeřkám, které jsem porazila…

Jak jsi pojala regenerační část po závodě?

Úžasně – den po závodě dvouhodinová masáž, skvělá jídla a výlet na soukromé lodi na jiný karibský ostrůvek. Na palubě byla hudba, jídlo, pivo a samozřejmě rum. Plavání v pohádkovém moři, pozorování malých žraloků a barakud...Příští rok jedu znovu a plánuji zůstat v tomto ráji déle.

V poslední době kombinuješ olympijské distance a halfironmany, v obojím sbíráš úspěchy. Dá se říct, co ti vyhovuje lépe?

Závod St. Anthony's byla sice bezháková, ale olympijská distance. Ty se mi daří kombinovat s půlkami. Ty jsem si hodně oblíbila a tvrdím, že mi sedí nejlépe, ale trenér Hary se mnou nesouhlasí… Je pravda, ze mi to nejen celkem plave, ale momentálně i docela „lítá“ na běhu, což se mnohem lépe dá prodat na olympijských distancích.

Jaký závod tě čeká dál?

Za necelé dva týdny je finále Rev3 v Knoxville, Tenneessee. Tam pojedu opět bezhákový závod, něco mezi olympijskou a halfironmanskou distancí.

Na co se teď s trenérem zaměříte v tréninku?

Podle Haryho potřebuji drobné úpravy v plavecké technice a zvýšit specifickou plaveckou sílu. A mám prý menší rest i v silové vytrvalosti na kole.

Představíš se na některém závodě u nás?

Ráda bych, vždycky jsem v Česku ráda závodila alespoň 2-3 krát za rok, třeba doma v Jablonci nebo „doma“ v Brně, protože tak mám jednu z mála možností potkat rodinu a známé. I loňská Telč byla fajn. Ale letos to na žádný závod nevypadá. Nesedí mi termíny a nic mě neláká ani na současné podobě Českého poháru, která je možná fajn pro „hobíky“, ale z hlediska „profíka“ považuji bodování poháru za paskvil. A finanční odměny v celkovém pořadí, to je bohužel naprostá zoufalost…