Výsledek je úžasný a je pro mě povzbuzením do dalšího tvrdého tréninku, říká Řenč po stříbru z akademického mistrovství světa

Jaká byla cesta do Brazílie? Zvykl sis na velký teplotní rozdíl a jiné podnebí?

Cesta proběhla velmi hladce, ale aklimatizace už tolik ne, protože jsem měl problémy s časovým posunem. Měl jsem nepravidelný spánek, ale na závod jsem se cítil už v plné síle.

Jak ses cítil v den závodu? Na jaké umístění jsi pomýšlel? Doufal jsi, že by to mohlo být i na bednu?

Ještě se mi asi nestalo, že bych se cítil před startem výborně, pokaždé mám ze závodu respekt, ale můžu říct, že na tento závod jsem se cítil velmi klidně a jak jsme si řekli před startem s Petrem Šlajsem: „Jdeme se to užít“ tak jsem to i bral, nemá cenu se nijak zbytečně stresovat, do přípravy jsme dali maximum a teď se ukáže, jak nám to prospělo, před startem s tím už nic neuděláme. Ambice podle konkurence byly do první desítky, ale tohle je hodně těžké předvídat, protože v triatlonu je dost věcí, co dokáže rozhodnout celý závod.

Popsal bys trochu tratě závodu?

Plavání probíhalo v jezeře se startem z vody, kde se plaval jeden okruh o délce jeden a půl kilometru, pak následoval dlouhý výběh z depa a trochu náročnější trať cyklistiky, kde byl na okruhu jeden kilometrový kopec, který se jel čtyřikrát a několik úseků proti větru, jinak těch čtyřicet kilometrů nebylo nijak technicky náročný, kromě nájezdu do depa. Běh o deseti kilometrech byl podobný jako kolo, takže se běžely čtyři okruhy, kde bylo stoupání asi o délce pětiset metrů.

Jak probíhal závod?

Plavání rozdělilo startovní pole na tři skupiny, kde v první skupině byli čtyři závodníci, kterou vedl Petr Šlajs, ve druhé jsem byl já s Tomášem Kabrhelem, kde nás bylo okolo osmi a kousek za námi ostatní společně s Lukášem Kočařem. Během dvou kilometrů na kole jsme dojeli závodníky vpředu, kteří se ani nesnažili nám ujet. Vytvořil se první balík o devíti triatlonistech společně se mnou a Petrem Šlajsem. Během cyklistiky bylo několik nástupů, kde pak dva samostatné uspěly. Do depa nás pak přijelo společně šest. Z depa se vyběhlo velmi ostře, já vybíhal až poslední na osmém místě a pozvolna se prokousával dopředu, volil jsem tuhle taktiku kvůli teplému počasí, které bylo přes 30°C. A jak bylo vidět, to také rozhodlo, protože až v posledním okruhu jsem se dostal na konečné druhé místo, kde jsem předběhl závodníka, který byl i jeden ze členů, který nám ujeli na kole. Velice mi pomohla podpora Lenky Kovářové a Josefa Horčice, a našich holek Petry Kuříkové a Báry Hlaváčové, kteří mi věřili a hnali za co nejlepším výsledkem. Bohužel na prvního, který se mnou i přijel do depa, to už nestačilo, i když jsem bojoval a doufal, že mu také dojde.

Stříbrná medaile z tohoto závodu je jeden z tvých nejlepších výsledků v dosavadní kariéře. Co ti prolétlo hlavou, když jsi protínal cílovou čáru?

V cílové rovince jsem myslel na to, že se opakuje to, co se stalo loni. Prvním závodem v sezóně jsem zase udělal výsledek nad svoje očekávání, jen s tím rozdílem, že tentokrát jsem i bojoval ještě o lepší výsledek a nespokojil se s tím, jaký jsem a bojoval dál o lepší umístění. Výsledek je pro mě samozřejmě úžasný, ale hlavně pro mě znamená další povzbuzení do tvrdého tréninku, aby to bylo příště ještě lepší.

Další medaili jste získali i v soutěži týmů. Jak si považuješ tento úspěch? Co říkáš na výkony svých parťáků?

Když mi pověděla naše vedoucí výpravy Lenka Kovářová, že jsme v týmech druzí, tak jsem byl nadšený, protože minulé akademické mistrovství jsme měli být právem třetí a nakonec jsme byli až pátí, takže jsem hodně rád, že naše výprava veze domů dva cenné kovy. Výkony svých kolegů lze těžko posuzovat, všichni jsme v závodě ze sebe vydali všechno a pokaždé to nemusí vyjít podle představ. Pevně věřím, že další závody tomu budou jinak a budou i oni spokojeni se svým výkonem.

Cítil ses po závodě hodně vyčerpaný?

Po závodě jsem se cítil velmi dobře, nijak velká únava na mě nedolehla. Věřím, že na tom měl i podíl můj nový sponzor Enervit. Tato firma mi poskytla za nižší cenu potravinové doplňky, které jsem vyzkoušel poprvé a vše mi sedlo, chci jim i takto poděkovat, že se mnou navázali spolupráci. Regenerace proběhla formou potravinových doplňků a lymfatické masáže, kterou mi poskytla Lenka Kovářová.

Co na tvůj úspěch říkal kouč Luboš Bílek?

Když jsem Lubošovi napsal výsledek, tak mi odepsal: „Paráda Tome, juhuuu, mám šíííílenou radost“. Takže jsem moc rád, že jsem svého trenéra potěšil a oba nás přesvědčil, že naše společná práce jde správným směrem.

Byla tvoje tréninková příprava zaměřena speciálně na tento akademický šampionát?  

Na tento závod nebyla nijak příprava zaměřena, i když to byl pro mě jeden z vrcholů sezóny.  Byl to pro mě první letošní triatlon, a tak jsem to bral spíš jako zkoušku mé přípravy na tento rok. Tréninkové dávky se pro letošek zvýšily a to hlavně v běhu, týdny před mistrovstvím se pohybovaly okolo třiadvaceti hodin tréninku týdně. Měl jsem trochu obavy, že nestihnu zregenerovat na závod, ale podle pocitu v závodu mi přišlo, že vše klaplo, jak mělo. Trénink probíhal nejvíce v německém Freiburgu, kam jsem odjel začátkem listopadu a vrátil se týden před závodem. Jen přes Vánoce jsem trénoval doma a na přelomu leden únor jsem strávil tři týdny na Kanárských ostrovech, kde jsem i pár tréninků absolvoval se světovou špičkou, jako je německý mistr světa Sebastian Kienle a náš triatlonista Filip Ospalý, od kterého jsem přebral plno zkušeností a rad, za které jsem mu velice vděčný. Letošní přípravu beru jako jednu z nejlepších, protože mě nepotkalo žádné zranění a ani nemoc, která by mě vyřadila na delší dobu z tréninku, takže není divu, že jsem velmi spokojen, že to takhle vyšlo.

Co tvé další závodní plány?

Závodní plány jsou pro letošek hojné, které si můžu dovolit díky svým sponzorům. Všechny závody, které bych rád objel, mám vypsané na svých stránkách www.renc-tomas.websnadno.cz. Další závod mě čeká již za pár dní v Limě, kde se budu snažit posbírat další body do světového žebříčku v triatlonu, abych mohl startovat na zahraničních závodech.