Jan Šneberger je dalším Čechem, který se úspěšně kvalifikoval na Havaj

Jak probíhala tvá příprava na jeden z vrcholu tvé sezóny na Ironman South Africa?

Do závodu jsem se přihlásil s velkým předstihem, prakticky hned po skončení loňského ročníku a ještě před absolvováním svého vůbec prvního triatlonu na královských distancích. Bez zkušeností, zato s pořádnou dávkou odhodlání a rovnou s Havajskou myšlenkou. Není třeba se zbytečně podceňovat, že J. Příprava ovšem probíhala již od podzimu roku 2012. S Petrem Minaříků se nám podařilo ideálně vystupňovat objemy i intenzitu a navázat na sebe dvě vydařené zimní přípravy. Na start jsem tak v neděli ráno 6. dubna 2014 nastupoval s čistým svědomím a tlak z případného neúspěchu si téměř vůbec nepřipouštěl, i když se jednalo o vrchol dvouletého snažení.

Jako klíčovou součást přípravy bych označil loňského červnového Moraviamana a především říjnovou Challenge Barcelona. Oba závody napověděly jakým směrem se v posledních měsících vydat, kam cílit přemnožené tréninkové hodiny a jestli to má všechno vůbec smysl. Přestože počasí v domovině vykazovalo jarní hodnoty, vyrazil jsem ještě letos na přelomu ledna a února nabírat objemy na Kanárské ostrovy a pak spolykané kilometry záhy vyladit v první polovině března do španělského Lloretu. Poslední dílky do skládačky Ironman South Africa krásně zapadly na své místo a čas se neuvěřitelnou rychlostí nachýlil.

Jak probíhala cesta na samý jih Afriky?

Jako psychickou podporu jsem do Afriky přibalil tátu s mámou. Cestu jsme si nekomplikovali a pořídili letenky z Prahy se dvěma přestupy rovnou do centra dění. Z letiště to bylo do hotelu 10 minut taxíkem a nevybavuji si jediný problém J…žádný terorista, stávka Lufthansy, všechno nás minulo a my nerušeně přistáli v Port Elizabeth pět dní před startem i s veškerou bagáží a úsměvem na rtech.

K samotnému závodu. Jak hodnotíš jednotlivé disciplíny?

Jak jsem již zmínil na začátku, v den D jsem se probudil až překvapivě klidný, nicméně zdravě nabuzený podat výkon, za který bych se nemusel stydět. Snídaně, obhlídka depa a šlo se na věc. Rozplavat jsem se nestihl a rovnou se zařadil do druhé až třetí řady po levé straně naší druhé vlny. Po výstřelu stačilo proskočit několik málo tekutých terénních nerovností a už se plavalo. Našel jsem si dostatek prostoru a myslím, že nedošlo k jedinému kontaktu s ostatními závodníky. Bohužel se ale neobjevil nikdo za koho se pověsit a první disciplínu si trochu usnadnit. I tak byl výsledný čas lehce přes hodinu uspokojivý. Nikam jsem se nehnal a rozhodně nevystřílel všechnu munici J. To první cyklistický okruh padnul ve velkém stylu. Probojoval jsem se bez problémů závodním polem na přední pozice, kde převažovala nízká čísla profesionálů. Druhý okruh a zejména posledních 40 km ovšem přineslo silný protivítr, který nás všechny nehezky potrápil. Velké množství lidí neuneslo ubíjející rychlost pod 20 km/h v místech, kde se má jet téměř dvojnásobkem, navíc ve finále 180ti kilometrové tratě. Nic příjemného. Do depa jsem se přesto dostal s krásným náskokem na prvním místě v kategorii. Teď už jen doběhnout. Těšil jsem se na své běžecké představení a rozběhl svižně první kilometr. Záhy jsem však vytušil, že mi trápení v protivětru na kole ubralo víc sil než bych chtěl a čekal. Prakticky od začátku maratonu nebylo možné zvýšit tempo výrazněji pod 5:00/km, natož na plánovaných a v oné chvíli doslova směšných 4:30/km. Při pokusu o rychlejší běh se okamžitě dostavily těžké křeče do stehen. Nezbylo, než zatnou zuby a vyloženě se protrápit do cíle. Samozřejmě se nedalo čekat, že bych takovýmto způsobem udržel vedení. Dánský závodník Hansen snadno smazal desetiminutovou ztrátu z kola a prolétl mi zorným polem ve druhém ze tří okruhů jako blesk. Chvíli dokonce hrozila i ztráta třetího místa, ale naštěstí se přese mě dostal už jen další dánský „mladík“ Sjoner. Od začátku dotěrný Angličan Blanshard zřejmě prožil ještě těžší chvíle než já, když se ve druhé polovině běhu kompletně vytratil z dohledu. V cíli to nakonec znamenalo havajský slot zaručující třetí místo v kategorii, devatenácté mezi amatéry a celkové třicáté deváté mezi všemi více jak dvěma tisíci a dvou sty startujícími. A to přeci nezní vůbec špatně J.

Jaký dojem na tebe Ironman south Africa udělal?

Zatím nemám moc co srovnávat. Jednalo se o můj první závod ze série Ironman. Podzimní Challenge Barcelona mi ovšem přišel celkově přívětivější a z pohledu diváka údajně jednoduše lepší. Slavnostní vyhlášení a předávání slotů proběhlo v honosných prostorách místního hotelu a stálo to za to. Především napínavé vyčkávání, zdali nakonec budeme mít v kategorii tři sloty nebo pouze dva a mě zbydou oči pro pláč. Celkový dojem ze závodu v JAR ovšem podstatně ovlivňuje nevypočitatelné počasí. Letošní ročník se z tohoto pohledu víceméně vydařil, ale z vyprávění Tomáše Slavaty a Honzy Jakubíčka co se dělo v roce 2012 mi vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Podtrženo a sečteno- bylo to tam pěkný, ale že bych to musel vidět dvakrát…

Měl si možnost sdílet předzávodní nervozitu a pozávodní radost s dalšími Čechy?

Vedle mojí maličkosti a mých drahých rodičů se na jih Afriky přijel podívat Tomáš Slavatů se svým surfařským týmem. Na předzávodní spolupráci jsme byli dohodnutí měsíce předem. Hned po příletu jsme se zkontaktovali a celý pobyt poté probíhal synchronně. Tomáš sice nakonec závod nedotáhl až do úplného konce, ale určitě se po závodě těšil z mojí radosti a své účasti na celém podniku myslím nelituje J.

Co tě v této sezóně ještě čeká?

„Zbytek“ letošní sezóny samozřejmě závisel na výsledku z Afriky. A protože všechno proběhlo tak jak mělo, čeká mě hlavně účast na mistrovství světa 11. října na Havaji. Vedle toho bych rád odjel český pohár v dlouhém triatlonu a zkusil se probojovat na přední jednociferné pozice ve finálním zúčtování J…další výzvou jsou samozřejmě jednotlivá MČR jak v duatlonu, kde budu obhajovat 2. místo z loňského roku, tak v polovičním i celém ironmanu. Uvidíme. Konkurence roste, ale věřím ve slušné výsledky. Ještě stále jsem neukázal všechno, co ve mně dříme J.

Jaké plány střádáš na Havaj?

Havajská účast bude uzavřením jedné kapitoly. Nejsem a nikdy nebudu „pravý“ profesionál- triatlon je nyní mým velkým a trochu přerostlým koníčkem, start v Koně si chci hlavně dosyta vychutnat. Zřejmě se tam podruhé nepodívám. Závod bych rád dokončil v rozumném čase, těžko říct na kolik mi tamější podmínky budou vyhovovat či nevyhovovat. Boje o přední příčky jsou tam v říši snů a nerad bych si celý „výlet“ pokazil návštěvou jednotky intenzivní péče. Ale přípravu nepodcením, to mohu slíbit. Pokusím se neudělat ostudu J.

Na závěr bych chtěl ještě veřejně poděkovat za vřelou podporu od mých nedocenitelných rodičů, běžeckých kamarádů z Rokycanského Falconu i od všech ostatních, kteří mi drželi palce. Ale především musím vyjádřit vděčnost svému hlavnímu trenérovi, sparingovi a kamarádovi Petru Minaříkovi za všechny ty společné stovky tréninkových hodin. Bez něj bych se v žádném případě nedostal tak daleko. Takže díky Petře a doufám, že tu káru ještě nějaký čas společně potáhneme!