V Mexiku to byla větší dřina, než jsem čekal, říká Vabroušek o svém devátém místě v Los Cabos

V našem minulém rozhovoru po závodě na Zélandu jsi líčil drama z paluby letadla. Jak se ti tentokrát cestovalo do Mexika společně s Pepou Svobodou?

Cesta do Mexika proběhla celkem v pohodě, až na nějaké menší zmatky s odletovým letištěm. Ty se ale podařilo včas (asi 5 minut před odletem) vyřešit. Letěli jsme přes Paříž a Dallas a i zavazadla dorazila s námi a bez problémů. Jen to letadlo American Airlines bylo poněkud staršího data – v kabině cestujících visely barevné fábory a cedulky s nápisem „šťastný důchod!“Měli jsme za to, že máme tu čest letět posledním letem tohoto stroje před sešrotováním. Nicméně, když se objevila jedna z letušek se svíčkami a fábory ve vlasech, pochopili jsme, že to s ní se aerolinky loučí – přitom vypadala ještě celkem zachovale a roznášet jídlo stíhala. Podařilo se mi vybojovat volné trojsedadlo, takže většinu nejdelšího letu jsem strávil dospáváním vynechané noci před odletem.

Na Ironmanský závod v Los Cabos vyrazila zvučná jména světového triatlonu, jako například Fontana, Bayliss či TJ Tollakson. Jaký byl tvůj cíl, co se týče umístění?  

Ambice byly tradičně na top 10, což se naštěstí opět podařilo, ale byla to větší dřina, než jsem čekal. Pocitově to bylo super a ladící tréninky na místě byly velmi povzbuzující. Při závodě se přece jen trochu projevil přechozený virus, který celou mou rodinu trápí už druhý týden. Už tři dny před závodem jsem si myslel, že mne nadobro opustil. Nemyslím, že by to mělo nějaký vliv na výkon v závodě, jen teď po něm mi není moc do skoku.

Jaká byla plavecká část z tvého pohledu?

První kilometr super, v kontaktu s jednou ze skupin. Pak přišla menší ztráta koncentrace a na zbylé tři kilometry jsem zůstal sám, což vhledem k jednomu velkému okruhu přineslo i navigační komplikace a na „svou“ skupinu jsem nakonec ztratil kolem 3 minut. Na prvního Baylisse to bylo asi 7 minut a i čas pod 53 minut byl ještě přijatelný (celkově po plavání 42.čas).

Cyklistika byla vzhledem k profilu dost náročná. Jak ses s tím popasoval? Dařilo se ti prokousávat se kupředu?

Na kole se hned začínalo do prudkého dlouhého kopce a až do cíle po 180.km jsme stihli nastoupat a nasjíždět téměř 1700 metrů převýšení, takže v kombinaci se svěžím větrem od moře to byla jedna z těch náročnějších Ironmanských tratí. Prvních 70 km jsem se docela trápil – i fakt, že po plavání jsem na tom byl hůř, než jsem čekal, tomu moc nepřidal. Poté jsem se ale dostal do tempa a začal konečně sjíždět a dojíždět.

Na běhu dalo asi pěkně zabrat horké počasí, které v těchto končinách panuje. Jak jsi zvládl maraton?

Ve druhém depu to bylo už 12. místo a trochu reálnější šance na top 10. Při běhu teplota vystoupala na 33°C a stín nebyl na trati nikde, takže to byl až do cíle souboj s dehydratací a odhodláním. První dvě kola jsem zvládl těsně pod hodinu podle plánu, v tom třetím jsem to už neudržel a o 11 minut zpomalil.

Jaká byla kulisa závodu? Kolik bylo diváků podél trati?

Celkem slušná u plavání – přijelo sem několik autobusů diváků a doprovodu – i ve městě při maratonu. Na kole se jelo mezi dvěma městy na uzavřené silnici, takže tam se o atmosféru starala povětšinou jen početná a dobře organizovaná obsluha občerstvovaček.

Po Zélandu tedy opět umístění v Top Ten, takže spokojenost, ne?

Určitě nakonec spokojenost s časem i výsledkem. Byl to určitě jeden ze spíše těžších závodů – Pepíno k tomu určitě poví své…

S Pepínem by zde měl v blízké době také vyjít rozhovor. Jak hodnotíš jeho výkon? Jak se mu dařilo?

Skvěle jako vždycky. Čekal jsem na něj v cíli sice asi o hodinu déle, než jsem předpokládal, ale do cíle dorazil se širokým úsměvem a dobrou náladou jako vždycky. Určitě o tom pojedná svým osobitým stylem ve své reportáži!

Co pro tebe bylo v tomto závodě nejtěžší?

Nejtěžší byly nekončící kopce na kole (prakticky ani 100 metrů nebylo po rovině) a šílené vedro a slunce na běhu. Slušně jsem spálil na rukách - přes dvojitou aplikaci krému s faktorem 85 a třídenní postupné zodpovědně dávkované opalování před závodem.

Na Zélandu jsi vyrazil na průzkum sopečného okolí. Podnikl jsi i něco podobného tady v Mexiku? Zdržíš se tam ještě pár dní po závodě?

Pokud na závody letím bez rodiny, tak vždy prvním letem po vyhlášení mířím domů. V hotelu jsem dnes potkal zde žijícího čechošvéda, který mě včera marně stíhal při závodě. Ten nás v pondělí vzal z nedalekého přístavu lodí za tuleni a velrybami, takže jsme ještě před vyhlášením stihli krásnou dvouhodinovou plavbu.

Tvůj závodní kolotoč se točí neuvěřitelným tempem. Které závody tě čekají v nejbližších týdnech?

V sobotu PIM půlmaraton v Praze, týden na to obhajujeme se Zbyňkem Cyprou Horskou výzvu v Jeseníkách (letos asi bez dvoumetrové vrstvy čerstvého sněhu) a týden na to letím na Challenge Taiwan. Další plán se průběžně objeví na www.petrvabrousek.eu a www.facebook.com/PetrVabrousek.