Let na Zéland by se dal nazvat hororem, vypráví Petr Vabroušek

6.03.2014 -
Při prvním ironmanském startu v letošní sezoně vybojoval Petr umístění v první desítce. V našem rozhovoru se rozpovídal o útrapách, kterého ho postihly během dlouhého letu a o tom, jak mu sedl jubilejní třicátý ročník závodu v novozélandském Taupu.

Jak proběhl let do místa startu závodu? Stihl ses aklimatizovat na podnebí u protinožců?   

Cesta tam byl horor. Na nejdelším letu mezi Dubají a Melbourne jsem měl v plánu spát co nejdéle (v čase novozélandské noci). Vzal jsem si prášek na spaní a zhruba po 2 hodinách mě probudila vedle sedící žena z Jemenu, že má šílenou bolest v žaludku. Jedla před tím pizzu, ale alergii prý na nic neměla. Došel jsem pro letušku, která jí na to dala nějaký prášek (poté co sepsala několikastránkový protokol). O pár minut později ale ta žena začala hyperventilovat a dusit se. Na řadu přišel kyslík a hledání doktora na palubě… Až do Melbourne se její stav moc nezlepšil a já už jsem neusnul. Po krátkém mezipřistání jsme pokračovali do Aucklandu. Ještě během rolování po letišti se začala dusit další žena, která seděla na sedadle přes uličku vedle mne. Kyslík přišel znovu na řadu a poté ji někam přesadili, aby ji měli pod dohledem (ten doktor už tam nebyl). Vrtalo mi to hlavou a po pár minutách jsem si uvědomil, že občas cítím něco studeného na předloktí – zhruba v pětiminutových intervalech na mne káplo něco bílého ze stropu (jakoby sněhová vločka, která hned „roztála“). Dospěl jsem k názoru, že obě ženy byly zřejmě citlivé na onu látku a té první to nakapalo do jídla… Za pár minut to už z letadla volali do nemocnice do Melbourne a letadlo se pak v Aucklandu asi trochu zdrželo…Do Taupa jsem dorazil ve středu odpoledne a závod byl v sobotu, takže o aklimatizaci moc řeč byt nemohla. Dvakrát jsem se ale dobře vyspal a na startu jsem se cítil dobře.

Při prvním ironmanu sezony ti v silné konkurenci vyšlo umístění v Top Ten. Jsi s tímto výsledkem spokojený?

Určitě jsem si věřil o kousek výše, ale když jsem viděl startovku, tušil jsem, že o top 10 se bude rozhodovat mezi asi 15ti skvělými plavci, kteří v ní figurovali. Nakonec vyšlo alespoň těsně top ten, což beru. Výkon určitě nebyl špatný. Trošku ovlivněný velkým nachlazením, které jsem schytal pravděpodobně v letadle během 40ti hodinové cesty na Zéland s pouhými dvěmi hodinami spánku. Během závodu jsem se ale cítil velmi dobře ve všech třech disciplínách.


Jak se závodí v impozantních kulisách scenérie země „Pána prstenů?“ Co plavecká část?    

Jezero bylo ráno jak zrcadlo a ve 20ti stupňové vodě bylo v neoprenu luxusně. Zhruba 16 lidí podle očekávání odplavalo hned po startu a já jsem se pohyboval celkem v pohodě ve skupině, která opouštěla vodu mezi 54 a 55 minutami.

Dařilo se ti sjíždět ztrátu po plavání? Jak vypadala cyklistická trať?

Cyklistika je zpoloviny zvlněná a zpoloviny rovinatá. Nepříjemný byl po celou dobu hodně svěží vítr a během první hodiny taky velká zima (zhruba 6-8°C). Hned po plavání se vydal čelo stíhat skvělý cyklista Tom Lowe (snoubenec Chrissie Wellington), na něj jsem neměl. Za mnou se zformovala asi osmičlenná skupina, které jsem střídavě ujížděl a zase se na mě dotahovali. Vepředu se zformovaly dvě skupiny, z té první v závěru ujel Marko Albert, který chtěl po loňském druhém místě víc a nechtěl riskovat, že bude vybíhat s Brownem, Bozzonem, Dochertym a spol. Já jsem nakonec dorazil do depa osamoceně na 12. místě asi minutu před další šestičlennou skupinou.

Kolik ti zbylo sil na závěrečný maraton? Jak se ti běželo? Co profil trati?

Maratonská trať doznala oproti předchozím rokům trochu změn a přibylo pár kopců, byla ale vedena příjemnějším prostředím, zčásti podél jezera. Teploty vystoupaly na letních 25-30°C. Maraton jsem dal minutu přes 3 hodiny a v cíli z toho bylo nakonec 10. místo.


Kolikátý start na Zélandu to pro tebe letos byl? Porovnal bys své předchozí výsledky s tím letošním?

Závodil jsem zde teprve potřetí. Při svých předešlých účastech v Taupu jsem skočil 8. (2002) a 6. (2011), takže je to trochu ústup. Časy si moc neeviduji (neustále se mění trať i podmínky), ale tuším, že to v obou případech bylo těsně pod 9 hodin.

Zůstával jsi tam ještě po závodě? Podnikl jsi něco zajímavého?   

Na místě jsem jako vždy zůstal jen do vyhlášení další den večer a hned v pondělí jsem letěl domů. V neděli jsem ještě společně s Vítkem Tomanem (mimo jiné dvojnásobný Moraviaman žijící v Aucklandu) vyrazili do Tongariro National Parku na tamní sopky. Počasí bylo skvělé a výhledy z kráteru Nguarohoe stály za to. Za 8 hodin jsme urazili 24km s převýšením přes 3km. Zejména skluz po drolícím se kamení z 2280mnm do 1650mnm stál za to…

Když mluvíš o Vítkovi, tak se zeptám, jestli byl na startovní čáře ještě někdo další z českých ironmanů.. 

Potkal jsem ještě Petra Sládečka a Pavla France. Pavel, který při své Ironmanské premiéře navzdory mechanickým problémům (pumpička mu spadla do zadního výpletu, nalomil si obě zadní vzpěry rámu, prodřel plášť a musel měnit kolo), dokončil za skvělých 11:21. Oba žijí rovněž u protinožců… 

Estonec Albert podal famozní výkon a přesvědčivě vyhrál. Co říkáš na jeho výkon? Čekal jsi takovýto podiový výsledek?

Marko byl určitě jedním z hlavních favoritů na vítězství (loni druhý za traťovým rekordmanem Dochertym a před 10ti násobným vítězem Brownem). Do Taupa přijel ladit na trati závodu už tři týdny před startem. Sázet se na něj ale v poli, které obsahovalo asi osm vítězů Ironmana jednoznačně nedalo. O zbývající místa na bedně se podle předpokladů pobili v těsném souboji tři největší domácí hvězdy Brown-Bozzone-Docherty. Na britské Ironmanské šampiony Lowa, Halkswortha a Gravese medaile nezůstaly…

Další světový Ironman na tebe čeká koncem března v Mexiku. Jak se tam těšíš? Budeš ještě závodit někde mezi tím? 

Do Los Cabos se určitě těším. Jednak jsem tam ještě nezávodil a navíc letím i s Pepou Pepínem Svobodou, takže o legraci bude postaráno…Teď mířím s rodinou na lyže a poté to bude 15.3. MČR v aquatlonu ve Zlíně. 22.3. možná ještě nějaký ten přespolák v okolí.

Kvůli zélandskému ironmanu jsi musel odříct svou účast na tradičním vyhlášení Ankety triatlonisty loňského roku, které se konalo minulý víkend v Praze. Nemrzí tě to? Co říkáš na triumf Filipa? 

Určitě je to škoda, bývá to skvělá a vyjímečná příležitost si pokecat se starými kamarády a novými objevy ze všech odvětví triatlonu. Myslím, že Filipovo vítězství po tom, co předvedl na Ironmanu na Floridě, bylo naprosto zasloužené.


 

 

Hodnocení:
Přečteno 1218x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
28.3.24Olympijský šermíř Beran ocenil železnou ženu z Havaje. Stala se sportovcem roku Prahy 14
20.3.24Ironman nedávno aktualizoval svá pravidla, přinášející několik významných změn.
11.3.24Dominance Ditleva a Lee zahájila éru T100 v Miami
2.3.24McKenna a Sodaro ovládli Ironman Nový Zéland
19.2.24Dříve stačilo do tepla jen jezdit a dnes by tam triatlonista pomalu měl bydlet celou zimu, říká Pavel Wohl
6.2.24Mistrovství světa Ironman 70.3 pro rok 2025 míří do Marbelly ve Španělsku
27.1.24Triatlonová komunita není aktuálně úplně kompaktní, rád bych naše prostředí více spojil, říká Petr Soukup
21.1.24Skvělé, že někteří profíci dají nahlédnout, jak trénují, říká Roman Procházka
10.1.24Luxusní kola si své zákazníky vždy najdou, říká mechanik Michal Kohoutek.
21.12.23Mým snem je účast na největším sportovním svátku světa, říká Tereza Zimovjanová