S plnými plícemi vody jsem se vůbec nedokázal nadechnout, říká Lukáš Polan ve svém drsném příběhu z IM Hawaii

5.11.2013 -
Začátkem roku se Lukáš konečně odhodlal k operaci achilovky a tvrdý trénink vyústil v kýžený havajský slot na IM Curych. Po vzoru týmového kolegy Petra Vabrouška si naložil pořádnou porci dalších těžkých závodů, aby vše směřoval k havajskému vrcholu. Bohužel se ozvala druhá achilovka, navíc si při pádu z kola zlomil ruku a potrhal vazy, což ho na čas vyřadilo z tréninku. Přesto na Havaj odcestoval a doufal v čas pod 10 hodin. Cílovou bránou letošního ironmanského šampionátu mu však nebylo dopřáno proběhnout. Proč k tomu nedošlo si můžete přečíst v našem rozhovoru.

Jak jsi strávil týdenní aklimatizační pobyt před závodem na Havajském ostrově?

Když pominu, že se mi první dva dny v tak vlhkém prostředí docela špatně dýchalo, týden proběhl fantasticky! Podle předpokladu se v teple všechny moje zdravotní bolístky výrazně zlepšily, takže jsem zvládnul i něco odtrénovat na tratích závodu, a v koutku duše začal doufat v čas pod 10 hodin. Atmosféra v Koně je neopakovatelná – 2 200 nejlepších sportovců planety, 5 000 dobrovolníků z celého světa, nadšení místní obyvatelé (asi 30 lidí, policistou počínaje a prodavačkou v supermarketu konče, mi gratulovalo k tomu, že jsem se na IM vůbec dokázal kvalifikovat), desítky doprovodných akcí, každodenní kontakt s hvězdami tohoto sportu současnosti i minulosti, hudba a reklamní stánky na každém rohu - kdo nezažil, nepochopí!

Proběhlo zajímavé setkání s některou z hvězd světového triatlonu?

Zajímavé setkání asi ne, ale kontakt s profesionály na každém kroku patří ke koloritu Ironmana. Hned první den ráno jsem na Kailua Pier potkal Chrise Lieta, odpoledne na Queen K Highway Eneko Llanose a Farise Al-Sultana, večer mě na Alli Drive předbíhal Craig Alexander.

V předzávodní přípravě tě potrápily nemalé zdravotní komplikace. Napadlo tě někdy, že to přeci jen vzhledem k tomu nebudeš riskovat?

To určitě ne. Dokud byla alespoň minimální naděje důstojně závodit, chtěl jsem jet. Na maraton jsem měl připravené tlumenější tréninkové boty, abych achilovku aspoň trochu šetřil.

Jak ses cítil v den D na startovní čáře závodního vrcholu své dosavadní triatlonové kariéry?

Plně smířen s faktem, že po zdravotních komplikacích z posledních týdnů ideálně připravený nejsem a nebudu, ale přesto s chutí bojovat a pokusit se alespoň o to, co bude v daný moment v mých silách.


Popsal bys, co se konkrétně stalo, že jsi musel odstoupit?

Na startu jsem se takticky natlačil maximálně doleva a celou úvodní část si tak plaval stranou hlavního proudu. Jak jsme se ale dostali do poloviny plavecké štreky, kde mělo následovat obeplavání dvojice lodí, začal jsem se tlačit do houfu závodníků a nejkratším možným způsobem tak minout jednu z bójek. V tom momentu se to kolem mě dost zahustilo, a já si dostatečně nepohlídal prsařské přikopnutí jednoho ze závodníků přede mnou, který mě tak udeřil přímo do spánku. Celé se to seběhlo dost rychle a pamatuji si to docela mlhavě. Na několik vteřin jsem zavrávoral a pravděpodobně i na okamžik ztratil vědomí. V tu chvíli mě dav přemotivovaných závodníků začal nemilosrdně válcovat, a já měl co dělat, abych se vůbec udržel na hladině. Naštěstí přihlížející dobrovolníci na nic nečekali, vytáhli mě z té šlamastiky, a posléze pomohli na loď, kde jsem ze sebe několik minut marně vykuckával slanou vodu. Chtěl jsem, a dokonce by mi i bylo dovoleno, pokračovat a pokusit se dokončit plavání v limitu. Ale v tu chvíli jsem se, zřejmě vinou slabého otřesu mozku, dost motal a s plnými plícemi vody se vůbec nedokázal nadechnout. Nezbývalo, než potupně odstoupit a nechat se záchranným člunem odvézt do zdravotnického stanu, kde ze mě pomocí nejrůznějších hadiček a sprejů vydolovali zbytek mořské vody, zkontrolovali všechny životní funkce, a posléze prohlásili za zdravého.

Malou náplastí pak mohlo být alespoň to, že jsi měl možnost být v roli diváka světového šampionátu a vidět toto triatlonové superpředstavení„naživo“. Co říkáš na výsledky závodu?

Vítězství Frederika Van Lierdeho, stejně tak Mirindy Carfrae pro mě žádným překvapením nebylo, oba byli médii pasováni mezi pětici největších favoritů. Co mě ale překvapilo, to byl totální propadák celé řady dalších spolufavoritů, a naopak několik lidí v TOP20, se kterými se tak vysoko možná nepočítalo. Jsem rád, že jsem mohl vidět alespoň část tohoto představení na vlastní oči. Televizní kamery zabírají zpravidla jenom špičku, která „ještě běží“, ale sledovat na Palani Road borce jako Pete Jacobs, Dirk Bockel, Luke Bell, Ronnie Schildknecht nebo Bevan Doherty, jak sotva pletou nohama, lijí na sebe všechno, co jim přijde pod ruku, a nadávají jako malé děti na to strašné vedro - to bylo opravdu silné kafe! V tom momentu jsem pochopil, proč je zrovna tento závod tak legendární a výjimečný mezi všemi ostatními.


Jaká byla cesta domů? Jak se cítíš teď po zdravotní stránce?

Cesta domů (stejně jako cesta tam) proběhla bez větších problémů (tímto bych rád poděkoval Petrovi Vabrouškovi, jakožto hlavnímu průvodci naší části české výpravy). Snad jen spánek jsem během dlouhého zpátečního letu nenaplánoval ideálně, a neustále tak bojuji s dvanáctihodinovým časovým posunem. V současné době mě trápí zánět úponu pravé achilovky, která pravděpodobně spěje ke stejnému a konečnému cíli jako moje již operovaná levá achilovka. Cítím, že pak bych mohl být konečně v pořádku a připraven na velké věci!

Pokusíš se ještě někdy o havajsky reparát?

Doufal jsem, že letos důstojně dokončím, a už mě na Havaji nikdy nikdo neuvidí. Teď po tom fiasku a spoustě zážitků ale cítím, že bych se měl vrátit (a jednou tam třeba jet i zatraceně rychle). Zda to bude už příští rok, to záleží především na zdravotním stavu a finančních možnostech. Všechno si musím důkladně promyslet a zvážit. Rád bych příští rok opět absolvoval velké množství závodů, nikoliv však na úkor kvality. Pohrávám si také s myšlenkou profesionální licence a možnosti objet více evropských závodů světové série, to ale jen v případě, že se mi podaří v zimních měsících na čtvrtý pokus konečně souvisle odtrénovat.


Hodnocení:
Přečteno 1283x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
28.3.24Olympijský šermíř Beran ocenil železnou ženu z Havaje. Stala se sportovcem roku Prahy 14
20.3.24Ironman nedávno aktualizoval svá pravidla, přinášející několik významných změn.
11.3.24Dominance Ditleva a Lee zahájila éru T100 v Miami
2.3.24McKenna a Sodaro ovládli Ironman Nový Zéland
19.2.24Dříve stačilo do tepla jen jezdit a dnes by tam triatlonista pomalu měl bydlet celou zimu, říká Pavel Wohl
6.2.24Mistrovství světa Ironman 70.3 pro rok 2025 míří do Marbelly ve Španělsku
27.1.24Triatlonová komunita není aktuálně úplně kompaktní, rád bych naše prostředí více spojil, říká Petr Soukup
21.1.24Skvělé, že někteří profíci dají nahlédnout, jak trénují, říká Roman Procházka
10.1.24Luxusní kola si své zákazníky vždy najdou, říká mechanik Michal Kohoutek.
21.12.23Mým snem je účast na největším sportovním svátku světa, říká Tereza Zimovjanová